24 Cdo 2864/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2864/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2864/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2864.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vklad do katastru nemovitostí Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 17 odst. 4 předpisu č. 256/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2864/2025-126 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. B. H., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, o povolení vkladu do katastru nemovitostí a o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 17/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2025, č. j. 5 Co 4/2025-97, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit zúčastněné osobě České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se návrhem doručeným Krajskému soudu v Praze dne 12. 6. 2024 domáhala nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY (dále jen „správní orgán“), ze dne 13. 5. 2024, č. j. V-2222/2024-209-6, kterým byl zamítnut návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně k pozemku parc. č. XY, o výměře 10 526 m2, orná půda, t. č. na LV č. 466 (nyní LV č. 60 000) v kat. území XY, obci XY (dále také „pozemek“), na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 2. 2024, č. j. 20 D-123/2024-71, kterým bylo potvrzeno nabytí nově najevo vyšlého majetku (pozemku) pozůstalé neteři (žalobkyni), když podle správního orgánu tato listina není závazná pro osobu, v jejichž prospěch je právo v katastru nemovitostí dosud zapsáno. Vlastníkem nemovitosti je nyní Česká republika. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že podala dne 29. 12. 2023 k Okresnímu soudu Praha-západ žádost o dodatečné projednání dědictví ohledně nově najevo vzešlého majetku, a sice předmětného pozemku. Tento pozemek byl v katastru nemovitostí k datu 29. 12. 2023 veden jako pozemek s nedostatečně identifikovaným vlastníkem. Pozemek chybně nebyl pojat do soupisu pozůstalosti po zůstaviteli J. K., zemřelém dne 13. 7. 1967. K návrhu žalobkyně na dodatečné projednání dědictví ze dne 29. 12. 2023 tak došlo u Okresního soudu Praha-západ k zahájení dvou řízení o dodatečném projednání dědictví, na základě kterých bylo postupně potvrzeno nabytí pozemku žalobkyni (viz usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 2. 2024, č. j. 20 D 123/2024-71). Poznámka o probíhajícím dědickém řízení byla na základě přípisu notáře zapsána v katastru nemovitostí dne 15. 1. 2024. Dne 16. 1. 2024 bylo u správního orgánu založeno vkladové řízení sp. zn. V-579/2024-209, jehož výsledkem byl přechod vlastnického práva k pozemku na Českou republiku, přičemž k hospodaření je příslušný účastník řízení. Žalobkyně tak měla za to, že vlastnické právo nemělo přejít na Českou republiku, když k tomu nebyly dány zákonné předpoklady. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2024, č. j. 76 C 17/2024-78, nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY ze dne 13. 5. 2024, č. j. V-2222/2024-209-6, a povolil vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně k předmětnému pozemku na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 2. 2024, č. j. 20 D 123/2024-71 (výrok I.) a účastníkovi uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 570 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně konstatoval, že „žalobkyně včasným (tj. ještě před uplynutím stanovené desetileté doby) podáním žádosti o dodatečné projednání dědictví ze dne 29. 12. 2023 k Okresnímu soudu Praha-západ projevila svou vůli vykonávat vlastnické právo k pozemku“, a že „jelikož došlo k výkonu vlastnického práva dříve, než uplynula doba stanovená v ustanovení § 1050 odst. 2 o. z., nemohlo dojít k přechodu vlastnického práva na Českou republiku, neboť vyvratitelná domněnka opuštění nemovité věci byla vyvrácena“. Dále dovodil, že „správní orgán neměl dne 16. 1. 2024 zahájit vkladové řízení ohledně přechodu pozemku na Českou republiku“, že „pozemek měl být ke dni podání ohlášení k zápisu věcného práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně podané soudním komisařem na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 2. 2024, č. j. 20 D 123/2024-71, tj. ke dni 27. 2. 2024, evidován na nedostatečně identifikovaného vlastníka (J. K.)“, že „je dána logická řada vlastníků pozemku, a proto usnesení Okresního soudu Praha-západ, které bylo podkladem pro požadovaný zápis vlastnického práva ve prospěch žalobkyně, je pro J. K. coby vlastníka, který měl v katastru nemovitostí správně být zapsán i po 1. 1. 2024, závazné, resp. je závazné i pro současného neoprávněně zapsaného vlastníka pozemku, tj. pro Českou republiku“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“), a proto nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu a vklad vlastnického práva ve prospěch žalobkyně povolil. 3. K odvolání účastníka řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2025, č. j. 5 Co 4/2025-97, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala povolení vkladu vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 2. 2024, č. j. 20 D 123/2024-71, a tím nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY ze dne 13. 5. 2024, č. j. V-2222/2024-209-6, zamítá (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a že žalobkyně je povinna zaplatit účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). V odůvodnění odvolací soud uvedl, že „v době, kdy katastrální úřad rozhodoval o vkladu vlastnického práva ve prospěch žalobkyně (tj. dne 13. 5. 2024), svědčilo vlastnické právo k předmětnému pozemku podle údajů v katastru účastníkovi“, a proto je pro rozhodnutí v přezkoumávané věci podstatné, zda usnesení Okresního soudu Praha-západ o nabytí vlastnického práva k předmětnému pozemku žalobkyní je závazné i pro účastníka řízení. Odvolací soud dovodil, že toto usnesení není v tomto případě pro účastníka (stát) závazné, protože nebyl účastníkem řízení o dodatečném projednání dědictví po právní předchůdkyni žalobkyně, a proto „katastrální úřad rozhodl správně, když návrh na vklad zamítl podle § 18 odst. 1 katastrálního zákona, protože rozhodnutí soudu, na základě, kterého měl být povolen vklad, není závazné pro evidovaného vlastníka pozemku – účastníka řízení podle § 17 odst. 4 katastrálního zákona“. Dále konstatoval, že jakkoli „soud prvního stupně opřel své rozhodnutí, jímž povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, o právní názor, že účastník neměl být katastrálním úřadem zapsán do katastru nemovitosti jako vlastník předmětného pozemku, když probíhalo ode dne 29. 12. 2023 řízení o dodatečném projednání dědictví“, podle odvolacího soudu soud prvního stupně „nebyl v tomto řízení oprávněn zkoumat, zda mělo či nemělo dojít k předcházejícímu zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch účastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2064/2024)“, ani „námitky, resp. argumentace soudu prvního stupně, že vlastnické právo ve prospěch účastníka nemělo být katastrálním úřadem zapsáno, protože katastrální úřad byl upozorněn soudním komisařem na dědické řízení zahájené před 1. 1. 2024 a že účastník na svých webových stránkách uvedl, že návrhy nebude podávat, bude-li probíhat dědické řízení, nemohly nic změnit na výsledku tohoto řízení podle části páté o. s. ř., když zápis vlastnického práva ve prospěch účastníka byl realizován s účinky k datu 16. 1. 2024“. Proto odvolací soud uzavřel, že „je-li vlastnictví účastníka k předmětnému pozemku žalobkyní zpochybňováno, lze věc řešit toliko v soudním řízení sporném“. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně prostřednictvím svého právní