23 Cdo 3400/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3400/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3400/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3400.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva Dotčené předpisy:§ 28 odst. 1 předpisu č. 165/2012 Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 § 28 odst. 3 předpisu č. 165/2012 Sb. ve znění od 01.01.2013 do 01.10.2013 § 50 odst. 6 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění od 30.05.2012 do 20.05.2014 § 96 odst. 5 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění od 30.05.2012 do 31.12.2015 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3400/2022-534 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, za účasti ŠKO-ENERGO, s.r.o., se sídlem v Mladé Boleslavi, Tř. Václava Klementa 869, identifikační číslo osoby 61675938, zastoupené Mgr. Petrem Fojtkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, a za účasti vedlejší účastnice na straně žalobkyně OTE, a.s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 192/79, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Mgr. Zdeňkem Labským, advokátem se sídlem v Praze 10, Krátká 1148/32, o nahrazení rozhodnutí správního úřadu, o zaplacení 113 275 817,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 13 C 221/2021, o dovolání účastnice ŠKO-ENERGO, s.r.o. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 103 Co 17/2022-422, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2022, č. j. 103 Co 17/2022-422, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 7. 2021 domáhala nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“ či „Úřad“) ze dne 28. 5. 2020, č. j. 09576-32/2018-ERU (dále jen „rozhodnutí ERÚ“), a rozhodnutí Rady ERÚ ze dne 18. 5. 2021, č. j. 09576-41/2018-ERU (dále jen „rozhodnutí Rady ERÚ“), a uložení povinnosti ŠKO-ENERGO, s.r.o. (dále též jen „účastnice“) zaplatit žalobkyni částku 113 275 817,85 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že je držitelem licence na distribuci elektřiny a provozovatelem regionální distribuční soustavy (dále též jen „distributor“) a že účastnice je držitelem licence na výrobu elektřiny a provozovatelem provozoven vyrábějících elektřinu (dále též jen „výrobce“) „TEPLÁRNA ŠKO-ENERGO MLADÁ BOLESLAV“ a „Kogenerace Kvasiny“ (dále též jen „výrobna Mladá Boleslav“ a „výrobna Kvasiny“). Obě výrobny jsou připojeny k distribuční soustavě žalobkyně, první od roku 2005, druhá od roku 2012. Požadovaná částka představuje účastnicí nezaplacený příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů energie ve smyslu zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 1. 10. 2013 (dále také jen „zákon o POZE“ a „rozhodné období“), který žalobkyně vyúčtovala účastnici jako složku ceny za distribuci elektřiny na krytí nákladů spojených s podporou elektřiny (dále též jen „příspěvek na POZE“) v částce 111 256 092,75 Kč ve vztahu k výrobně Mladá Boleslav za období od 1. 4. 2013 do 30. 9. 2013 a v částce 2 019 725,10 Kč ve vztahu k výrobně Kvasiny za období od 1. 8. 2013 do 30. 9. 2013, a to vždy z množství elektrické energie účastnicí vyrobené a jí spotřebované, resp. spotřebované bez použití distribuční soustavy žalobkyně. 2. Návrh žalobkyně podaný k Úřadu byl zamítnut rozhodnutím ERÚ a zamítavě bylo rozhodnuto rozhodnutím Rady ERÚ též o rozkladu žalobkyně. 3. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č. j. 13 C 221/2021-330, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované (správně účastnici – pozn. Nejvyššího soudu) uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 113 275 817,85 Kč s příslušenstvím, a dále nahrazena rozhodnutí ERÚ a Rady ERÚ (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované (správně účastnici – pozn. Nejvyššího soudu) náhradu nákladu řízení (výrok II). 4. Soud prvního stupně vzal za svá skutková zjištění správního orgánu, pokud jde o skutečnosti, že účastnice jako výrobce elektřiny vyrobila určité konkrétní množství elektřiny ve výrobnách Mladá Boleslav (v období od dubna do září 2013) a Kvasiny (v období od srpna do září 2013), které nedodávala prostřednictvím distribuční soustavy provozované žalobkyní či jinou osobou, a které bylo spotřebováno jako tzv. lokální spotřeba výrobce (nešlo o technologickou vlastní spotřebu). Žalobkyně vyúčtovala účastnici příspěvek na POZE v žalované částce, která se odvíjela od takto spotřebovaného množství elektřiny vyrobené účastnicí, účastnice tento příspěvek nezaplatila. 5. Soud prvního stupně dále vycházel z těchto skutkových zjištění: a) Účastnice je držitelem licence na výrobu elektřiny k výrobnám Mladá Boleslav a Kvasiny. b) Dne 31. 8. 2006 byla mezi žalobkyní (distributorem) a účastnicí (výrobcem) uzavřena smlouva o připojení výrobny Mladá Boleslav k distribuční soustavě. Jejím předmětem byl závazek žalobkyně připojit zařízení výrobny elektřiny k zařízení distribuční soustavy žalobkyně za sjednaných podmínek a umožnit účastnici dodávku elektřiny a dále závazek účastnice uhradit podíl na oprávněných nákladech na připojení, pokud již nebyl uhrazen podle jiné smlouvy. Dne 20. 11. 2012 byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o připojení výrobny Kvasiny k distribuční soustavě (včetně přílohy č. 1). Jejím předmětem byl závazek žalobkyně připojit výrobnu účastnice k distribuční soustavě a zajistit jí dohodnutý rezervovaný výkon a rezervovaný příkon, a to v návaznosti na žádost účastnice o připojení výrobny k distribuční soustavě. Žalobkyně měla dále povinnost po připojení výrobny „umožnit výrobci distribuci elektřiny na základě samostatně uzavřené smlouvy za předpokladu, že výrobce zcela uhradil podíl na nákladech“. Způsob provozu výroben byl v obou smlouvách ujednán „přebytky do distribuční soustavy“. c) Dne 27. 12. 2006 uzavřely žalobkyně (distributor) a účastnice (výrobce) smlouvu o podpoře výroby elektřiny č. 0753/07/T3 (včetně příloh) pro výrobnu Mladá Boleslav, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně vykupovat od účastnice vyrobenou, dodanou a vykázanou elektřinu nebo uhradit účastnici zelený bonus či příspěvek k ceně elektřiny za vyrobené, dodané a vykázané množství elektřiny v souladu s určenými podmínkami a výkupními cenami stanovenými cenovým rozhodnutím Úřadu. Dále byl sjednán závazek účastnice vyrábějící elektrickou energii a dodávající tuto energii odběrateli bez použití distribuční soustavy žalobkyně nebo spotřebovávající tuto energii bez použití distribuční soustavy žalobkyně, zaplatit žalobkyni cenu za systémové služby a ostatní regulované složky ceny v souladu s platným cenovým rozhodnutím Úřadu. Bylo sjednáno, že žalobkyně bude účastnici účtovat na základě jí zaslaného měsíčního výkazu regulované ceny za systémové služby a související služby. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a její platnost končila mimo jiné také zánikem smlouvy o distribuci elektřiny (podle soudu prvního stupně tak měla být uzavřena samostatná smlouva o distribuci, pokud by k distribuci elektřiny vyrobené účastnicí mělo skutečně docházet). d) Dne 4. 1. 2013 byla mezi týmiž účastnicemi uzavřena smlouva o podpoře výroby elektřiny č. 4686675/0071/KVET/12 (včetně příloh) pro výrobnu Kvasiny s obdobným obsahem práv a povinností jako v případě smlouvy ze dne 27. 12. 2006. Její platnost a účinnost si sjednaly smluvní strany již od 28. 12. 2012 a končila také mimo jiné zánikem smlouvy o distribuci elektřiny. e) Žalobkyně účtovala účastnici za období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 fakturami cenu služeb nazvanou „spotřeba elektřiny a služeb“, která v sobě zahrnovala cenu „za systémové služby výroby, cenu na podporu výkupu el. z OZE, cenu OTE za činnost zúčtování“, a to pro výrobny Mladá Boleslav a Kvasiny. V lednu, dubnu a květnu 2013 byla pro výrobnu Mladá Boleslav též účtována „cena za nevyžádanou dodávku jalové energie“. V měsíčních výkazech účastnice (v průběhu roku 2013) vykazovala výrobu elektřiny, technologickou vlastní spotřebu elektřiny a lokální spotřebu elektřiny u obou výroben, příp. též dodávku elektřiny do distribuční sítě, zejména z obnovitelných zdrojů za účelem čerpání zeleného bonusu. 6. Podle soudu prvního stupně nebyl mezi žalobkyní a účastnicí uzavřen jakýkoliv právní vztah, jehož předmětem by byla distribuce elektřiny žalobky