23 Cdo 2857/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 2857/2024-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ekotech s.r.o., se sídlem v Praze 4, Krč, Hornokrčská 648/33, identifikační číslo osoby 49623818, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská 505, proti žalované SPS engineering, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Vinohrady, Jana Masaryka 165/22, identifikační číslo osoby 45798851, zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45, o zaplacení 87 867,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 88/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 28 Co 46/2024-336, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 953 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení 87 867,54 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 336 732,38 Kč od 23. 6. 2013 do 22. 12. 2013, přičemž tvrdila, že nárok na zaplacení jistiny pohledávky ve výši 2 336 732,38 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 10. 8. 2012 do 22. 6. 2013 a od 23. 12. 2013 do zaplacení byl žalobkyni pravomocně přisouzen v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 87/2012 (dále také jen „související řízení“). Uplatněný nárok tak představuje část příslušenství pohledávky, jež nebyla předmětem souvisejícího řízení sp. zn. 4 Cm 87/2012. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 11. 2023, č. j. 23 C 88/2016-302, žalobu o zaplacení 87 867,54 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v řešení otázek, jež podle žalobkyně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Žalobkyně namítala především nesprávné posouzení otázky promlčení práva na úroky z prodlení, jehož se domáhala samostatně v tomto řízení „v důsledku trvalého odmítání rozšíření žaloby o zákonný úrok z prodlení (…) v souvisejícím soudním sporu sp. zn. 4 Cm 87/2012. Žalobkyně měla za to, že k promlčení práva na úroky z prodlení za období od 23. 6. 2013 do 22. 12. 2013 nedošlo, neboť „ve skutkově i právně totožné věci“ (sp. zn. 4 Cm 87/2012) byla žalovanou vznesená námitka promlčení soudy shledána nedůvodnou, přičemž žalobkyni byly přiznány vedle jistiny pohledávky i úroky z prodlení za období předcházející (od 10. 8. 2012 do 22. 6. 2013) i následující (od 23. 12. 2013 do zaplacení). Žalobkyně rovněž namítla, že soudem odkazované závěry judikatury k promlčení úroků z prodlení nelze aplikovat v poměrech projednávané věci. Podle žalobkyně bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, jelikož soudy „ve dvou soudních řízeních o stejném skutkovém základu“ otázku promlčení posoudily zcela rozdílně. Dále žalobkyně namítla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. 5. Podle žalobkyně žalovaná zavinila zahájení tohoto soudního řízení, a jí vznesená námitka promlčení je proto v rozporu s dobrými mravy. Konečně žalobkyně namítla nesprávné stanovení výše náhrady nákladů řízení a s odkazem na § 150 o. s. ř. uvedla, že náhrada nákladů řízení žalované neměla být přiznána. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Ve vyjádření k dovolání žalovaná označila dovolání žalobkyně za nepřípustné a nedůvodné, zpochybnila dovolací argumentaci žalobkyně a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, případně zamítl, a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Dovolací námitka žalobkyně týkající se otázky promlčení práva na úroky z prodlení, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť odvolací soud tuto otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. 12. Nejvyšší soud ve své judikatuře – v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák“), a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), dovodil, že úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení jsou podle § 121 odst. 3 obč. zák. (i v poměrech obchodních závazkových vztahů) příslušenstvím pohledávky; úrokový závazkový vztah je tedy vztahem akcesorickým, jehož vznik je podmíněn platným hlavním závazkovým vztahem, přičemž zánikem hlavního závazku dochází rovněž k zániku akcesorického (úrokového) závazku, přičemž přetrvává toliko povinnost k úhradě již dospělého příslušenství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněný pod číslem 5/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sen. zn. 29 ICdo 110/2021, uveřejněný pod číslem 51/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 13. Judikatura Nejvyššího soudu je dále ustálena v závěru, že úroky z prodlení jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu § 154 odst. 2 o. s. ř., přičemž povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním hlavního závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva podle § 393 odst. 1 obch. zák. (v případě obchodních závazkových vztahů) běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí jako celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod číslem 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sen. zn. 29 ICdo 110/2021, uveřejněný pod číslem 51/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 14. Příslušenství pohledávky představované úrokem nebo úrokem z prodlení se však může promlčovat samostatně, nezávisle na jistině. To plyne (mimo jiné) i z toho, že právo na úroky nebo na úroky z prodlení, i když jsou příslušenstvím pohledávky, je relativně samostatným právem, které věřitel nemusí uplatnit současně s jistinou. Jinak řečeno, nárok na takové příslušenství je samostatně procesně uplatnitelný a jeho promlčecí doba může s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci uplynout v jiný okamžik, tedy nezávisle na tom, zda došlo k promlčení nároku na zaplacení jistiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2160/2012, uveřejněné pod číslem 70/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3352/2023). Samostatně procesně uplatnitelnými jsou nejen jistina pohledávky na straně jedné a její příslušenství na straně druhé, nýbrž i jen části jistiny nebo příslušenství pohledávky (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022, sen. zn. 29 ICdo 110/2021, uveřejněný pod číslem 51/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu). 15. V projednávané věci odvolací soud vycházel z toho, že jistina pohledávky žalobkyně ve výši 2 336 732,38 Kč byla splatná dne 9. 8. 2012, přičemž následujícího dne 10. 8. 2012 žalobkyni vzniklo (jednorázově) právo požadovat po žalované úroky z prodlení z dlužné částky a začala běžet čtyřletá promlčecí doba u tohoto práva (§ 393 odst. 1 obch. zák.), jež uplynula dne 10. 8. 2016. Jestliže odvolací soud uzavřel, že žalobkyně své právo