23 Cdo 267/2025 — Nejvyšší soud

23 Cdo 267/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:23 Cdo 267/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.267.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 586 o. z. § 588 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 267/2025-1186 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobce R. G., zastoupeného Mgr. Patrikem Lukešem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 155/86, proti žalovanému J. R., zastoupenému JUDr. Ladislavem Sedlákem, advokátem se sídlem v Humpolci, Nerudova 185, o zaplacení 930 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 12 C 87/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. 9. 2024, č. j. 15 Co 158/2024-1148, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 5. 9. 2024, č. j. 15 Co 158/2024-1148, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 930 000 Kč s příslušenstvím z titulu zápůjčky, kterou poskytl žalovanému na úhradu plateb společnosti KAPLET-G, s.r.o. v konkursu (identifikační číslo osoby 27938999, dříve podnikající pod obchodní firmou „GREGOR CZ, s.r.o.) za prováděné práce související s projektem „Útěchovice pod Strážištěm – odbahnění rybníka 'U Mlýna'“. Žalovaný nárok žalobce neuznal s tím, že od žalobce zápůjčku nepožadoval, listinu, na níž byla vyhotovena smlouva o zápůjčce, mu žalobce „podstrčil“ mezi dalšími dokumenty a doklady vztahujícími se k žádosti o dotaci, jejíž podání žalobce pro žalovaného zajišťoval a v souvislosti s níž byl žalobce rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, č. j. 5 To 54/2020-1397, pravomocně uznán vinným ze zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku. 2. Okresní soud v Pelhřimově jako soud prvního stupně (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 21. 1. 2020, č. j. 12 C 87/2018-456, uložil žalovanému zaplatit částku 930 000 Kč s příslušenstvím (výrok I prvního rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II prvního rozsudku soudu prvního stupně. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře následně k odvolání žalovaného jako soud odvolací usnesením ze dne 4. 6. 2020, č. j. 15 Co 88/2020-488, zrušil první rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Soud prvního stupně poté (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 19. 11. 2021, č. j. 12 C 87/2018-943, žalobu o zaplacení 930 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I druhého rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II druhého rozsudku soudu prvního stupně). 5. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 24. 6. 2022, č. j. 15 Co 146/2022-994, druhý rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Soud prvního stupně nato (v pořadí třetím) rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, č. j. 12 C87/2018-1104, opět zamítl žalobu o zaplacení 930 000 Kč s příslušenstvím (výrok I třetího rozsudku soudu prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III třetího rozsudku soudu prvního stupně. 7. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaný dne 9. 4. 2014 u České republiky – Ministerstva životního prostředí požádal (zastoupený společností KAPLET-G, s.r.o., jejímž jediným společníkem a prokuristou byl žalobce) o poskytnutí podpory (dotace z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje) na realizaci projektu „Útěchovice pod Strážištěm – odbahnění rybníka 'U Mlýna'“. Odbahnění rybníka 'U Mlýna' (ve vlastnictví žalovaného) se zavázala provést společnost KAPLET-G, s.r.o., na základě smlouvy o dílo ze dne 11. 8. 2014 za cenu díla 2 886 895 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Žalobce se dále smlouvou o zápůjčce ze dne 6. 10. 2014 zavázal poskytnout žalovanému částku 930 000 Kč (kterou musel mít žalovaný k dispozici pro splnění podmínek pro poskytnutí dotace), již měl žalovaný vrátit žalobci do 31. 12. 2015 spolu s 1% úrokem z dlužné částky; pro případ prodlení se splněním této povinnosti si smluvní strany sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobce uvedenou částku žalovanému skutečně poskytl, ten ji však nevrátil. 8. Soud prvního stupně dále zjistil, že k poskytnutí dotace žalovanému ve výši 1 911 912,35 Kč skutečně došlo, přičemž uvedenou částku spolu s poskytnutou zápůjčkou žalovaný použil k uhrazení svých závazků vůči společnosti KAPLET-G, s.r.o., ze smlouvy o dílo. K včasné a řádné realizaci díla ze strany zhotovitele ovšem nedošlo a žalovaný si musel zajistit jeho dokončení svépomocně. Žalobce byl následně v trestním řízení shledán vinným ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4, písm. c) trestního zákoníku, a odsouzen mj. k náhradě škody poškozené Evropské unii ve výši poskytnuté dotace (tj. 1 911 912,35 Kč). V trestním řízení bylo vyhodnoceno, že na odbahnění rybníka a pořízení dokumentace projektu bylo vynaloženo maximálně 1 216 905,35 Kč, tedy o 1 382 108,65 Kč méně, než činila skutečně zaplacená cena díla. Žalovanému pak byla Finančním úřadem pro Kraj Vysočina uložena povinnost odvést do Národního fondu částku 1 119 913 Kč (odpovídající části vyplacené dotace) pro zjištěné porušení rozpočtové kázně. Výzvou ze dne 7. 12. 2018 pak žalobce vyzval žalovaného k vrácení zápůjčky spolu s úroky a úroky z prodlení. 9. Po právní stránce soud prvního stupně konstatoval, že smlouva o zápůjčce ve výši 930 000 Kč byla uzavřena platně, neboť žalobce uvedenou částku žalovanému skutečně přenechal. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedenou částku žalobci nevrátil, bylo podle soudu prvního stupně ve věci dána aktivní legitimace žalobce a také pasivní legitimace žalovaného. S ohledem na okolnosti věci však soud prvního stupně dále uvedl, že ochranu žalobcovu právu na vrácení zápůjčky nelze přiznat, a to na základě § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“. Zápůjčka byla totiž poskytnuta žalovanému účelově, a to jak z pohledu nákladnosti prováděného díla, tak z hlediska rozsahu, v němž bylo dílo skutečně provedeno. Vzhledem k tomu, že se z poskytnuté dotace i zápůjčky dostalo plnění společnosti KAPLET-G, s.r.o., jež je personálně propojena s žalobcem, a že žalovanému byla finančním úřadem uložena povinnost poskytnutou dotaci vrátit, což se stalo z důvodů jdoucích na vrub uvedené společnosti (a za ni jednajícímu žalobci), požadavek o vrácení zápůjčky s příslušenstvím představuje podle soudu zjevné zneužití práva. Soud proto s ohledem na výjimečné okolnosti případu uzavřel, že považuje za „neúnosné“ poskytnout nároku žalobce právní ochranu, a žalobu proto v plném rozsahu zamítl. 10. Odvolací soud pak k odvolání žalobce napadeným rozsudkem (v pořadí třetí) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku). 11. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, dospěl však ke zčásti odlišným právním závěrům. Podle odvolacího soudu totiž není možno přehlédnout, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena v úzké souvislosti s trestnou činností žalobce a představovala integrální součást protiprávního jednání, za které byl žalobce pravomocně odsouzen. Na rozdíl od právního názoru soudu prvního stupně proto odvolací soud uzavřel, že předmětnou smlouvu o zápůjčce je nutno považovat za absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, neboť protiprávní jednání, které má svůj odraz i v rovině trestní, evidentně odporuje zákonu a zjevně narušuje i veřejný pořádek. Nárok žalobce (jistinu ve výši 930 000 Kč) tak nelze posuzovat jako požadavek na vrácení poskytnuté zápůjčky, nýbrž je nezbytné jej hodnotit jako nárok z titulu vrácení plnění z neplatného závazku (podle § 2993 o. z.). Přitom nelze vůbec uvažovat o přiznání požadovaného příslušenství (úroků a smluvních úroků z prodlení), neboť pro ně byl rozhodující závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Odvolací soud měl však s ohledem na protiprávní jednání žalobce za to, že ani nárok na vrácení plnění z absolutně neplatné smlouvy nelze žalobci podle § 8 o. z. přiznat, neboť v případě žalobce došlo ke zneužití práva. Žalobce totiž nedostál svým smluvním povinnostem (ze smlouvy o dílo), od počátku