23 Cdo 4837/2016 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4837/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 10. 2017 Spisová značka:23 Cdo 4837/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:23.CDO.4837.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Narovnání Dotčené předpisy:§ 36,41,585 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 1. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4837/2016-1721 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobců a) Ing. Karla Kuny, insolvenčního správce dlužníka ANIDOR s. r. o., se sídlem v Bystrém, Sulkovská 80, identifikační číslo osoby 27473261, sídlo správce v Ústí nad Orlicí, Velké Hamry 393, zastoupeného JUDr. Hanou Kordovou Marvanovou, advokátkou se sídlem v Praze, Újezd 409/19, b) Alibaba a sedem zbojníkov, s. r. o., se sídlem v Čadci, Hurbanova 208/62, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 45533075, zastoupeného JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti žalovaným 1) V. H., zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, 2) P. S., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, 3) Ing. Davidu Jánošíkovi, správci konkurzní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., se sídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, identifikační číslo osoby 00174131, sídlo správce v Hradci Králové, Gočárova 1105/36, 4) L. V., o zaplacení 53 812,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 9 C 182/2007, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2016, č. j. 22 Co 343/2015-1657, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 5. 2016, č. j. 22 Co 343/2015-1657, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 24. 11. 2014, č. j. 9 C 182/2007-1445, uložil žalovanému č. 3 zaplatit žalobci a) částku 53 812,70 Kč s příslušenstvím (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 53 812,70 Kč s příslušenstvím žalobce a) vůči žalovanému č. 1 (II. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 53 812,70 Kč s příslušenstvím, kterou podal žalobce b) vůči žalovaným č. 2 a č. 4 (III. výrok), uložil žalovanému č. 3 nahradit náklady řízení žalobci a) (IV. výrok), uložil žalobci a) nahradit náklady řízení žalovanému č. 1 (V. výrok), žalobci b) uložil nahradit náklady řízení žalovanému č. 2 (VI. výrok), vyslovil, že ve vztahu žalobce b) a žalovaného č. 4 žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (VII. výrok) a žalovanému č. 3 uložil nahradit náklady řízení státu (VIII. výrok). K odvolání žalobců a žalovaného č. 3 Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, IV, VI a VIII tak, že žalobu žalobce a) ve vztahu k žalovanému č. 3 zamítl, uložil žalobci a) nahradit žalovanému č. 3 náklady řízení, změnil výši nákladů řízení, kterou byl žalobce b) již podle rozsudku soudu prvního stupně povinen nahradit žalovanému č. 2 a uložil oběma žalobcům nahradit náklady řízení státu (první výrok), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II, III, V a VII (druhý výrok), uložil žalobci a) nahradit náklady odvolacího řízení žalovaným č. 1 a č. 3 (výroky třetí a pátý), žalobci b) uložil nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému č. 2 (výrok čtvrtý) a vyslovil, že ve vztahu žalobce b) a žalovaného č. 4 žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (šestý výrok). Předmětem řízení byl nárok na zaplacení v záhlaví uvedené částky uplatněný původně společností ANIDOR s. r. o. a založený na tvrzení, že tato společnost podnikala v areálu společnosti VITKA Brněnec a. s. a produkovala textilní odpad. Na společnost VITKA Brněnec a. s. byl prohlášen konkurz, správce konkurzní podstaty tohoto úpadce (jímž byl v té době první žalovaný) převzal areál dne 12. 9. 2005 a od tohoto data až do konce roku žalobcovým jménem vyvážel i nadále odpad z areálu, nešlo však již o odpad vyprodukovaný společností ANIDOR s. r. o., ale o odpad úpadce VITKA Brněnec a. s. Společnost ANIDOR s. r. o. však byla přesto rozhodnutím soudu uznána povinnou zaplatit cenu za likvidaci tohoto odpadu třetí straně. Částky, kterou musela zaplatit, se jako pohledávky za podstatou domáhala po třetím žalovaném, správci konkurzní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s. V konkurzní podstatě však nebylo dostatek prostředků na úhradu této pohledávky, proto byla uplatněna z titulu náhrady škody též vůči žalovaným č. 1 a č. 2, předchozím správcům konkurzní podstaty úpadce, kteří podle názoru žalující strany porušili své povinnosti při správě konkurzní podstaty, protože úpadcův podnik provozovali zjevně nehospodárně. Vůči žalovanému č. 4 byl nárok zdůvodněn tím, že právě on nařídil pracovníkům úpadce vyvést odpad k tíži žalobce a). Na majetek společnosti ANIDOR s. r. o. byl v průběhu řízení prohlášen konkurz, účastníkem řízení se stal nynější žalobce a). Žalobce b) poté vstoupil do řízení namísto žalobce a) ve vztahu k žalovaným č. 2 a č. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování posoudil jako důvodný pouze nárok uplatněný vůči žalovanému č. 3, správci konkurzní podstaty úpadce VITKA Brněnec a. s., a to z titulu bezdůvodného obohacení. Vůči ostatním žalovaným žalobu zamítl s odůvodněním, že žalovaní č. 1 a č. 2 neporušili žádné povinnosti, nejsou proto odpovědni za žalobcem požadovanou škodu, žalovaný č. 4, který byl v rozhodné době zaměstnancem úpadce, není ve sporu pasivně legitimován. Soud prvního stupně neakceptoval jednu z mnoha námitek 3. žalovaného, kterou se bránil vůči uplatněnému nároku, totiž námitku, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla v důsledku dohody o narovnání uzavřené dne 19. 12. 2007 mezi ním jako konkurzním správcem úpadce VITKA Brněnec a. s. na straně jedné a společností ANIDOR s. r. o. [původním žalobcem a)] a dalšími třemi subjekty (společnostmi Darren s. r. o. a RANDA s. r. o. a M. S.) na straně druhé. Konstatoval totiž, že podle jeho názoru jinak platná dohoda o narovnání nenabyla účinnosti, protože nebyla splněna ujednání obsažená v článcích 3.3 až 3.6, jejichž splněním byla účinnost dohody podmíněna. Podle zjištění soudu prvního stupně měla dohoda o narovnání vyřešit všechny vzájemné sporné vztahy vyvolané konkurzním řízením vedeným na majetek úpadce VITKA Brněnec a. s. za podmínky, že budou provedeny úkony a úhrady uvedené v článcích 3.3 až 3.6, podle nichž se správce konkurzní podstaty zavázal do 60-ti dnů od podpisu dohody vyloučit (ze soupisu konkurzní podstaty) ve prospěch společnosti RANDA s. r. o. v dohodě specifikované množství přízí vyrobených pro společnost RANDA s. r. o., s přípustnou množstevní odchylkou 2 %, a případný rozdíl v neprospěch společnosti RANDA s. r. o. vyřešit „finančním plněním“ (čl. 3.3), zavázal se dále v téže lhůtě vyloučit ve prospěch téže společnosti ve smlouvě specifikované stroje (čl. 3.4), uznal, že společnost Darren s. r. o. a UREF jsou oddělenými věřiteli ve smlouvě specifikované konkurzní pohledávky, a zavázal se požádat ve stanovené lhůtě o souhlas s výplatou odděleného uspokojení a pohledávku podle rozhodnutí konkurzního soudu vyplatit (čl. 3.5) a vrátit společnosti RANDA s. r. o. ve stanovené lhůtě na její účet „zbylou část kauce“ (čl. 3.6). Podle čl. 6.1 nabyla dohoda platnosti i účinnosti dnem jejího podpisu, avšak s výjimkou bodů 5.1 až 5.3, jejichž účinnost byla odložena „po splnění (provedení) veškerých úkonů a úhrad“ uvedených v bodech 3.3 až 3.6 dohody. Podle bodů 5.1 až 5.3 měla veškerá sporná práva uzavřením dohody zaniknout a měla být nahrazena novými právy a povinnostmi podle této dohody, veškerý majetek zahrnutý v minulosti do konkurzní podstaty úpadce s výjimkou majetku, který má být správcem podle této dohody z majetku vyloučen, strany prohlásily za majetek, který náleží úpadci bez ohledu na to, zda se jednalo o majetek účastníků této dohody, a strany se konečně, za podmínky, že budou provedeny úkony a úhrady v bodech 3.3 až 3.6, výslovně vzdaly jakýchkoli jiných nároků než založených článkem III dohody označeném jako narovnání sporných práv a povinností. Odvolací soud své dovoláním napadené rozhodnutí založil pouze na posouzení zmíněné dohody o narovnání, která se týkala mimo jiné též odpadů vyvezených k tíži společnosti ANIDOR s. r. o. Vyšel z jejího obsahu zjištěného soudem prvního stupně, ujednání pod bodem 6.1 posoudil jako odkládací podmínku uzavřenou ve smyslu § 36 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákon