25 Cdo 1131/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1131/2019 citace  Právní věta:Porušení povinnosti stavět ve smyslu stavebního zákona jen na základě stavebního povolení, jakož i vědomé ignorování rozhodnutí stavebního úřadu a soudu zakazujících realizaci stavby, je úmyslným porušením důležité právní povinnosti ve smyslu § 2971 o. z. Negativní účinky stavby mohou zasahovat do výkonu vlastnického práva k nemovitým věcem v sousedství stavby (§ 1013 o. z.), proti nimž se lze bránit vlastnickou žalobou s odkazem na § 1042 o. z., a současně mohou za určitých podmínek představovat i zásah do přirozených práv vlastníků sousedících nemovitých věcí, tedy do jejich práva na soukromí a práva na příznivé životní prostředí ve smyslu § 81 o. z., za který lze požadovat přiměřené zadostiučinění podle § 2910 a § 2956 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 4. 2021 Spisová značka:25 Cdo 1131/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1131.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2956 o. z. § 2971 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 7. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:60 / 2022 Anotace:Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku provádění stavebních prací žalovaným na sousedícím pozemku, pro něž neměl žalovaný příslušné územní rozhodnutí nebo stavební povolení a nepovolenou stavbu dokončil i přes opakovanou výzvu stavebního úřadu a přes předběžné opatření soudu. Tímto jednáním se dle soudu prvního stupně dopustil porušení důležité právní povinnosti, v důsledku čehož vznikla žalobci nemajetková újma, proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300 000 Kč. Co se týká části žaloby, ve které žalobce požaduje náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou zastíněním celé jižní části jeho domu, soud prvního stupně žalobu zamítl. Dále zamítl žalobu, co do částky 980 000 Kč, o kterou se měla v důsledku stavební činnosti snížit tržní hodnota žalobcova pozemku. Odvolací soud k odvolání obou stran potvrdil rozsudek co do částky 300 000 Kč, v zamítavém výroku jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnosti zaplatit 200 000 Kč žalobci, ve zbytku rozsudek potvrdil. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že újmu na straně žalobce nelze spatřovat ve ztrátě soukromí a slunečního svitu v sousedním domě, jakož i v trvalé možnosti pohledu do zeleně. Naopak konstatoval, že ve smyslu § 2910 o. z. bylo zasaženo do absolutního práva žalobce na soukromí, proto zvýšil celkovou náhradu nemajetkové újmy na souhrnnou částku 500 000 Kč. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním a Nejvyšší soud se tak zabýval posouzením podmínek vzniku a výše nároku vlastníka nemovité věci na náhradu nemajetkové újmy, způsobené mu zřízením stavby na sousedním pozemku bez veřejnoprávního oprávnění a v rozporu se soudním rozhodnutím. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.08.2021III.ÚS 2103/21 doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost8. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1131/2019-488 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: V. K., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou se sídlem Svobodová 137/7, Praha 2, proti žalovanému: T. B., narozený dne XY, bytem XY, zastoupený doc. JUDr. Filipem Melzerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem U Sokolovny 262, Majetín, o odstranění stavby, eventuálně o zaplacení 1 980 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 83/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 23 Co 254/2018-444, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2018, č. j. 23 Co 254/2018-449, takto: I. Dovolání žalovaného proti výroku I a části výroku II rozsudku odvolacího soudu, kterou byl změněn zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 200 000 Kč, se zamítá. II. Dovolání žalovaného proti potvrzující části výroku II a proti výrokům III a IV rozsudku odvolacího soudu se odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Vladany Zemanové. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 10. 1. 2018, č. j. 8 C 83/2015-333, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300 000 Kč, co do částky 1 680 000 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný realizoval na svém pozemku (sousedícím s pozemkem žalobce) stavební práce, aniž by k tomu měl příslušné územní rozhodnutí nebo stavební povolení, a to i přes opakovanou výzvu stavebního úřadu k bezodkladnému zastavení stavebních prací a přes předběžné opatření soudu ze dne 23. 7. 2014, kterým bylo nařízeno bezodkladné zastavení stavebních prací. Na pozemku žalovaného tak vznikla nepovolená stavba o třech nadzemních podlažích, která je užívána nespecifikovanými osobami. Žalobce vystupoval aktivně jako účastník stavebního řízení a vznášel v něm své námitky (nezjištěná osoba zfalšovala jeho podpis na zpětvzetí námitek). Žalovaný nebral v úvahu námitky žalobce a vystavěl na svém pozemku stavbu, která se svými rozměry i umístěním vymyká charakteru okolní zástavby a zcela zastiňuje žalobcův dům z jižní strany, kam jsou umístěna okna všech obytných místností, čímž žalobci jako vlastníku sousedního pozemku způsobil újmu. Lidé užívající dům žalovaného narušují soukromí žalobce a jeho rodiny pohledy z oken novostavby, žalobce byl ochuzen o radost z bydlení, bylo zasaženo do jeho soukromí. Žalobce trpěl a dosud trpí frustrací a stresem z vědomí, že je nucen snášet protiprávní jednání žalovaného, napadání a urážky své i svých rodinných příslušníků žalovaným; obrana proti jednání žalovaného cestou práva byla bez výsledku, protože žalovaný nerespektuje rozhodnutí stavebního úřadu ani soudu. Žaloba na ochranu vlastnického práva podle § 1042 ani § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) nepřichází podle soudu prvního stupně jako nástroj k odklizení nepovolené stavby v úvahu. S odkazem na § 2910, § 2956 a § 2971 o. z. obvodní soud uzavřel, že shora popsaným jednáním se žalovaný dopustil porušení důležité právní povinnosti, v důsledku čehož vznikla žalobci újma, spočívající v osobních útrapách v souvislosti s probíhající černou stavbou, v pocitech bezmoci a frustrace z vědomí, že při úspěšném využití legálních prostředků obrany proti stavbě na sousedově pozemku cestou veřejného práva se nepodařilo neoprávněné stavbě zabránit. Tuto újmu žalobce důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Obvodní soud žalobci za tuto nemajetkovou újmu přiznal právo na náhradu v částce 300 000 Kč, co do dalších 700 000 Kč žalobu zamítl s tím, že újmu nelze spatřovat v trvalé ztrátě možnosti pohledu do zeleně z oken všech obytných místností, ve ztrátě soukromí a slunečního svitu v domě žalobce, neboť tyto hodnoty jsou regulovány limity stavebních předpisů a soulad stavby s pravidly pro oslunění a vzdálenost od sousedního objektu je oprávněn posoudit jen stavební úřad v rámci stavebního řízení. Obvodní soud dále nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že se v důsledku stavební činnosti žalovaného snížila tržní hodnota pozemku žalobce, proto žalobu zamítl též co do 980 000 Kč. K odvolání žalobce i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 23 Co 254/2018-444, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 10. 2018, č. j. 23 Co 254/2018-449, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byla žalobci přiznána náhrada újmy ve výši 300 000 Kč (výrok I), v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 200 000 Kč, ve zbytku jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV). Po částečném zopakování dokazování shledal odůvodněným závěr soudu prvního stupně, že žalovaný zřízením stavby na svém pozemku bez stavebního povolení a v rozporu s přímým zákazem stavebního úřadu i soudu úmyslně porušil důležitou právní povinnost, jež má svůj přesah do práva soukromého, čímž způsobil žalobci újmu, kterou žalobce pociťuje jako osobní neštěstí, pročež je přiléhavá aplikace § 2971 o. z. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem, že újmu na straně žalobce nelze spatřovat ve ztrátě soukromí a slunečního svitu v domě, jakož i v trvalé ztrátě možnosti pohledu do zeleně z oken domu. Vyjmenovaná omezení jsou podle odvolacího soudu prokázána tím, že se stavba žalovaného nac