23 Cdo 997/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 997/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:23 Cdo 997/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.997.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zprostředkovatelská Dotčené předpisy:§ 517 obch. zák. § 526 obch. zák. § 642 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 12. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 997/2018-454 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobce D. H., se sídlem v Praze 8, zastoupeného JUDr. Miroslavem Sedláčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, proti žalované AUTO OUTLET s.r.o., se sídlem v Klecanech, Parkerova 616, okres Praha-východ, PSČ 250 67, IČO 28360605, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem, se sídlem v Praze, Apolinářská 445/6, PSČ 128 00, o zaplacení částky 110 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 224/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 3 Cmo 212/2016-408, t a k t o : I. Dovolání proti té části výroku ve věci samé, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, č. j. 56 Cm 224/2011-364, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 56 Cm 224/2011-372, ve výroku I v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně částky 7 600 Kč s příslušenstvím, proti výroku o náhradě nákladů účastníků řízení a proti výroku o náhradě nákladů státu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 3 Cmo 212/2016-408, se odmítá. II. Dovolání proti té části výroku ve věci samé rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 3 Cmo 212/2016-408, kterou byl změněn výrok I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2016, č. j. 56 Cm 224/2011-364, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 56 Cm 224/2011-372, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 103 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 13. 8. 2011 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 066,40 Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Sedláčka, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 30. 11. 2011 domáhal po žalované zaplacení částky 110 600 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovanou na vozidle Hummer H2, RZ 1AM 9234 ve vlastnictví žalobce (dále jen „vozidlo“). Podle žaloby vykonávala žalovaná pro žalobce zprostředkovatelskou činnost podle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 24. 11. 2010, jejímž předmětem bylo obstarat pro žalobce příležitost uzavřít kupní smlouvu na prodej vozidla třetí osobě. Žalobce předal žalované vozidlo bez zjevných známek poškození interiéru a exteriéru. Žalovaná při plnění závazku nepostupovala řádně, když vozidlo vystavovala ve venkovních prostorách své provozovny v bezprostřední blízkosti dálnice, kde bylo vozidlo vystaveno nadměrnému vlivu posypových solí, které způsobily korozi chromových součástí vozidla, a dále byla v důsledku neodborného zacházení ze strany žalované poškozena baterie vozidla. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 7. 2016, č. j. 56 Cm 224/2011-364, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 20. 7. 2016, č. j. 56 Cm 224/2011-372, žalobu zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů účastníků řízení (výrok II) a o nákladech státu (výrok III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 24. 11. 2010 uzavřena písemná smlouva o zprostředkování, podle které žalovaná vyvíjela pro žalobce zprostředkovatelskou činnost. Žalovaná převzala vozidlo bez zjevných známek poškození. Vozidlo bylo umístěno u žalované v období od listopadu 2010 do června 2011, nejprve ve vnitřní části provozovny žalované, následně bylo vystavováno na různých místech venkovních prostor provozovny žalované. V průběhu této doby byla vozidlu věnována obvyklá péče, vozidlo bylo pravidelně myto, přesto došlo k poškození chromovaných částí vozidla korozí. Znaleckým posudkem znaleckého ústavu SVÚOM Praha s.r.o. bylo prokázáno, že k poškození chromovaných částí vozidla nedošlo při běžném provozu, ale vystavením vozidla v provozovně žalovaného v bezprostřední blízkosti silnice, čímž došlo k bezprostřednímu působení chloridů z posypových solí na vozidlo. Poškozena byla i baterie vozidla v důsledku jejího nedostatečného nabíjení. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“). Vzhledem k tomu, že se žalovaná zavázala po dobu trvání smluvního vztahu s žalobcem mít vozidlo u sebe a pečovat o něj bez nároku na úplatu, je třeba použít přiměřeně ustanovení § 517 obch. zák., podle kterého je opatrovatel povinen věc pečlivě opatrovat a dbát s přihlédnutím k její povaze a svým možnostem, aby na ní nevznikla škoda; vyžaduje-li opatrování věci zvláštních opatření, je opatrovatel povinen je učinit, jestliže jsou uvedeny ve smlouvě nebo byl-li na ně upozorněn uložitelem před uzavřením smlouvy. V projednávané věci tedy byla žalovaná povinna o vozidlo pečovat tak, aby na něm nevznikla škoda. Pokud však tato péče vyžadovala zvláštních opatření, bylo na žalobci, aby si takovou zvláštní péči ve smlouvě vymínil a žalovanou na ni upozornil. Žalovaná postupovala tak, jak je její běžnou praxí, o vozidlo bylo pečováno jako o ostatní vozy nabízené žalovanou k prodeji. Žalovaná neměla důvod pochybovat o tom, že jedná s dostatečnou péčí, když doposud k žádné újmě na vystavovaných vozech nedošlo, přestože byly vystavovány i nepoměrně delší dobu, než vozidlo žalobce. Na nutnost nadstandardní péče o vozidlo, resp. o jeho chromované části, měl žalobce žalovanou upozornit, případně takový postup sjednat ve smlouvě, což neučinil. Stejný závěr platí i v případě autobaterie, k jejímuž poškození došlo tím, že nebyla nabíjena speciální nabíječkou na gelové baterie, nikoli porušením standardní péče. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalovaná neporušila svoji smluvní povinnost pečovat řádně o svěřené vozidlo, když zvláštní požadavky ohledně autobaterie a umístění vozidla uvnitř provozovny nebyly uvedeny ve smlouvě, ani na ně nebyla žalovaná před uzavřením smlouvy upozorněna. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 10. 2017, č. j. 3 Cmo 212/2016-408, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobkyně potvrdil v části výroku I, ve které byla žaloba zamítnuta ohledně částky 7 600 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části výroku I rozsudek změnil a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 103 000 Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl o nákladech účastníků řízení a o nákladech státu. Odvolací soud odmítl závěr soudu prvního stupně, že pokud žalobce nedal žalované speciální pokyny, jak vozidlo správně ošetřovat, nemůže nést žalovaná odpovědnost za poškození vozidla. Podle odvolacího soudu se od podnikatele, který je zákonodárcem považován za profesionála, očekává vyšší úroveň znalostí, zkušeností a pečlivosti než u běžných osob, nepodnikatelů. Vystupuje-li někdo jako podnikatel, dává tím najevo, že je v oblasti svého podnikání schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s touto oblastí podnikání spojena. Od osoby, která se prezentuje jako specialista na americké vozy, mohou ostatní očekávat, že při skladování a nabízení takového vozu k prodeji bude postupovat s vědomostmi a odborností, které lze u specialistů předpokládat. Povinnost uložitele upozornit opatrovatele na speciální požadavky týkající se péče o převzatou věc podle § 517 obch. zák. nastupuje tehdy, když opatrovatel neprovádí opatrování věcí jako předmět podnikání. V projednávané věci, jelikož je žalovaná specialistou v oboru prodeje vozidel, nastupuje obecná povinnost odborné péče (tzv. „due diligence“), která se předpokládá u podnikatelů, kteří tyto činnosti provádí v rámci svého předmětu podnikání (jako žalovaná). Žalovaná se prezentuje při nabízení svých služeb jako specialista na americké vozy, což byl také důvod, proč žalobce nabízel vozidlo prostřednictvím žalované. Nelze tedy než předpokládat, že žalovaná profesionálem na americké vozy skutečně je a musí jí být známo, zda při nabízení a skladování vozidla Hummer je nutné speciální zacházení. To se týká jak otázky poškození chromových částí vozidla, tak i poškození autobaterie. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu SVÚOM Praha s.r.o. plyne, že poškození chromových částí vozidla bylo způsobeno působením chloridů po dobu zimního období, kdy bylo vozidlo u žalované. Autobaterii ve