23 Cdo 566/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 566/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2020 Spisová značka:23 Cdo 566/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.566.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odstoupení od smlouvy Dotčené předpisy:§ 550 obch. zák. § 350 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 566/2020-198 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph. D., a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph. D., ve věci žalobce L. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, proti žalovanému J. D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103/17, o zaplacení částky 336 681 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 59/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2019, č. j. 47 Co 106/2019-174, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2019, č. j. 47 Co 106/2019-174, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2019, č. j. 20 C 59/2017-135, se v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o nárocích na zaplacení částek 100 000 Kč s příslušenstvím a 79 002 Kč s příslušenstvím, jakož i v navazujících výrocích o nákladech řízení, zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se v řízení na žalovaném domáhá vrácení zálohy na provedení díla ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, dále náhrady nákladů na odstranění vad díla ve výši 79 002 Kč s příslušenstvím, a konečně náhrady škody za znehodnocené a nevrácené věci určené k provedení díla ve výši 157 679 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdí, že s žalovaným uzavřel smlouvu o dílo na rekonstrukci bytu, která měla proběhnout od 18. 10. 2013 do 25. 11. 2013, avšak žalovaný jako zhotovitel v uvedeném termínu dílo neprovedl, resp. provedl pouze částečně, přičemž toto částečné plnění bylo současně vadné. Žalobce žalovaného na nedostatky plnění smlouvy o dílo průběžně upozorňoval a vyzýval k jejich nápravě, žalovaný však nápravu nezjednal, a proto žalobce dne 27. 2. 2014 od smlouvy pro její podstatné porušení odstoupil. 2. Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 20 C 59/2017-135, žalobu na zaplacení částky 336 681 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 113 643,20 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení byla dne 18. 10. 2013 uzavřena smlouva o dílo na celkovou rekonstrukci bytu, která měla probíhat od 18. 10. 2013 do 25. 11. 2013. Dne 27. 2. 2014 žalobce z důvodu vadného plnění díla a prodlení žalovaného od této smlouvy odstoupil. Dílo bylo posléze dokončeno třetí stranou. V průběhu ledna roku 2014 probíhala mezi účastníky řízení komunikace ohledně realizace díla. Žalobce poukazoval na vady díla, přičemž termín předání díla byl posunut na 24. 1. 2014. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně nevyplynulo, že by v rámci vzájemné komunikace žalobce poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu k odstranění vad díla ani že by žalovaného upozornil, že v případě neodstranění vad díla má v úmyslu od smlouvy odstoupit. 4. Na základě výše uvedených skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě prodlení žalovaného nepředstavovalo podstatné porušení smlouvy. Přihlédl přitom k tomu, že předmět díla byl neobvykle komplikovaný a až v průběhu realizace díla byla ze strany žalobce upřesňována specifikace předmětu díla a že žalobce zároveň prodlení žalovaného sám přecházel a následně posunul termín dokončení díla na 24. 1. 2014. Žalobce tedy podle soudu prvního stupně mohl odstoupit od smlouvy pouze pro nepodstatné porušení smlouvy za podmínek uvedených v § 346 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Žalobce však dle soudu prvního stupně tyto podmínky nenaplnil, když žalovanému neposkytl dodatečnou přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy, a proto odstoupení žalobce od smlouvy pro prodlení žalovaného nemůže být platné. Podle soudu prvního stupně žalobce od smlouvy platně neodstoupil ani pro jím vytýkané vady díla, když ani v tomto případě nepostupoval v souladu s § 550 obch. zák. a neposkytl žalovanému dodatečnou přiměřenou lhůtu k odstranění vad díla. Vzhledem k tomu, že žalobce od smlouvy o dílo dne 27. 2. 2014 platně neodstoupil, závazek z této smlouvy mezi ním a žalovaným nadále trval, avšak posléze zanikl pro následnou nemožnost plnění tím, že žalobce nechal dílo dokončit třetí osobou. Z tohoto důvodu nebyl s ohledem na § 376 obch. zák. dle soudu prvního stupně dán ani nárok žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech na odstranění vad díla a nárok na náhradu škody za nevrácené věci určené k provedení díla, neboť škoda vznikla v důsledku toho, že žalobce žalovanému neposkytl potřebnou součinnost při provádění díla. Současně podle soudu prvního stupně se žalobce uvedených nároků mohl s ohledem na § 440 odst. 2 obch. zák. ve spojení s ust. § 564 obch. zák. domáhat pouze z titulu odpovědnosti za vady. Co se týče nároku na náhradu za znehodnocené a nevrácené věci určené k provedení díla, soud prvního stupně ještě doplnil, že žalobce nadto nebyl k jeho vymáhání ani aktivně věcně legitimován, neboť tyto věci byly ve vlastnictví jiné osoby. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladu odvolacího řízení částku 12 052 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce se pak ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, které považoval za přiléhavé a dostatečně odůvodněné a beze zbytku odkázal na odůvodnění soudu prvního stupně. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu žalobce napadl v celém jeho rozsahu dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 1237/2005, a rozsudku ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1267/2017, dospěl-li k závěru, že k platnosti odstoupení od smlouvy pro její nepodstatné porušení je bezpodmínečně nutné poskytnout straně, která porušila povinnost ze smlouvy, dodatečnou přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Odvolací soud podle žalobce měl naopak vycházet z § 350 odst. 1 obch. zák., podle kterého účinky odstoupení od smlouvy i v takovém případě nastanou, a to po marném uplynutí přiměřené lhůty, která měla být ke zjednání nápravy poskytnuta. Žalobce následně dovolacímu soudu předkládá k vyřešení dosud neřešenou otázku, zda ust. § 350 odst. 1 obch. zák. je možné přiměřeně aplikovat i na odstoupení od smlouvy o dílo podle § 550 obch. zák. 8. Jako dosud neřešenou otázku předkládá žalobce dovolacímu soudu rovněž otázku, zda objednatel, který si nárokuje náhradu škody na nevrácených věcech určených pro zhotovení díla podle § 540 odst. 3 obch. zák., je povinen prokazovat vlastnické právo k těmto věcem. V tomto směru žalobce namítá, že se jedná o plnění ze smlouvy o dílo, a objednatel je tudíž jedinou osobou, které je žalovaný povinen věci podle 540 odst. 3 obch. zák. vrátit bez ohledu na jejich skutečné vlastnictví. Vzhledem k tomu je rovněž aktivně věcně legitimován náhrady škody na těchto věcech. Na závěr žalobce podotýká, že závěr, že dílo bylo dokončeno třetí osobou, nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu a je nepravdivý, neboť žalobce na díle sice učinil některá opatření, avšak dílo třetí osobou dokončeno nebylo. 9. Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil tak, že dovolání by mělo být odmítnuto, neboť žalobce nevymezil řádným způsobem předpoklady přípustnosti dovolání, když v něm nekonkretizuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu dopadající na smlouvu o dílo. Jinak by dovolání mělo být zamítnuto, neboť odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl ke správným právním závěrům. III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání 10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 11. Dovolán