24 Cdo 4260/2018 – Nejvyšší soud

24 Cdo 4260/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2019 Spisová značka:24 Cdo 4260/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.4260.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť Odvolání Dobré mravy Právní úkony Dotčené předpisy:§ 476b obč. zák. § 480 odst. 1 obč. zák. § 3 odst. 1 obč. zák. § 39 obč. zák. § 243b o. s. ř. § 175k odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 11. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 3809/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 4260/2018-648 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po P. V., zemřelém dne 13. listopadu 2012, posledně bytem v XY, za účasti 1) P. V., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Markétou Hejlovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2133/138, 2) T. V., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 792/40, 3) J. G., narozené dne XY, bytem v XY, 4) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště České Budějovice se sídlem v Českých Budějovicích, Prokišova č. 1202/5, a 5) Městské charity České Budějovice se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. č. 309/12, IČO 60072709, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 16 D 368/2012, o dovolání P. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. června 2017, č. j. 7 Co 742/2017-544, t a k t o: I. Dovolání P. V. se zamítá. II. Řízení o dovolání P. V. proti usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 14. února 2017, č. j. 16 D 368/2012-525, se zastavuje. O d ů v o d n ě n í: Řízení o dědictví po P. V., zemřelém dne 13. 11. 2012 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Písku ze dne 23. 11. 2012, č. j. 16 D 368/2012-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Marta Javorská, notářka v Písku (§ 38 občanského soudního řádu). Okresní soud v Písku usnesením ze dne 22. 10. 2013, č. j. 16 D 368/2012-310, rozhodl, že „listina ze dne 22. 1. 2012 není platnou závětí zůstavitele P. V., zemř. dne 13. 11. 2012“. Na základě zjištění, že zůstavitel zanechal jako časově poslední listinu označenou jako závěť, a to listinu allografní datovanou dne 22. 1. 2012, s velmi špatně čitelným podpisem zůstavitele, jíž jednak odkazuje své movité i nemovité věci, práva a jiné majetkové hodnoty svým třem dětem P. V., J. V. (pozn. nyní G.) a T. V., každému z nich rovným dílem, jednak odvolává své předchozí závěti, s tím, že tato listina obsahuje prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a je podepsána dvěma svědky úkonu L. M. a A. V., soud prvního stupně dospěl k závěru, že svědkyně závěti A. V. jako matka všech dědiců povolaných závětí, „je zcela nepochybně osobou blízkou závětním dědicům“, a proto „nesplňuje podmínky § 476e, 476f občanského zákoníku ve vztahu ke všem dědicům povolaným k dědění uvedenou závětí ze dne 22. 1. 2012“, a tedy závěť je „neplatná v celém rozsahu“. K odvolání P. V. a J. G. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 1. 2014, č. j. 7 Co 2683/2013-348, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že „řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“, když soud prvního stupně v posuzované věci „řešil otázku sporu o dědické právo“ a „správně postupoval podle § 175k odst. 1 občanského soudního řádu“, neboť „posuzoval výhradně otázku naplnění formálních předpokladů pro platnost závěti zůstavitele“, ale vzhledem k tomu, že „závěr o platnosti či neplatnosti závěti zůstavitele nemůže být vyjádřen ve výroku“, protože „tento závěr je pouze řešením předběžné otázky“, měl ve výroku vyřešit spor o dědické právo, tedy „rozhodnout, který z účastníků dědického řízení je či není dědicem a se kterým z těchto účastníků bude nadále v dědickém řízení jednáno“. Odvolací soud také uložil soudu prvního stupně povinnost zabývat se námitkami odvolatelů stran jeho závěru o tom, že osoba blízká závětí povolaným dědicům nemůže být svědkem allografní závěti zůstavitele, a že její svědectví způsobuje neplatnost této závěti. Okresní soud v Písku poté usnesením ze dne 24. 3. 2014, č. j. 16 D 368/2012-357, určil, že „poz. děti J. V. (pozn. nyní G.), P. V., T. V. nejsou dědici ze závěti ze dne 22. 1. 2012 zůstavitele P. V.“. Opětovně dospěl k závěru, že při posouzení otázky platnosti závěti zůstavitele P. V. ze dne 22. 1. 2012 „je třeba vycházet z ustanovení § 476f občanského zákoníku“, a že „svědkyně závěti A. V. jako matka všech dědiců povolaných závětí je zcela nepochybně osobou blízkou všem závětním dědicům“, a proto „nesplňuje podmínky § 476e, 476f občanského zákoníku ve vztahu ke všem dědicům povolaným k dědění uvedenou závětí ze dne 22. 1. 2012“, a tedy „k pořízení listiny – závěti zůstavitele ze dne 22. 1. 2012 nedošlo platně“. K odvolání P. V., T. V. aj. G. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 10. 2014, č. j. 7 Co 1673/2014-395, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud jednak schválil postup soudu prvního stupně, který ve výrokové části jednoznačně určil, se kterým z dosavadních účastníků řízení nadále nebude jednáno, neboť lze mít důvodně za to, že nejsou dědici ve smyslu zákonného požadavku ustanovení § 175k odst. 1 občanského soudního řádu, jednak se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o posouzení otázky platnosti závěti zůstavitele ze dne 22. 1. 2012 s odůvodněním, že ustanovení § 476f občanského zákoníku „se vztahuje jak k allografní závěti podepsané zůstavitelem přede dvěma svědky ve smyslu § 476b občanského zákoníku, tak k allografní závěti zůstavitele, který nemůže číst nebo psát, se třemi svědky, ve smyslu § 476c občanského zákoníku“, a že judikatura, na niž odvolatelé shodně odkazují, „se vztahuje pouze a výhradně k osobě pisatele závěti“, naproti tomu ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR dovozuje, že „pokud by některý ze svědků allografní závěti pořízené ve smyslu ustanovení § 476b nebo 476c občanského zákoníku nesplňoval podmínky vymezené v ustanovení § 476f a § 476e občanského zákoníku, byla by závěť nepochybně neplatná“, a proto byla-li svědkem závěti zůstavitele ze dne 22. 1. 2012 A. V., matka všech tří závětí povolaných dědiců, „není pochyb o tom, že tato závěť byla pořízena neplatně“. A dále odvolací soud odmítl námitku odvolatelů stran posouzení otázky odvolání předchozích závětí ve smyslu ustanovení § 480 odst. 1 občanského zákoníku z důvodu, že „tato otázka z hlediska platnosti závěti 22. 1. 2012 není významná“ a „soud ji bude posuzovat až v případě posuzování platnosti předchozích závětí zůstavitele“. Dovolání P. V. proti tomuto usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 4. 11. 2015, č. j. 21 Cdo 3155/2015-442, odmítl pro soulad s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu z hlediska závěru o neplatnosti allografní závěti zůstavitele P. V. pořízené dne 22. 1. 2012 ve smyslu ustanovení § 476b občanského zákoníku, byla-li svědkem předmětné závěti A. V., která je matkou závětí povolaných dědiců, a která tak „jako osoba blízká závětí povolaným dědicům nemohla ve smyslu ustanovení § 476f občanského zákoníku při pořizování předmětné závěti působit jako svědek“. Námitku dovolatele stran platnosti odvolání předchozích závětí dovolací soud odmítl s tím, že posouzení této otázky nebylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Ústavní soud usnesením ze dne 20. 9. 2016, č. j. IV. ÚS 417/16-491, ústavní stížnost P. V. proti usnesení dovolacího soudu, odvolacího soudu i soudu prvního stupně odmítl, neboť neshledal, že by v daném případě napadenými rozhodnutími došlo k tvrzenému porušení základních práv a svobod stěžovatele. Okresní soud v Písku dále usnesením ze dne 26. 7. 2016, č. j. 16 D 368/2012-476, rozhodl, že „v řízení bude pokračováno s poz. dětmi zůstavitele J. V. (pozn. nyní G.), nar. XY, P. V., nar. XY, T. V., nar. XY, s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, s Městskou charitou České Budějovice jako dědici zůstavitele P. V., zemř. dne 13. 11. 2012, a to jako s dědici ze závěti ze dne 23. 3. 2007 (pozn. správně se jedná o závěť ze dne 29. 3. 2007) sepsané formou notářského zápisu sp. zn. NZ 45/2007, N 57/2007“. Vzhledem k tomu, ž