23 Cdo 4725/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4725/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2020 Spisová značka:23 Cdo 4725/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.4725.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bankovní záruka Odpovědnost za vady Jednání právnických osob Dotčené předpisy:§ 133 odst. 1 obch. zák. § 33 odst. 2 obč. zák. § 563 obch. zák. § 321 odst. 4 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4725/2018-923 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalované S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, o zaplacení částky 1 686 783 Kč s příslušenstvím, vedené Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 82/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2018, č. j. 55 Co 164/2018-875, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2018, č. j. 55 Co 164/2018-875, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 3. 2018, č. j. 31 C 82/2015-841, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalované původně domáhala zaplacení částky 1 846 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout tím, že jí třetí osoba plnila uvedenou částku jako bankovní záruku, ačkoliv žalovaná na toto plnění neměla vůči žalobkyni nárok. Žalobkyně tvrdila, že banka Crédit Agricole Corporate and Investment Bank S.A. (dříve CALYON S.A.), dále jen „banka“, vystavila dne 4. 12. 2009 bankovní záruku, jež měla zajišťovat závazek žalobkyně jako zhotovitele odstranit vady díla uplatněné žalovanou jako objednatelem v záruční době sjednané smlouvou o dílo. S ohledem na to, že písemná smlouva o dílo nebyla platně uzavřena, nemohla být platně poskytnuta ani záruka za jakost, a bankovní záruka tak byla vystavena ke krytí neexistujícího závazku. Žalobkyně vzala následně žalobu co do částky 159 217 Kč zpět, přičemž řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno; předmětem řízení tak zůstala částka 1 686 783 Kč s příslušenstvím. 2. Ve věci rozhodoval nejprve Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně, který rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. 31 C 82/2015-655, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 686 783 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a řízení co do částky 159 217 Kč zastavil (výrok III). K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 8. 2016, sp. zn. 55 Co 278/2016-681, označený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 20. 9. 2017, č. j. 23 Cdo 5101/2016-737. 3. Následně Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 13. 3. 2018, č. j. 31 C 82/2015-841, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 686 783 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 476 741,20 Kč (výrok II). 4. Soud prvního stupně zjistil z výpisu z obchodního rejstříku žalované, že má-li společnost více jednatelů, jednají vždy nejméně dva jednatelé společně. Z plné moci ze dne 24. 1. 2007 soud prvního stupně zjistil, že žalovaná jednající dvěma jednateli zmocnila jednoho z nich, K. R., k samostatnému jednání za žalovanou „ve všech věcech souvisejících s výstavbou obchodního centra v XY“. Žalobkyně, za kterou jednal K. R., a společnost DAICH, spol s. r. o., jako zhotovitelé podepsaly dne 26. 6. 2008 dokument nazvaný smlouva o dílo, dále jen „písemná smlouva o dílo“, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně zhotovit soubor stavebních objektů označený jako „nákupní centrum XY“ pro žalovanou jako objednatele. Cena díla byla sjednána jako pevná ve výši 195 000 000 Kč bez DPH. Žalobkyně se v písemné smlouvě o dílo zavázala provést dílo, které bude mít vlastnosti stanovené v projektové a smluvní dokumentaci, vlastnosti a jakost odpovídající účelu smlouvy, a to po dobu 60 měsíců ode dne předání a převzetí díla (záruční doba); u dodávek střešní krytiny činila záruční doba 120 měsíců ode dne předání a převzetí díla. Žalobkyně se v písemné smlouvě o dílo zároveň zavázala doručit žalované bankovní záruku ve výši jedné poloviny pozdržené pozastávky. Bankovní záruka měla být použita pouze v případě neplnění povinností vyplývajících žalobkyni z písemné smlouvy o dílo, konkrétně povinnosti provést dílo, které bude mít vlastnosti stanovené projektovou dokumentací a smluvní dokumentací, vlastnosti a jakost odpovídající účelu smlouvy. Dílo bylo žalobkyní předáno žalované dne 23. 3. 2009 a kolaudováno dne 25. 11. 2009. 5. Dne 4. 12. 2009 vydala banka na žádost žalobkyně bankovní záruku č. B990010 ve výši 7 946 318 Kč, ve které se zavázala, že po obdržení písemné výzvy, která bude v souladu se všemi podmínkami záruky a bude obsahovat prohlášení, že zhotovitelé nesplnili své závazky z písemné smlouvy o dílo spočívající v řádném odstranění vad uplatněných v záruční lhůtě, zaplatí žalované bez námitek a bez zkoumání právního důvodu každou požadovanou částku až do výše uvedené záruky. 6. Žalovaná dne 2. 10. 2014 vyzvala žalobkyni k odstranění vad díla a prodloužení bankovní záruky. Dne 10. 10. 2014 žalobkyně odmítla požadavky žalované na odstranění vad díla v záruční době. Dne 20. 10. 2014 žalovaná vyzvala banku k plnění z bankovní záruky č. B990010 a požadovala, aby jí banka zaplatila 1 846 000 Kč; tuto částku jí banka následně vyplatila. 7. Po právní stránce hodnotil soud prvního stupně zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně provedla pro žalovanou dílo, které žalovaná převzala a zaplatila za něj sjednanou cenou. Vzájemné plnění si podle soudu prvního stupně účastníce poskytly na základě „ústně uzavřené smlouvy o dílo“, jejíž obsah bylo možné seznat z písemné smlouvy o dílo, která v důsledku nedostatku projevu vůle žalované nebyla uzavřena platně. Žalobkyně však podle názoru soudu prvního stupně žalované neposkytla záruku za jakost díla dle § 563 odst. 2 ve spojení s § 429 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále jen „obch. zák.“, když smlouva o dílo nebyla mezi účastnicemi uzavřena v písemné formě a žalobkyně neposkytla žalované záruku za jakost díla ani v jiné podobě, např. jednostranným písemným prohlášením, jež by splňovalo zákonem stanovené předpoklady. S ohledem na to dospěl soud prvního stupně k závěru, že bankovní záruka nemohla bez záruky za jakost samostatně existovat, žalovaná tak bankovní záruku čerpala „neúčelně a bezdůvodně“, a je tedy povinna žalovanou částku vrátit. 8. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 1 686 783 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 365 447,20 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 9. Odvolací soud doplnil dokazování o reklamační protokoly označené čísly 001 až 028 ze dne 16. 9. 2014, které žalovaná přiložila ke své reklamaci vad, z nichž zjistil, že protokoly číslo 009, 015, 019, 020 a 021 obsahovaly reklamaci zatékání střechou, protokol číslo 018 obsahoval reklamaci zatékání střechou do skladu a protokol číslo 022 obsahoval reklamaci zatékání střechou do prodejny. Ostatní reklamační protokoly vytýkaly jiné vady díla. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně) přitom nikterak nevyplynulo, zda a případně na základě kterých skutečností došlo mezi stranami k uzavření smlouvy o dílo v jiné než písemné formě. 10. Po právní stránce hodnotil odvolací soud věc tak, že žalobkyně v dané věci poskytla záruku za jakost v písemné smlouvě o dílo, neboť „předmětný dokument“ žalobkyně „písemně stvrdila a řádně podepsala“. Odvolací soud vycházel z toho, že v případě, kdy písemný dokument obsahuje „více smluvních ujednání mezi účastníky“, tak neplatnost některého z těchto ujednání (nebo jeho části) nezpůsobuje neplatnost jiných smluvních ujednání, která všechny náležitosti splňují. Podle odvolacího soudu v případě neplatnosti některé části takové smlouvy zůstává v platnosti ta část, která je „pr