25 Cdo 1198/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1198/2019 citace  Právní věta:Ve smyslu ustanovení § 2021 odst. 1 o. z. nemusí věřitel písemně vyzvat dlužníka ke splnění dluhu zejména tehdy, není-li známa dlužníkova adresa nebo dlužník není schopen fyzicky výzvu převzít ze zdravotních důvodů anebo tehdy, nebude-li mít doručení výzvy žádné účinky, jelikož dlužník není schopen plnit závazky, dlužníkův závazek není platný podle § 2019 odst. 2 o. z. nebo dluh zanikl pro nemožnost plnění podle § 2026 odst. 2 o. z. Absenci výzvy neospravedlňuje pouhá domněnka věřitele, že dlužník není ochoten plnit svůj dluh. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:25 Cdo 1198/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1198.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Ručení Dotčené předpisy:§ 2914 o. z. § 2021 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:24. 7. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:15 / 2022 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném (pořadateli hokejového utkání) domáhal zaplacení náhrady nemajetkové újmy. Nemajetková újma byla žalobci způsobena fyzickým napadením ze strany zaměstnance bezpečnostní agentury zajišťující na základě smlouvy o díle pro žalovaného bezpečnost a pořádek při hokejovém utkání. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zdůraznil, že zaměstnanec bezpečnostní agentury se dopustil jednání excesivního nad rámec svých povinnost a byl za své jednání odsouzen v trestním řízení, v němž mu byla současně uložena povinnost uhradit žalobci část nemajetkové újmy. Dále nalézací soud uvedl, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť je vyloučena jeho odpovědnost za škodu. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení, v ostatním rozsudek potvrdil. Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně věcně správnými, ovšem z odlišného právního důvodu. Konstatoval přitom, že bezpečnostní agentura nejednala jako pomocník žalovaného ve smyslu § 2914 o. z., nýbrž jednala samostatně, vlastním jménem a na vlastní riziko, čímž je odpovědnost žalovaného vyloučena. S ohledem na to, že žalobce nevyzval bezpečnostní agenturu k náhradě újmy, nebude žalovaný odpovídat ani podle věty druhé za středníkem citovaného ustanovení a současně nebyly ze strany žalobce splněny podmínky pro tolerování absence takové výzvy ve smyslu § 2021 odst. 1 o. z. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Nejvyšší soud se tak musel zabývat otázkou škody způsobené pomocníkem ve smyslu § 2914 o. z., subsidiarity ručení a tolerování absence výzvy podle § 2021 odst. 1 o. z., tedy otázkami dosud v rozhodovací praxi neřešenými. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 28.07.2021III.ÚS 2035/21 doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. odmítnuto pro nepříslušnost<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1198/2019-260 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: V. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Malé náměstí 125, Hradec Králové, proti žalované: Mountfield HK, a. s., IČO 01916441, se sídlem Komenského 1214/2, Hradec Králové, zastoupená JUDr. Davidem Jarošem, advokátem se sídlem Jílovská 1167/71a, Praha 4, o 232 899,75 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 24/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2018, č. j. 20 Co 217/2018-211, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 11. 2018, č. j. 20 Co 217/2018-211, se v části směřující proti výrokům o nákladech řízení odmítá, jinak se dovolání zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 18 C 24/2016-165, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 232 899,75 Kč (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako uživatel budovy Zimního stadionu v Hradci Králové a provozovatel extraligového hokejového klubu Mountfield HK pořádal v budově zimního stadionu dne 17. 1. 2014 domácí hokejové utkání týmů Mountfield HK a HC ŠKODA PLZEŇ, přičemž pořadatelskou službu (včetně zajišťování veřejného pořádku) pro něj v době zápasu zajištovala BERRY BROTHERS COMPANY s. r. o. (dále jen „bezpečnostní agentura“). Činila tak na základě smlouvy o dílo ze dne 1. 8. 2013, a to „na svůj náklad a na své nebezpečí“ s tím, že odpovídá za bezvadnost díla a jeho řádné provedení. V průběhu utkání T. S., nar. XY, zaměstnanec bezpečnostní agentury, zasáhl jako člen pořadatelské služby proti žalobci, který se účastnil slovní a fyzické potyčky s jiným návštěvníkem utkání, a po jeho vyvedení z hlediště do vestibulu zimního stadionu, v době, kdy žalobce již nekladl žádný odpor a situace byla po provedeném zákroku klidná, jej fyzicky a slovně napadl a způsobil mu zlomeninu nosu, nosních kůstek s posunem kostních úlomků a otokem měkkých tkání v okolí a tržnou ránu kůže kořene nosu. Žalobce byl v pracovní neschopnosti déle než sedm dní. T. S. byl za uvedené jednání pro přečin ublížení na zdraví a přečin výtržnictví odsouzen v trestním řízení, ve kterém mu byla mimo jiné uložena povinnost zaplatit poškozenému (zde žalobci) na náhradě škody 54 834,56 Kč (se zbytkem nároku byl odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních). Soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce tak, že T. S. nejednal v souvislosti s úkoly, které měl plnit v rámci výkonu pořadatelské činnosti pro žalovaného. Nejednalo se o nepřiměřené použití síly za účelem vyvedení žalobce ze stadionu, nýbrž o odplatu za to, že žalobce podle subjektivního přesvědčení T. S. měl předtím ohrozit jeho dítě. T. S. tak svým jednáním sledoval vlastní zájmy, čímž šlo z jeho strany o exces. Žalovaný ve věci není pasivně legitimován, neboť je vyloučena jeho odpovědnost za škodu ve smyslu § 2910 a § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 7. 11. 2018, č. j. 20 Co 217/2018-211, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II o náhradě nákladů řízení (výrok I), jinak jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a jako věcně správný shledal i jeho závěr, avšak z jiného právního důvodu. Odvolací soud věc po právní stránce posoudil tak, že k újmě na zdraví žalobce sice došlo při akci pořádané žalovaným, avšak bezpečnostní agentura, kterou při své činnosti použil (k zabezpečení pořádku a bezpečnosti při zmíněném hokejovém utkání), nejednala z pozice jeho pomocníka ve smyslu § 2914 o. z., nýbrž jednala samostatně, vlastním jménem a na vlastní riziko, čímž je vyloučena odpovědnost žalovaného. Za náhradu újmy pak žalovaný neručí ani za podmínek věty druhé za středníkem zmíněného ustanovení (odpovědnost za výběr osoby nebo nedostatečný dohled nad ní), neboť žalobce nevyzval bezpečnostní agenturu k náhradě újmy a nelze mít ani za to, že by byly splněny podmínky druhé věty § 2021 odst. 1 o. z. pro tolerování absence takové výzvy. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešena. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že bezpečnostní agentura byla vůči žalovanému v pozici pomocníka ve smyslu § 2914 o. z., případně by žalovaný měl za škodu odpovídat z hlediska solidární odpovědnosti škůdců, anebo z důvodu porušení své prevenční povinnosti podle § 2900 o. z. Dle dovolatele také měla být tolerována absence jeho výzvy k plnění bezpečnostní agentuře s ohledem na spravedlivý proces, právní jistotu a zákaz přepjatého formalismu. Namítl rovněž, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, čímž bylo rovněž porušeno právo žalobce na spravedlivý proces, jelikož nebyl řádně poučen o povinnosti tvrdit a prokázat rozhodná tvrzení k otázce pasivní legitimace žalovaného. Pokud měl odvolací soud odlišný právní názor než soud prvního stupně, měl dovolatele řádné poučit podle § 118a o. s. ř. a dát mu možnost, aby svá skutková tvrzení doplnil a navrhl k nim důkazy. Dovolatel navrhl, aby dovo