25 Cdo 1374/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1374/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1374/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1374.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2951 o. z. § 2952 o. z. § 2969 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1374/2024-440 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Alena Bajtošová, IČO 45300585, se sídlem Imrychova 883/9, Praha 4, zastoupená Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalovanému: M. G., za účasti: Generali Česká pojišťovna a.s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 562 520 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 17 C 161/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 25 Co 217/2023-405, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 25 Co 217/2023-405, v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a ve výrocích II až IV, a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 14. 2. 2023, č. j. 17 C 161/2021-350, ve výrocích II až VI se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, č. j. 17 C 161/2021-350, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 167 480 Kč s 10% úrokem z prodlení z této částky od 11. 10. 2019 do zaplacení (výrok I), co do částky 562 520 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až VI). 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2023, č. j. 25 Co 217/2023-405, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 7 726,61 Kč s příslušenstvím, a ve zbytku jej potvrdil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 2. 5. 2019 žalovaný po ošetření laserovou lampou značky VTRAC (dále též jen „přístroj“) ve vlastnictví žalobkyně omylem shodil hlavici tohoto přístroje na podlahu. Při pádu se rozbilo sklo hlavice a z její trubice unikl medicinální plyn nezbytný pro fungování přístroje; takto poškozená hlavice se stala neopravitelnou. Ačkoliv hlavní část přístroje poškozena nebyla, bez funkční hlavice je přístroj nepoužitelný a bezcenný. Znalec Ing. Zdeněk Jelínek potvrdil, že přístroj VTRAC (rok výroby 2009) byl již za polovinou své teoretické desetileté životnosti, neboť byl v době před poškozením žalobkyní používán již 7 let, nicméně byl ve 100% technickém stavu. Trh s použitými přístroji a náhradními díly neexistuje, náklady na pořízení nové hlavice ze zahraničí (USA) činí 730 000 Kč bez DPH. Žalobkyně si od dovozce, společnosti DATURA s. r. o., novou hlavici zapůjčila, dosud nebyla nucena ji zaplatit, ačkoli jí již byla vystavena faktura na 730 000 Kč. Soudy obou stupňů shodně určily výši škody na základě znaleckého posudku jako hodnotu hlavice bezprostředně před jejím poškozením, částkou 167 480 Kč bez DPH. Žalovaný byl u vedlejší účastnice pojištěn z odpovědnosti za škodu, škodu jí nahlásil dne 7. 5. 2019, vedlejší účastnice však plnění z pojištění odmítla. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě žalobkyně k obnovení funkčnosti přístroje nebyla přinucena zakoupit nový díl, navíc rozdíl mezi cenou hlavice v době poškození (167 480 Kč bez DPH) a cenou nového kusu (730 000 Kč bez DPH) by představoval zhodnocení o více než odbornou literaturou připouštěnou zhruba třetinu ceny poškozené věci, které nelze učinit součástí nároku na náhradu škody. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně, že v daném případě v souladu s § 2969 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) je skutečná škoda rovna obvyklé ceně hlavice přístroje v době poškození. Dále konstatoval, že judikatura, na kterou odkazoval soud prvního stupně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, sp. zn. 25 Cdo 347/2000 a sp. zn. 25 Cdo 2575/2000), je využitelná i za současné právní úpravy, byť byla vydána za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud proto uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na náhradu pořizovací ceny nové hlavice, neboť žalovaný nezničil věc novou, nýbrž opotřebenou a méně hodnotnou; skutečnou škodou tak není hodnota věci nové, ale hodnota původní věci (hlavice) v době před poškozením. 3. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že odvolací soud se svým rozhodnutím odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1548/2020, a ze dne 16. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2651/2021) v otázce účelnosti nákladů na uvedení poškozené věci do předešlého stavu. Nesprávně posoudil otázku, zda je při určení výše škody třeba vycházet z obvyklé ceny celé věci před poškozením nebo z obvyklé ceny jen poškozené části věci. Dále položila otázku, zda lze s ohledem na specifické skutkové okolnosti daného případu (přístroj VTRAC je jediný v České republice, má jediného výhradního dodavatele a trh s použitými náhradními díly této značky neexistuje) považovat náklady na uvedení poškozené věci do předešlého stavu převyšující obvyklou cenu celého přístroje před poškozením o více než 30 % za účelné; tuto otázku měla za dovolacím soudem dosud neřešenou. Žalobkyně v dosavadním řízení nijak nezastírala, že náklady na obnovení funkčnosti přístroje převyšují obvyklou cenu celého přístroje s přihlédnutím k jeho stáří v rozmezí od 49 do 59 procent, tato okolnost by však neměla být překážkou náhradě škody, neboť zbylá část přístroje je nefunkční, neupotřebitelná a nelze ji zpeněžit. Žalobkyně se domáhala zrušení a vrácení napadeného rozsudku odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Vedlejší účastnice se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout, popřípadě jako nedůvodné zamítnout. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je přípustné podle § 237 o. s. ř. a je i důvodné, neboť odvolací soud se při řešení otázky rozsahu skutečné škody na poškozené věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. Podle § 2952 věty prvé o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). 9. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. 10. Právní úprava odpovědnosti za škodu na věci byla v § 443 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) založena na zásadě, že východiskem pro určení náhrady je obvyklá cena věci v době poškození. Judikatura, ze které odvolací soud v daném případě vycházel, směřovala k výkladu § 442 a § 443 obč. zák. a byla postupně usměrňována judikaturou Ústavního soudu. Konkrétně závěry odvolacím soudem zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2818/2015, byly korigovány již nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, který se vyslovil pro princip úplného odškodnění zásahu do práv ve formě poskytnutí peněžité náhrady, jejíž výše má odpovídat nákladům na uvedení do původního stavu. Ustanovení o rozsahu náhrady škody mají být vykládána extenzivně a způsobem reflektujícím sociální a ekonomickou tržní realitu, zahrnujícím všechny druhy nákladů k obnovení funkční hodnoty věci, kterým byl poškozený vystaven v příčinné souvislosti s jednáním škůdce a škodou na věci vzniklou (viz též nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 444/11). 11. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, v souladu s judikaturou Ústavn