23 Cdo 254/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 254/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2022 Spisová značka:23 Cdo 254/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.254.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Nemožnost plnění Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 575 obč. zák. § 352 obch. zák. § 550 obch. zák. § 37 odst. 2 obč. zák. § 560 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 254/2021-596 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně The Candy Plus Sweet Factory, s. r. o., se sídlem v Rohatci, Vítězná 200/6, PSČ 696 01, identifikační číslo osoby 27167313, zastoupené Mgr. Jaromírem Jarošem, advokátem se sídlem v Ostravě, V Zátiší 810/1, proti žalované EPRIN spol. s r. o., se sídlem v Brně, Královo Pole, Podnikatelská 2956/6, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 46343601, zastoupené JUDr. Zuzanou Gerykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 838/6, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 532 572,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (17) 55 Cm 5/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 9. 2020, č. j. 4 Cmo 107/2020-558, t a k t o: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 9. 2020, č. j. 4 Cmo 107/2020-558, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2020, č. j. (17) 55 Cm 5/2008-531, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V posuzované věci se právní předchůdkyně žalobkyně společnost Park Lane Confectionery, s. r. o. (dále jen žalobkyně) domáhala po žalované zaplacení částky 532 572,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení oproti povinnosti vydat žalované konkrétně určené dva kusy aplikátorů etiket k balicím linkám jako vrácení vzájemného plnění poskytnutého na základě smlouvy o dílo, od níž odstoupila z důvodu neodstranitelné vady díla. 2. Žalovaná se bránila námitkou, že žalobkyni poskytla plnění v souladu se smlouvou, dodané aplikátory byly bezvadné a odpovídaly účelu závazku z uzavřené smlouvy o dílo, resp. zadání žalobkyně. 3. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 3. 2020, č. j. (17) 55 Cm 5/2008-531, v pořadí třetím v této věci, žalobu zamítl. 4. Soud prvního stupně zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 6. 2005 uzavřena smlouva o dílo, v níž se žalovaná zavázala provést dodávku a instalaci dvou aplikátorů Collmat C7610 do dvou balících linek Aquarius AQ 180 a žalobkyně se zavázala za dodané dílo zaplatit částku 447 540 Kč bez DPH. Součástí závazku žalované byla rovněž realizace a řádné dokončení zkušebního provozu. Komponenty byly dodány, žalovaná je v provozovně žalobkyně instalovala a žalobkyně jí zaplatila smluvenou cenu díla. Žalovaná však dílo nezprovoznila, dodané aplikátory nebyly synchronní s balicími linkami a v důsledku toho byly nalepované etikety přetržené, pokrčené, nečitelné či jinak poškozené. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k realizaci díla tak, aby byl naplněn účel smlouvy, a upozorňovala na skutečnost, že ke splnění závazku ze smlouvy o dílo dosud nedošlo. Ačkoliv žalovaná učinila úkony směřující k tomu, aby aplikátory vyhovovaly provozu s balicí linkou, byly kompatibilní a plnily svůj účel, zápisem z jednání ze dne 6. 2. 2007 oba smluvní partneři uznali, že za běžných provozních podmínek je stav aplikátorů C7610 pro provoz s balicím strojem Aquarius AQ 180 nevyhovující. Žalobkyně od smlouvy odstoupila z důvodu neodstranitelné vady díla a domáhala se vrácení zaplacené ceny díla spolu se zákonnými úroky z prodlení oproti vydání předmětných aplikátorů. Tvrdila též, že sjednané plnění bylo objektivně nemožné, a proto závazky ze smlouvy zanikly. Žalovaná s tím nesouhlasila a nabídla žalobkyni jinou variantu provedení předmětného díla (výměnu za jiný aplikátor Collmat, umožňující aplikovat etikety i za tzv. nekontinuálního pohybu), a pro toto řešení zaslala žalobkyni cenovou nabídku, ta však tento návrh z ekonomických důvodů odmítla. 5. Při právním posouzení věci soud prvního stupně vyšel z § 575 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obč. zák.“), a § 352 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), a z judikatury Nejvyššího soudu (z rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 3334/2010, 32 Odo 264/2005 a 32 Cdo 3551/2009). Konstatoval, že břemeno dokazování ohledně nemožnosti plnění stíhá žalovanou jako dlužníka, ta však ke své obraně důkazy o tom, že se o objektivní ani subjektivní nemožnost plnění nejednalo, přinesla. Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o objektivní nemožnosti splnění závazku navrhla důkaz znaleckým posudkem, jehož provedení soud odmítl jako nadbytečné. Vyjádřil názor, že žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že by po platném sjednání závazku nastala objektivní nemožnost splnění závazku ke zhotovení smluveného díla. Usoudil totiž, že „dohodnuté plnění, tj. závazek žalované zhotovit a žalobkyni předat konkrétní dílo, nepředstavovalo ani objektivní ani subjektivní nemožnost plnění, protože se jednalo o plnění, které bylo realizovatelné za ztížených ekonomických podmínek, když ale na takovou možnost splnění závazku žalobkyně nepřistoupila“. Poukázal na to, že podle výsledků dokazování žalovaná nabídla žalobkyni vyřešení situace nesynchronních aplikátorů výměnou za jiný aplikátor umožňující aplikovat etikety i za tzv. nekontinuálního pohybu, plnění sjednané ve smlouvě o dílo tedy nebylo plněním nemožným, bylo pouze realizovatelné při změně určitých parametrů a za podmínky vyšších cenových nákladů. Dovodil, že „proto při aplikaci § 352 obch. zák. nebylo možné vzít za prokázané, že v důsledku nastalé objektivní nemožnosti plnění nezávislé na charakteru plnění, cenových podmínkách, realizovatelnosti tohoto plnění dle stávajícího závazku, případně za pomoci třetí osoby (ale ani subjektivní nemožnosti plnění) závazek zanikl, protože reálně splnitelný byl, ale žalobkyně náhradní plnění nabídnuté žalovanou neakceptovala“. Na základě toho uzavřel, že „jestliže tudíž nebyl prokázán zánik závazku ze smlouvy, pak nejen že závazek ze smlouvy trvá a splněn dosud nebyl, ale bylo-li prokázáno, že k platnému odstoupení od smlouvy nedošlo, žalobkyni právo na zaplacení nárokované jistiny nesvědčí“. 6. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím (v pořadí třetím rozhodnutím v této věci) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a konstatoval, že na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 1. 6. 2006 došlo k platnému vzniku závazkového vztahu. Odkázal na závěr přijatý v jeho předchozím (kasačním) rozhodnutí, podle něhož žalobkyně projevila vůli obdržet aplikátory, které budou nalepovat etikety na sáčky bonbonů tak, aby byly celoplošné, nepokrčené, čitelné a bezchybné, pro naplnění účelu smlouvy předala žalované dostatečné podklady a pokyny, co má dílo splňovat a jaký výsledek činnosti očekává, a žalovaná si byla vědoma toho, že polepování se bude realizovat na sáčky již naplněné bonbony. Pokud žalovaná doporučila a dodala aplikátory Collmat C7610, což byly aplikátory bez snímače pohybu, po jejichž instalaci docházelo k nepřesným aplikacím etiket na obaly, pak nebyl dodán a instalován aplikátor vadný, nýbrž aplikátor nevhodný, který nebyl synchronní s balicími linkami. Jestliže žalovaná navrhla výměnu za aplikátor Collmat, který umožňuje aplikovat etikety i za nekontinuálního pohybu, a žalobkyně na tento způsob řešení nepřistoupila, nestalo se plnění sjednané ve smlouvě nemožným, ale závazek bylo možno splnit dodáním jiného typu aplikátorů Collmat, což by však s sebou neslo vyšší cenové náklady. K zániku závazku ze smlouvy o dílo v důsledku následné nemožnosti plnění proto nedošlo, neboť závazek žalované reálně, objektivně splnitelný byl, byť s vyššími náklady. V podrobnostech odvolací soud odkázal na rozsudek soudu prvního stupně. 8. Námitku žalobkyně zpochybňující závěr soudu prvního stupně, že odstoupení od smlouvy o dílo je neplatné pro nesplnění podmínek daných v § 345 odst. 2 obch. zák., odvolací soud shledal nedůvodnou. Poukázal na to, že se ve svém předchozím rozhodnutí ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně v souladu s § 550 obch. zák. kontrolovala provádění díla a požadovala po žalované odstranění nefunkčnosti aplikátorů, žalovaná se o to snažila, nicméně s negativním výsledkem, a bylo zřejmé, že dodané aplikátory jsou nevhodné, nemohou plnit svoji funkci a nemůže být tudíž napl