25 Cdo 1567/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1567/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 3. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1567/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1567.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pravomoc soudu Volby Územní samosprávné celky Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. § 2952 o. z. § 2918 o. z. § 2953 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1567/2023-170 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Česká republika – Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti žalovanému: statutární město Most, se sídlem úřadu Radniční 1/2, Most, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, o 2.200.286,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 12 C 28/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 14 Co 71/2022-148, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 1. 10. 2021, č. j. 12 C 28/2020-90, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 2.200.286,20 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 9. 2019 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. Vol 4/2016, byly prohlášeny za neplatné volby do třetiny Senátu Parlamentu České republiky ve volebním obvodu č. 4 Most konané ve dnech 7. a 8. října 2016 (první kolo) a ve dnech 14. a 15. října 2016 (druhé kolo), a to v důsledku protiprávního jednání vedoucí kanceláře Magistrátu statutárního města Most J. Č., která nerespektovala podání H. J. (oprávněné jednat za politické hnutí Severočeši.cz) o odvolání kandidatury A. D., ačkoli J. své oprávnění prokázala výpisem z rejstříku politických stran a pravomocnými rozsudky Okresního soudu v Mostě ze 3. 9. 2015, č. j. 15 C 561/2014-150, a Krajského soudu v Ústí nad Labem z 22. 7. 2016, č. j. 14 Co 911/2015-192 (ty byly sice následně zrušeny usnesením Nejvyššího soudu z 27. 2. 2019, č. j. 27 Cdo 1495/2017-255, nicméně se tak stalo jen z procesních důvodů, neboť ve věci rozhodovaly věcně nepříslušné soudy). Č. byla rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 11. 2018, č. j. 42 T 38/2018-452, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 2. 2019, č. j. 7 To 47/2019-487, za toto jednání pravomocně uznána vinnou ze spáchání přečinu maření úkolů úřední osoby z nedbalosti. Dne 23. 1. 2017 odeslala žalobkyně dotaci ve výši 3.190.000 Kč na pořádání opakovaných voleb ve prospěch Ústeckého kraje, z této částky se jí vrátilo 989.713,80 Kč, rozdíl ve výši 2.200.286,20 Kč pak podle soudu představuje škodu, která žalobkyni v důsledku protiprávního jednání zaměstnankyně žalovaného města vznikla. Soud po právní stránce dovodil naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 2910, § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“. Námitku promlčení neshledal důvodnou, neboť subjektivní promlčecí lhůta počíná běžet od doby, kdy měla poškozená poprvé vědomost o způsobené škodě a zároveň byla schopna určit výši majetkové škody v penězích, za což soud považoval den, kdy žalobkyně odeslala dotaci na opakované volby (23. 1. 2017) ve prospěch bankovního účtu Ústeckého kraje. Jestliže žalobkyně podala žalobu 22. 1. 2020, byl nárok uplatněn před uplynutím promlčecí lhůty. 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 3. 2023, č. j. 14 Co 71/2022-148, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, doplnil dokazování ke skutečnostem týkajícím se vzniku a výše škody a právní závěry soudu rozvedl a více odůvodnil. K námitce promlčení dodal, že až z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2016, sp. zn. Vol 4/2016, o neplatnosti voleb, mohla žalobkyně nabýt vědomost, z jakého konkrétního důvodu byly volby prohlášeny za neplatné, a že náklady na tyto volby byly zmařeny a stát bude muset vynaložit náklady na volby nové. Od 10. 11. 2016 proto žalobkyně věděla, že jí vznikla „nějaká“ škoda, neboť byly zmařeny finanční prostředky vynaložené na volby v říjnu 2016. Jelikož však byly volby do třetiny Senátu spojeny s volbami do zastupitelstev krajů, a náklady na tyto zmařené senátní volby tak nešlo z povahy věci administrativně a účetně oddělit od nákladů na společně konané volby do krajských zastupitelstev, mohla žalobkyně nabýt vědomost o škodě (kvalifikovaně ji odhadnout) až v souvislosti s propočtem nákladů na opakované senátní volby v tomtéž senátním obvodu konané v lednu 2017, tj. nejprve s vydaným rozhodnutím Ministerstva financí dne 23. 1. 2017 o poskytnutí dotace, č. j. MF-1238/2017/1201-2, s jistotou až v souvislosti s řádným vyúčtováním této dotace. Ohledně podmínek odpovědnosti za škodu odvolací soud dovodil, že magistrát žalovaného města měl při posouzení otázky, zda J. byla oprávněna ke dni 29. 9. 2016 samostatně zastupovat politické hnutí Severočeši.cz, vyjít z údajů evidovaných v rejstříku stran a hnutí, jimž svědčí princip materiální publicity a z nichž vyplývalo, že první místopředseda může jednat bez jakýchkoliv dalších omezení. Magistrát statutárního města (jeho zaměstnankyně) jako pověřený volební úřad se tak dopustil porušení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále též jen „volební zákon“), tím, že nerespektoval podání první místopředsedkyně hnutí J. a nepostupoval způsobem, jaký mu volební zákon ukládal v § 61 odst. 3 a § 66 odst. 1 a 3. Jelikož J. předložila magistrátu rovněž kopie rozsudků Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 7. 2016, č. j. 14 Co 911/2015-192, a Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 9. 2015, č. j. 15 C 561/2014-150, musel mít magistrát (Č.) postaveno najisto, že J. je oprávněna samostatně jednat jako první místopředsedkyně hnutí, že hnutí nemá předsedu a že naopak nelze „druhého“ místopředsedu hnutí J. Z., jehož kontrasignací magistrát podmiňoval akceptaci úkonu J., považovat za osobu oprávněnou hnutí zastupovat. Příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a škodlivým následkem vyplývá přímo z usnesení Nejvyššího správního soudu o prohlášení prvních senátních voleb za neplatné. Odvolací soud dále neshledal v žádném rozsahu spoluodpovědnost poškozené žalobkyně (organizačních složek státu) za zmařené volby ve smyslu § 2918 o. z., ani důvody zvláštního zřetele hodné pro přiměřené snížení náhrady škody podle § 2953 odst. 1 o. z. Na uvedeném závěru podle něj nic nemění ani skutečnost, že citované rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Mostě, jež byly magistrátu podkladem pro posouzení oprávnění J. samostatně jednat jako první místopředsedkyně hnutí, byly následně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 27 Cdo 1495/2017-255, ve vymezených výrocích zrušeny a věc byla postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem jako soudu věcně příslušnému. Magistrát se v době přípravy senátních voleb měl řídit platnými právními předpisy, tehdy pravomocnými rozhodnutími soudů a platnými údaji v rejstříku stran a hnutí, a pokud tak nečinil, bylo toto pochybení jedinou a bezprostřední příčinou zmaření voleb (prohlášení voleb za neplatné) a jedinou příčinou vzniku škody. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním z důvodu, že je založen na řešení otázek hmotného a procesního práva, které soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Podle žalovaného o neplatnosti voleb rozhodl Nejvyšší správní soud na základě jiného rozhodnutí soudu, které však bylo v dovolacím řízení jako nezákonné zrušeno. Trvá na tom, že je uplatněný nárok promlčen, neboť podle něj mohou být škodou jen náklady marně vynaložené na zmařené (časově první) volby, zatímco opakované volby proběhly v souladu se zákonem (odkazuje přitom na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 29/2019 a Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1251/2020). Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na řešení dovolatelem formulované otázky počátku běhu subjektivní lhůty k promlčení práva na náhradu škody na závěru, že o její výši se žalobkyně dozvěděla, až když poskytla dotaci na opakované volby, pak se při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp.