25 Cdo 1907/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1907/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1907/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1907.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 555 o. z. § 556 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1907/2024-213 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Future WOOD, s. r. o., IČO 29089433, se sídlem Chotíkov 388, 330 17 Chotíkov, zastoupená Mgr. Lubomírem Tolarem, advokátem se sídlem Pod Všemi svatými 427/17, 301 00 Plzeň, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, 532 18 Pardubice, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno, o zaplacení 5 800 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 115 C 16/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, č. j. 23 Co 228/2023-182, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, č. j. 23 Co 228/2023 -182, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 5. 2023, č. j. 115 C 16/2022-130, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 115 C 16/2022-130, zamítl žalobu na zaplacení 5 800 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o pojistné plnění, na jehož výplatu mělo žalobkyni vzniknout právo v důsledku havárie vrtulníku, vyšel ze zjištění, že žalobkyně vlastnila vrtulník Robinson 44, Raven, poznávací značky I – CCNI, výrobního čísla O792, dále jen „vrtulník“. Žalobkyně dne 3. 8. 2018 uzavřela pro případ náhlého poškození, zničení nebo pohřešování vrtulníku se žalovanou pojistnou smlouvu č. 8070094414, inkorporující všeobecné pojistné podmínky Pojištění letectví VPP AVN 2014, dále jen „VPP“. Strany si sjednaly mimo jiné havarijní pojištění ve výši 6 000 000 Kč, spoluúčast žalobkyně činila 200 000 Kč. Protože žalobkyně zakoupila vrtulník v Itálii, uzavřela smlouvu se společností Workpress Aviation, s. r. o., dále jen „WPA“, která se zavázala převézt vrtulník do České republiky, přihlásit ho u Úřadu pro civilní letectví, provést jeho servis a dočasně jej odstavit na svém nehlídaném heliportu do doby převzetí vrtulníku žalobkyní. K jinému užívání než za účelem dosažení účelu této smlouvy WPA nebyla oprávněna. Společnost WPA sjednané činnosti provedla. Pro nemoc jednatele žalobkyně nedošlo k faktickému předání vrtulníku žalobkyni. Dne 5. 9. 2018 vrtulník pilotovaný společníkem a jednatelem WPA Bohumilem Doubkem (dále jen „pilot“) havaroval. Pilot nebyl způsobilý k letu, neboť neměl vystavenou platnou zdravotní způsobilost 2. třídy leteckého personálu. Navíc se nacházel ve stavu střední až těžké opilosti, neboť hladina alkoholu v jeho krvi činila 1,97 ‰, což znemožnilo bezpečnou pilotáž a bylo hlavní příčinou letecké nehody. V důsledku havárie došlo k úmrtí pilota, tří cestujících a zničení vrtulníku. Žalobkyně nedala souhlas s užíváním vrtulníku (vyjma převozu, servisu a odstavení). Ani WPA nedala souhlas k letu, při němž došlo k havárii, pilotovi nebo jakékoliv třetí osobě. WPA prohlásila, že let byl excesem pilota jako fyzické osoby. Vyšetřování pilota pro spáchání přečinu neoprávněného užívání cizí věci, obecného ohrožení z nedbalosti a ohrožení pod vlivem návykové látky, policie z důvodu úmrtí podezřelého odložila. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobkyni plnění z pojistné smlouvy nenáleží. Pilot neměl platné a účinné průkazy způsobilosti leteckého personálu a také nebyl oprávněným pilotem, a proto se uplatní výluky z pojištění [část B článek V odst. 3 písm. b) a d) VPP], a vrtulník pilotoval pod vlivem alkoholu, pročež mohla žalovaná rovněž zcela odepřít plnění [část B článek VIII odst. 4 VPP], neboť požití alkoholu pilotem bylo rozhodující příčinou nehody. Soud rovněž dovodil, že i když se pilot dopustil excesu, sama žalobkyně porušila povinnost opatrnosti [část A článek III odst. 1 písm. d) VPP], neboť mohla zabránit vzletu opatrnějším nakládáním s individualizovaným klíčem nebo jasněji stanovenými pravidly nutných servisních vzletů. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 23 Co 228/2023-182, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ve shodě s ním věc posoudil podle § 2849, § 2762, § 2774 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“. Uzavřel, že typově se jedná o pojištění majetku a shledal naplnění dvou výluk z pojištění, a to absenci platných a účinných průkazů způsobilosti leteckého personálu a nedostatek oprávnění pilota vrtulník pilotovat [část B článek V odst. 3 písm. b) a d) VPP]. K námitkám odvolatelky uvedl, že přestože žalobkyně svěřila vrtulník společnosti WPA pouze k převozu, servisu a dočasnému odstavení, byl vrtulník stále v dispozici žalobkyně, a to i při excesivním zmocnění se vrtulníku pilotem. Daný případ pak nespadá pod pojištění proti pohřešování, neboť tím se v pojistné smlouvě rozumí stav, kdy pojištěný ztratil nezávisle na své vůli možnost s předmětem pojištění disponovat, např. při krádeži nebo loupežném přepadení (část E článek I odst. 11 VPP), což nebylo v daném případě splněno. Argumentaci soudu prvního stupně částí B článkem VIII odst. 4 VPP (požití alkoholu pilotem) označil odvolací soud za nadbytečnou. Nejedná se o klasickou výluku, ale promítnutí § 2800 o. z., upravujícího následky porušení povinností účastníků pojištění, v jehož důsledku vznikne pojistiteli právo na snížení nebo odmítnutí pojistného plnění. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v řešení pěti otázek hmotného nebo procesního práva. 1) Odklon od ustálené judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, 25 Cdo 2402/2010 nebo 25 Cdo 635/2014) spatřuje v závěru, že soud žalobkyni implicitně přičetl excesivní jednání pilota neoprávněně užívajícího cizí věc a páchajícího trestný čin, v důsledku čehož uzavřel, že pojištění vzniklou škodu nekryje. Za nesprávný a nepřezkoumatelný označuje závěr odvolacího soudu, že žalobkyně mohla v době vzniku s vrtulníkem nakládat. Zdůrazňuje, že pilot jednal excesivně a zcela v rozporu s dohodou mezi ní a WPA, která měla vrtulník pouze servisovat a uskladnit, avšak neměla oprávnění s ním létat. Dovolatelku nepojí s jednáním pilota žádný místní, časový ani věcný vztah, přičemž pilot svým jednáním sledoval výhradně uspokojování svých osobních zájmů. Soudům rovněž vytýká, že nezjišťovaly, zda byly nebo nebyly na její straně naplněny předpoklady pro vznik povinnosti nahradit újmu. Dále uvádí, že účelem pojistného plnění je nahrazení škody vzniklé v důsledku pojistné události, a namítá, že zachovala patřičnou míru bdělosti, když sjednala s WPA způsob, jakým se má s vrtulníkem nakládat (srov. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 861/2004), přičemž odkazuje na § 2929 o. z. a odbornou literaturu k němu. Limity pojistného plnění, popř. výluky z pojistného nebezpečí nelze aplikovat v souvislosti s odpovědností třetí osoby za škodu, pokud poškozenému nelze přičítat okolnosti ve smyslu § 2918 o. z. 2) Při řešení otázky, zda je nezbytné v případě sporu stran o výklad pojistné smlouvy aplikovat příslušné metody výkladu právního jednání za účelem nalezení (skutečné) vůle stran pojistného vztahu, se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (sp. zn. 32 Cdo 192/2014, sp. zn. 23 Cdo 563/2019 nebo sp. zn. IV. ÚS 2957/20). Dle dovolatelky pochybil, pokud na tuto otázku odpověděl (implicitně) negativně. Soudy se nijak nevypořádaly s námitkami dovolatelky týkajícími se subjektivního výkladového cíle smlouvy, který neumožňuje aplikaci smluvních ujednání vylučujících nebo omezujících nárok pojištěného na pojistné plnění. Je přesvědčena, že se omezení pojistné ochrany týkají toliko jejích zaviněných jednání a že její výklad odpovídá jejímu pojistnému zájmu, ostatním smluvním ujednáním i ochrannému účelu pojistné smlouvy. Soudy zkoumaly pouze samotný text pojistné smlouvy, ale neposoudily skutečnou vůli stran v okamžiku uzavírání této smlouvy, a proto je jejich právní posouzení neúplné, tudíž nesprá