23 Cdo 3723/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3723/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3723/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3723.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 555 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3723/2022-176 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce O. K., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Ondřejem Loučkou, advokátem se sídlem Dolní náměstí 1356, 755 01 Vsetín, proti žalované AUTOEMISTAR GROUP s.r.o., se sídlem 17. listopadu 2269, 738 01 Frýdek-Místek, IČO 27766888, zastoupené JUDr. Davidem Jopkem, Ph.D., advokátem se sídlem Náměstí Svobody 527, 739 61 Třinec, o zaplacení částky 726 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 165/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2022, č. j. 8 Co 58/2022-145, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 939 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. 8 Co 58/2022-145, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 11. 2021, č. j. 16 C 165/2021-84, ve výroku I., kterým byla žaloba o zaplacení 726 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta; výrokem II změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ve výši náhrady nákladů řízení, které je žalobce povinen žalované zaplatit, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud při přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby vyšel ze stejných skutkových závěrů, z nichž vycházel soud prvního stupně na základě provedených důkazů, z nichž vyplynulo, že na základě inzerátu podaného žalovanou, v němž nabízela k prodeji nové vozidlo značky XY, s najetými 12 km, uzavřela žalovaná, jako prodávající, dne 23. 12. 2020 kupní smlouvu s žalobcem, jako kupujícím, jejímž předmětem byla koupě tohoto nového vozidla značky XY k podnikatelským účelům za sjednanou cenu 920 000 Kč. Smlouva obsahovala na základě návrhu žalobce na její doplnění prohlášení prodávající, že se jedná o nové vozidlo, které kromě času nepodléhalo žádným vlivům, jako např. povodeň, havárie, apod., v důsledku kterých by pozbylo kvalitu nového vozidla. Žalobce zaplatil ve dnech 28. 12. a 29. 12. 2020 na kupní cenu vozidla zálohu ve výši 726 000 Kč, doplatek kupní ceny ale následně nezaplatil, vozidlo v určeném termínu dodání dne 15. 1. 2021 nepřevzal a dne 18. 1. 2021 od kupní smlouvy odstoupil s tím, že při prodeji vozidla byl ujištěn, že se jedná o nové vozidlo, následně však zjistil, že již bylo dříve registrováno v Litvě, proto vyzval žalovanou k vrácení zaplacené zálohy. Soudy zjistily, že vozidlo bylo vyrobeno 26. 12. 2019, v době prodeje mělo najeto 12 km, bylo registrováno v registru vozidel v Litvě a následně převezeno do České republiky, ale nikdy nebylo fakticky provozováno ve smyslu fyzického užívání k přepravě. Oba soudy při právním posouzení věci vzaly za rozhodující, že absence registrace vozidla v registru vozidel v zahraničí nebyla ve smlouvě výslovně vymíněna, strany nové vozidlo nedefinovaly prostřednictvím jeho registrace, nýbrž za pomoci vnějších fyzikálních vlivů a předmět koupě splňoval obvyklé vlastnosti nového vozidla popsaného ve smlouvě. Odvolací soud odkázal na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž soud konstatoval, že pokud je automobil již registrován, nemůže to samo o sobě bez dalšího znamenat, že není nový. Oba soudy se ztotožnily v názoru, že nelze směšovat pojmy registrace vozidla, jeho uvedení do provozu a faktické provozování, a to s odkazem na čl. 3 odst. 52) nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 168/2013 ze dne 15. 1. 2013 o schvalování dvoukolových nebo tříkolových vozidel a čtyřkolek a dozoru nad trhem s těmito vozidly (dále jen „Nařízení“), podle něhož se "registrací" rozumí správní povolení pro uvedení vozidla do provozu včetně provozu na pozemních komunikacích, zahrnující jeho identifikaci a vydání pořadového čísla známého jako registrační číslo, které může být stálé, dočasné nebo krátkodobé. Odvolací soud se ztotožnil i s odkazem soudu prvního stupně na čl. 3 odst. 53) Nařízení, v němž je uvedeno, že “uvedením do provozu“ se rozumí první použití vozidla k určenému účelu a pokud jde o „provoz vozidel“, vztahuje se tento pojem na jakékoliv použití vozidla, které odpovídá jeho obvyklé funkci, kterou je ve smyslu technickém i ekonomickém bezpochyby pohyb vozidla po kolech, umožňující přepravu osob a věcí. Z uvedeného oba soudy shodně dospěly k závěru, že mezi registrací a provozem je rozdíl a že registrace automaticky neznamená, že je vozidlo fakticky provozováno; žalobce přitom netvrdil, že k provozování předmětného vozidla došlo, argumentoval jen tím, že bylo registrováno. Odvolací soud dospěl k závěru, žalovaná provedla plnění řádně a bez vad, žalobci umožnila převzetí vozidla k 15. 1. 2021, a proto žalobci právo z vadného plnění ve smyslu § 2099 a § 2106 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nesvědčí. Argumentaci žalobce ohledně záruky na vozidlo, silniční daně a zrychlení daňových odpisů posoudil odvolací soud jako důsledky určité vlastnosti vozidla, kterou si však žalobce při prodeji nevymínil. K námitce relativní neplatnosti smlouvy z důvodu, že byl žalovanou ve vztahu k předchozí registraci vozidla v Litvě uveden omyl o rozhodující okolnosti, odvolací soud uvedl, že tuto námitku nepovažuje za důvodnou, když vyšlo najevo, že žalobce o skutečnosti, že vozidlo pochází ze zahraničí, věděl, vymínil si z tohoto důvodu změnu ve smlouvě a v rámci tvorby smlouvy kladl důraz na fyzickou novost vozidla. Odvolací soud proto z uvedených důvodu zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil jako věcně správné. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, týkající se výkladu právních jednání a práv z vadného plnění, když nesprávně zjistil a vyhodnotil jakost a provedení vozidla, jak byly sjednány v kupní smlouvě, vůbec se nezabýval úmyslem žalobce a žalované při uzavření kupní smlouvy, tedy jaká byla jejich skutečná vůle, a jen nesprávně dospěl k závěru, že je třeba mít všechny vymíněné vlastnosti výslovně uvedeny v kupní smlouvě. Podle dovolatele se tak odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1847/2009, ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4921/2010, a ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5153/2016, vztahující se k výkladu ustanovení § 2095 o. z., upravující vlastnosti, které má mít předmět koupě v době plnění, a též od judikatury vztahující se k § 556 o. z. o výkladu právních jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4861/2017) a rovněž od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se k ustanovení § 1914 o. z., kdy odvolací soud nesprávně vyhodnotil, zda a případně jaké vlastnosti byly žalobcem při koupi vozidla vymíněny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2228/2000, a ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 385/2018). Dovolatel má též za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, a to, zda je prodejcem zamlčená předchozí registrace vozidla vadou nového vozidla, zda je třeba si vymiňovat vlastnosti, které jsou vlastní sjednané kvalitě vozidla a zda je absence předchozí registrace vozidla imanentní kvalitě nového vozidla. Nesouhlasí se závěrem, že kupní smlouva obsahuje vyčerpávající definici toho, co se mezi žalobcem a žalovanou pro účely nákupu vozidla rozumí pojmem nové vozidlo, kdy považoval jednostranné prohlášení žalované, že se jedná o nové vozidlo, které kromě času nepodléhalo žádným vlivům, jako např. povodeň, havárie, apod., v důsledku kterých by pozbylo kvalitu nového vozidla, za ujednání vymezující definici nového vozidla z