23 Cdo 3613/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3613/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3613/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3613.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skutečná škoda [ Škoda ] Dotčené předpisy:§ 2952 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3613/2021-266 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně SPEDIMA s. r. o., se sídlem v Kopřivnici, Dělnická 458/69, identifikační číslo osoby 26818469, zastoupené Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem ve Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, proti žalované TATRA TRUCKS a. s., se sídlem v Kopřivnici, Areál Tatry 1450/1, identifikační číslo osoby 01482840, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, o 770 440 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované o 335 022,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 323/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2021, č. j. 8 Co 93/2021-241, takto: I. Dovolání proti výroku prvnímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2021, č. j. 8 Co 93/2021-241, v části, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-214, ve znění opravných usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-221, a ze dne 27. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-224, ve výroku I, se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 8. 2021, č. j. 8 Co 93/2021-241, ve výroku prvním v části, v níž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-214, ve znění opravných usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-221, a ze dne 27. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-224, ve výroku II a III, a ve výroku druhém, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-214, ve znění opravných usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-221, a ze dne 27. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-224, ve výroku II a III se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 770 440 Kč s úrokem z prodlení. Žalovaná částka představovala ceny díla podle smlouvy ze dne 27. 6. 2018 ve výši 15 471 Kč, smlouvy ze dne 17. 7. 2018 ve výši 215 011 Kč, smlouvy ze dne 4. 9. 2018 ve výši 15 775 Kč, smlouvy ze dne 23. 7. 2018 ve výši 13 969 Kč, smlouvy ze dne 31. 8. 2018 ve výši 23 668 Kč, smlouvy ze dne 23. 7. 2018 ve výši 18 464 Kč, smlouvy ze dne 6. 9. 2018 ve výši 17 971 Kč, smlouvy ze dne 21. 8. 2018 ve výši 130 597 Kč, smlouvy ze dne 10. 8. 2018 ve výši 254 605 Kč a smlouvy ze dne 8. 8. 2018 ve výši 52 549 Kč, a dále ceny za dodaný materiál podle smlouvy ze dne 3. 9. 2018 ve výši 5 750 Kč, smlouvy ze dne 10. 9. 2018 ve výši 2 985 Kč, smlouvy ze dne 10. 9. 2018 ve výši 1 592 Kč a smlouvy ze dne 13. 9. 2018 ve výši 2 033 Kč. V každé smlouvě byla sjednána splatnost 30 dnů a úrok z prodlení ve výši 0,01 % denně. Žalobkyně díla řádně provedla a předala žalované, a řádně a včas dodala i materiál. Žalovaná však sjednané ceny nezaplatila a sdělila, že platby hodlá v budoucnu započítat za náhradu škody, kterou měla žalobkyně žalované způsobit. Žalobkyně s jakýmkoliv nárokem žalované na náhradu škody nesouhlasila a označila jej za sporný, nejistý, neurčitý, dle žalobkyně chybí zavinění a příčinná souvislost. Podle žalobkyně nebylo možné zápočet provést. 2. Žalovaná nároky žalobkyně jako takové nezpochybňovala. Namítala, že žalobkyně na základě smlouvy o dílo č. TAT00217/17 ze dne 13. 1. 2017 realizovala pro žalovanou dílo spočívající v demontáži potrubí a topných jednotek a zhotovení nového rozvodu a montáže topných jednotek. Součástí díla byla také dodávka automatických odvzdušňovacích ventilů. Žalobkyně dílo provedla a žalovaná cenu díla uhradila. Následně došlo k zatečení vody z vadné odvzdušňovací armatury, přičemž bylo zjištěno, že se jednalo o vadu odvzdušňovacího ventilu, který byl dodán žalobkyní v rámci provádění díla dle smlouvy o dílo č. TAT00217/17 ze dne 13. 1. 2017. Z důvodu zatečení vody došlo k poškození majetku, který byl instalován v objektu žalované, společnosti MAGUS ENERGO s. r. o., která pro žalovanou realizovala dodávku elektrických točivých strojů dle kupní smlouvy ze dne 9. 3. 2015. Náklady na opravu poškození činily 1 105 462,40 Kč a MAGUS ENERGO s. r. o. vyzvala žalovanou k úhradě této částky. Z důvodu nikoliv řádně dodaného díla dle smlouvy o dílo č. TAT00217/17 ze dne 13. 1. 2017 žalované vznikla škoda, kterou uplatnila u žalobkyně. Jelikož žalobkyně škodu neuhradila, žalovaná dne 17. 12. 2018 započetla pohledávku za žalobkyní z titulu vzniklé škody proti nárokům žalobkyně uplatněným v tomto řízení. S ohledem na započtení navrhla zamítnutí žaloby a vzájemným návrhem uplatnila zápočtem nezaniklou část svého nároku na náhradu škody ve výši 335 022,40 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. 3. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 19. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-214, ve znění opravných usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-221, a ze dne 27. 1. 2021, č. j. 8 C 323/2018-224, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 770 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,01 % denně z jednotlivých žalovaných částek ode dne následujícího po splatnosti té které částky do zaplacení (výrok I), vzájemný návrh žalované zamítl (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok III). 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě žalobkyní tvrzených smluv žalobkyně pro žalovanou řádně provedla a předala žalované jednotlivá díla a řádně a včas dodala materiál, vzhledem k tomu shledal nároky žalobkyně oprávněnými. Naproti tomu nárok žalované oprávněným neshledal. Podle smlouvy mezi žalovanou a MAGUS ENERGO s. r. o. přešlo na žalovanou nebezpečí škody na majetku, který byl poškozen zatečením vody zvadné odvzdušňovací armatury, až po jeho poškození. V době poškození tohoto majetku byla jeho vlastníkem MAGUS ENERGO s. r. o., nebezpečí škody na žalovanou v té době ještě nepřešlo a žalovaná není oprávněna po žalobkyni požadovat náhradu škody podle § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť není aktivně věcně legitimována. 5. S ohledem na koncentraci řízení soud prvního stupně nepřihlížel k argumentaci žalované v podání ze dne 2. 9. 2020 o její aktivní legitimaci z jiných náhrad škod, na základě kterých byla žalovaná odpovědná jako vlastník nemovitosti za škodu způsobenou věcí dle § 2937 o. z., či jako vlastník budovy dle § 2938 o. z., nebo z porušení prevenční povinnosti dle § 2900 o. z., ani k dle soudu prvního stupně nově uplatněnému eventuálnímu nároku žalované z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. získaného žalobkyní tím, že za ni bylo žalovanou plněno. 6. Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 7. Odvolací soud shledal správným skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že nedošlo k poškození majetku žalované, ale k poškození majetku MAGUS ENERGO s. r. o. Žalovaná tedy nebyla aktivně věcně legitimována z práva na náhradu škody vzniklé v souvislosti s vadným plněním žalobkyně. 8. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval odvolací soud argumentaci žalované v podání ze dne 2. 9. 2020 za nová skutková tvrzení, ale za vyjádření právního názoru žalované, čemuž koncentrace řízení nebránila. Podle odvolacího soudu obranu a vzájemný návrh žalované bylo třeba posoudit nikoli z titulu náhrady škody, ale z titulu bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení činilo pouze 500 000 Kč, neboť právě tuto částku žalovaná uhradila MAGUS ENERGO s. r. o. a pouze ohledně této částky mohla žalovaná provést zápočet. Co do částky 605 462,40 Kč tak byl nárok žalované nedůvodný. 9. Pohledávku žalované ve výši 500 000 Kč shledal odvolací soud nejistou a neurčitou. Žalobkyně vznesla proti pohledávce žalované relevantní a věcné argumenty, když namítla, že žalovaná uváděla obecné informace o tom, že došlo k zatečení vody, rozporovala částku za servisní zásah a práce spojené s opravou s tím, že vyčíslení je nereálné, uměle navýšené, rozporovala to, zda do technologie MAG