23 Cdo 2703/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2703/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2021 Spisová značka:23 Cdo 2703/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2703.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Znalecký posudek Dokazování Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2703/2020-476 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně H. S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Masarykovo náměstí 128/3, proti žalované Správě a údržbě silnic Zlínska, s. r. o., se sídlem ve Zlíně, K Majáku 5001, identifikační číslo osoby 26913453, zastoupené JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, o zaplacení 91 796,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 239/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2019, č. j. 47 Co 368/2013-406, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2019, č. j. 47 Co 368/2013-406, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 91 796,50 Kč s příslušenstvím jako odměny za zpracování účetnictví v březnu a dubnu 2008 na základě smlouvy o vedení účetnictví a její přílohy č. 1 označené jako ceník prací. 2. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. 6. 2013, č. j. 20 C 239/2008-251 (již druhým v pořadí), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 91 796,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), a dále žalovanou zavázal k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 111 988 Kč (výrok II) a státu ve výši 20 134,27 Kč (výrok III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla v rámci jejich podnikatelské činnosti uzavřena dne 1. 4. 2006 smlouva, podle které žalobkyně vedla pro žalovanou účetnictví. Tuto smlouvu posoudil jako nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), blížící se smlouvě o dílo podle § 536 a násl. obch. zák. Žalobkyně řádně zpracovala a žalované předala účetnictví za březen a duben 2008. Za chyby, k nimž v účetnictví došlo, nesla podle soudu prvního stupně odpovědnost žalovaná, která žalobkyni nepředala pokladnu a dávala ji zfalšované bankovní výpisy, že kterých následně žalobkyně vycházela. Účetní operace provedené J. W., jejichž nezákonností byla žalované způsobena škoda, nebyly pracemi přičitatelnými žalobkyni, neboť neodpovídaly rozsahu prací podle dohod o provedení práce uzavřených mezi žalobkyní a J. W. Částka účtovaná žalobkyní za 29 pracovních dnů po 308 Kč za hodinu odpovídala podle soudu prvního stupně zaběhlé obchodní praxi účastnic a příloze č. 1 smlouvy. 4. Krajský soud v Brně k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu o zaplacení částky 91 796,50 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (první výrok), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 43 396,70 Kč (druhý výrok), nahradit náklady řízení státu (České republice Okresnímu soudu ve Zlíně) ve výši 20 134,27 Kč (třetí výrok) a nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 14 588,60 Kč (čtvrtý výrok). 5. Odvolací soud se po částečném zopakování a doplnění dokazování ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně o uzavření smlouvy mezi účastnicemi a o tom, že žalobkyně v březnu a dubnu 2008 (do 17. 4. 2008) vedla a účtovala jednotlivé položky účetnictví žalované. Dále vyšel ze zjištění o trestné činnosti J. W. při nakládání se svěřenými prostředky žalované a při vědomém a cíleném uvádění nepravdivých údajů v účetních knihách žalované (minimálně v pokladním deníku, v rekapitulaci mezd, bankovních výpisech, v přehledech pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a v odvodech záloh na daň z příjmu fyzických osob) v období od 1. 4. 2006 do 16. 4. 2008, za které nenesla odpovědnost žalobkyně, neboť činnost J. W. nespadala pod dohody o provedení práce uzavřené mezi ní a žalobkyní. Odvolací soud však nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o správném výpočtu odměny ve vyúčtování žalobkyně. Za stěžejní pro nárok na odměnu považoval zjištění, kolik položek a jakého druhu do dne 17. 4. 2008 žalobkyně zaúčtovala, neboť podle přílohy č. 1 smlouvy o vedení účetnictví byla měsíční fakturace oceňována podle druhu zaúčtovaných položek, buď stanovenou cenou za jednotku, nebo hodinovou sazbou 300 – 800 Kč, přičemž žalobkyně ji vypočetla za 203 hodin po 380 Kč bez ohledu na to, jaký druh položek zaúčtovala. 6. Odvolací soud dále uvedl, že k prokázání výše odměny za zpracování účetnictví za březen a duben 2008 žalobkyně (v průběhu odvolacího řízení) navrhla důkaz znaleckým posudkem. Soudem ustanovený znalecký ústav, jehož úkolem bylo odpovědět na otázky, kolik účetních položek a jakého druhu zaúčtovala žalobkyně v období od 1. 3. 2008 do 17. 4. 2008 a jaká odměna za takto zapracované účetnictví žalobkyni náleží (přitom měl vycházet zejména ze zálohované účetní sestavy Policie České republiky k datu 18. 4. 2008, z účetnictví zpracovaného za měsíc březen 2008 a z protokolů o předání účetnictví ze dne 18. 4. 2008), zpracoval doplnění znaleckého posudku (označené jako doplnění č. 2), v němž učinil závěr, že z důvodu absence podkladů s komplexními informacemi o rozsahu provedených prací, nelze stanovit objektivně a spolehlivě výši fakturace za uvedené období. Znalecký ústav neměl k dispozici data ze zálohované účetní sestavy žalované u Policie České republiky, neboť údaje a informace obsažené na elektronickém nosiči (DVD) založeném v připojeném trestním spise se mu nepodařilo získat. Žalobkyně sdělila odvolacímu soudu (v podání ze dne 21. 5. 2018 učiněném na základě výzvy soudu k návrhu důkazů k prokázání rozsahu žalobkyní provedených prací), že byla úspěšná při pokusu vlastní cestou data získat a předejít tak zpracování speciálního posudku s tím, že DVD otevře každý, kdo vlastní či provozuje SQL server (žalobkyně v podání též sdělila, že k úspěšnému otevření DVD znalcem je také třeba oslovit společnost Datec Retail Systems, a. s., která v dotčených letech poskytovala softwarové služby v oblasti účetního programu pro žalovanou, resp. jejího nástupce, a naimportovat data, případně že může znalecký ústav obsah DVD importovat za pomoci vhodných nástrojů a za účasti externího konzultanta z oblasti IT). Odvolací soud tento návod zaslal znaleckému ústavu (současně mu umožnil přibrat konzultanta). Znalecký ústav soudu sdělil, že SQL serverem nedisponuje a požádal jej (na základě sdělení IT konzultanta) o součinnost při zajištění zálohovaného účetnictví žalované (současně však vyjádřil pochybnost, zda předložené účetnictví povede k upřesnění či změně závěrů již učiněných v rámci doplnění znaleckého posudku). Odvolací soud vyzval nástupce společnosti Datec Retail Systems, a. s., společnost Diebold Nixdorf, s. r. o., ke zpřístupnění dat. Tato společnost sdělila odvolacímu soudu, že data lze zpřístupnit transformací databáze (do jiné aplikace), jež by trvala 2 týdny za cenu 12 800 Kč denně. Odvolací soud za účelem předejití navyšování nákladů řízení zaslal elektronické nosiče žalobkyni ke zpřístupnění dat pro možnost dopracování znaleckého posudku (s tímto postupem opatření dat ze zálohy žalovaná nesouhlasila). Žalobkyně podáním ze dne 16. 1. 2019 sdělila, že nehodlá navyšovat náklady řízení a požádala o rozhodnutí na základě již zpracovaného znaleckého posudku a ostatních důkazů (následně v podání ze dne 26. 2. 2019 odvolacímu soudu sdělila, že nedisponuje SQL serverem, který je k manipulaci potřeba, odkázala na dříve sdělený podrobný návod a navrhla předvolání znalce k jednání). Na výzvu odvolacího soudu pak žalovaná předložila jí archivované účetní sestavy, jejichž soulad se sestavami zálohovanými ke dni 18. 4. 2008 žalobkyně zpochybnila, neboť žalovanou předložené sestavy obsahovaly zaúčtované položky po rozhodném datu 18. 4. 2008 (do dne 26. 5. 2008). Na výzvu soudu žalobkyně nesdělila, jaký další procesní postup navrhuje za účelem získání dosud nepřístupných účetních sestav obsažených na DVD. Podle ní šlo o otázku výhradně technickou, nikoliv procesní. 7. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání množství zaúčtovaných položek a jejich druhu za měsíc březe