23 Cdo 3535/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3535/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3535/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3535.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ručení Společenství účastníků řízení Právní moc rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 91 o. s. ř. § 159a o. s. ř. § 206 o. s. ř. § 2018 odst. 1 o. z. § 2019 odst. 1 o. z. § 2021 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3535/2021-430 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Platform 13, LLC, se sídlem v 5911 S Fashion Blvd Ste 200, UT 84107-7210, Salt Lake City, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovaným 1) Hotwax CZ, s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 3 – Žižkov, Vlkova 532/8, PSČ 130 00, identifikační číslo 01500961, zaniklé výmazem z obchodního rejstříku dne 8. 9. 2022, 2) S. K. (užívající též jméno S. B.), narozenému XY, naposledy bytem XY, toho času neznámého pobytu, a 3) M. R., narozenému XY, naposledy bytem XY, toho času neznámého pobytu, oběma zastoupeným opatrovníkem Mgr. Lukášem Rapsou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štupartská 769/18, o zaplacení částky 1 278 500 USD s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 146/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 18 Co 133/2021-374, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 18 Co 133/2021-374, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v souzené věci domáhala po žalovaných zaplacení částky 1 278 500 USD s úrokem z prodlení ve výši 8,5% z této částky od 29. 9. 2017 do zaplacení. 2. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 3. 2. 2021, č. j. 8 C 146/2018-337, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 278 500 USD spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 278 500 USD od 31. 3. 2018 do zaplacení s tím, že v rozsahu poskytnutého plnění jedním ze žalovaných zaniká povinnost plnění ostatních žalovaných (výrok pod bodem I). Co do úroků z prodlení z uvedené částky za dobu od 29. 9. 2017 do 30. 3. 2018 žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně zaslala první žalované dne 28. 7. 2017 na bankovní účet č. 1951027203/0800 částku 1 278 500 USD, přičemž právní důvod tohoto převodu finančních prostředků zjištěn nebyl. V období od září do listopadu 2017 byly téměř zcela vyčerpány peněžní prostředky na bankovních účtech první žalované, vedených u České spořitelny, a. s., přičemž příkazy k platbám zadával třetí žalovaný. Část peněžních prostředků byla zaslána subjektům spřízněným s druhým a třetím žalovaným, resp. přímo druhému žalovanému. V řízení nebylo tvrzeno ani nevyšlo najevo, že by vyčerpání finančních prostředků z účtů první žalované bylo v jejím obhajitelném zájmu. První žalovaná nedisponovala peněžními prostředky, aby mohla žalobkyni vrátit žalovanou částku. Žalobkyně vyzvala žalované k její úhradě ve lhůtě 7 dnů dopisem ze dne 21. 3. 2018. Výzva zaslaná na adresu první žalované byla uložena na poště dne 23. 3. 2018. 4. Předmětné plnění soud prvního stupně posoudil jako plnění bez právního důvodu podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), které je první žalovaná povinna vydat. Co se týče druhého a třetího žalovaného, uzavřel s odkazem na ustanovení § 71 a § 78 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. o. k.“), že tito žalovaní jsou osobami jednajícími ve shodě za účelem ovlivnění, ovládání nebo jednotného řízení obchodní korporace (tj. první žalované), neboť v rozhodném období (od září do konce listopadu 2017) byli jejími jedinými společníky a zároveň jednateli. První žalované byla v tomto období způsobena újma tím, že z jejích účtů byly odčerpány téměř veškeré finanční prostředky, a v důsledku této újmy pak první žalovaná nebyla schopná platit své dluhy žalobkyni. Domněnka osob jednajících ve shodě podle § 78 odst. 1, 2 písm. d) z. o. k. v řízení vyvrácena nebyla. Druhý a třetí žalovaný tedy dle § 71 odst. 1, 3 z. o. k. za dluh první žalované ručí. Právo na úrok z prodlení soud prvního stupně posoudil dle § 1970 o. z. a dovodil, že lhůta k plnění na základě výzvy žalobkyně uplynula dne 30. 3. 2018, úrok z prodlení tedy žalobkyni přísluší pouze za dobu od 31. 3. 2018. 5. Městský soud v Praze k odvolání druhého a třetího žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé pod bodem I ve vztahu k těmto žalovaným změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit státu hotové výdaje „ustanoveného advokáta“ a jeho odměnu za zastupování obou žalovaných před soudy obou stupňů. 6. Odvolací soud zopakoval dokazování přečtením výzvy žalobkyně k vrácení částky 1 278 500 USD datované dnem 21. 3. 2018, z níž vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala tuto částku dne 28. 7. 2017 první žalované na její dolarový účet pro účely forexového obchodování, aby ji následně (dne 28. 9. 2017) požadovala vrátit zpět, avšak bezúspěšně. 7. Odvolací soud konstatoval, že nárok žalobkyně vůči první žalované vychází z tvrzení, že první žalovaná se přijetím plnění bez právního důvodu na její úkor bezdůvodně obohatila, zatímco nárok vůči ostatním žalovaným vychází z tvrzení o jejich ručení za dluh první žalované, jedná se tedy o dva nároky se samostatným skutkovým základem. Uvedl, že i když první žalovaná proti rozsudku soudu prvního stupně nebrojila a ten ve vztahu k ní nabyl samostatně právní moci, je pro posouzení důvodnosti žaloby vůči druhému a třetímu žalovanému jako ručitelům podstatnou existence tvrzeného závazku první žalované vůči žalobkyni. Dovodil přitom, že tvrzení žalobkyně, podle něhož k zaslání předmětné částky na dolarový účet první žalované došlo v důsledku omylu a jde o plnění bez právního důvodu, bylo vyvráceno její výzvou ze dne 21. 3. 2018, z níž vyplývá, že mezi ní a první žalovanou byl uzavřen smluvní vztah za účelem forexového obchodování. Dodal, že obsah tohoto vztahu žalobkyně soudu úmyslně zatajila, proto nebylo možné zjistit, za jakých podmínek (a zda vůbec) jí měla být žalovaná částka vrácena, a argumentoval, že nelze-li dovodit, zda první žalovaná má vůči žalobkyni splatný dluh, nemohlo obstát ani její tvrzení o následné odpovědnosti druhého a třetího žalovaného za dobytnost této pohledávky. Otázku, zda na účtech první žalované byl dostatek finančních prostředků a jak s nimi druhý a třetí žalovaný nakládali, měl při neobjasněném smluvním vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou za nerozhodnou. Uzavřel, že žalovaní tak nemohou za pohledávku první žalované ručit dle § 71 odst. 3 z. o. k., neboť nebyla naplněna podmínka stanovená v § 73 odst. 1 z. o. k., že při převodu finančních prostředků jednali k újmě první žalované. 8. Závěrem odvolací soud podotkl, že tvrzení žalobkyně o jejím omylu, v jehož důsledku poslala na zahraniční účet žalovanou částku, je samo o sobě značně nevěrohodné, neboť již netvrdila, jak k jejímu „omylu“ došlo. Je totiž obecně známo, že k platbě do zahraničí je nutno znát nejenom číslo účtu a kód banky, kde lze pochopit případný překlep v čísle, ale i mezinárodní formát čísla účtu (IBAN) a mezinárodní identifikační kód banky (SWIFT/BIC). Pravděpodobnost chyby, v jejímž důsledku by odešla částka neznámému příjemci do zahraničí, nadto na jeho účet v cizí (shodné) měně, je mizivá. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Rozsudek odvolacího soudu, výslovně v celém jeho rozsahu, podle obsahu však jen ve výroku ve věci samé, napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny anebo mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. 10. Jako dosud judikatorně nevyřešenou dovolatelka předkládá otázku, zda „je odvolací soud vázán pravomocným výrokem rozsudku soudu prvního stupně o tom, že primární dlužník má splatný dluh vůči žalobci, když posuzuje existenci dluhu ostatních žalovaných z titulu ručení za dluh primárního dlužníka“ (první otázka). Odvolací soud podle jejího mínění pochybil, jestliže nerespektoval pravomocné rozhodnutí soudu prvního