25 Cdo 227/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 227/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2024 Spisová značka:25 Cdo 227/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.227.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Újma z provozní činnosti Dotčené předpisy:§ 2914 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 227/2024-228 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: E. K., zastoupená Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, proti žalované: BILLA spol. s r. o., IČO 00685976, se sídlem Modletice 67, Říčany u Prahy, zastoupená Mgr. Romanou Breznickou, advokátkou se sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: HDI Versicherung AG, organizační složka, IČO 27636062, se sídlem Jugoslávská 29, Praha 2, zastoupená Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, o zaplacení 69 455 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 389/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 25 Co 111/2023-194, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. 25 Co 111/2023-194, se mění tak, že se rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. 9. 2022, č. j. 8 C 389/2019-145, mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 69 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 22. 2. 2019 do zaplacení. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši 26 426 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním soudem ve výši 28 810 Kč k rukám zástupce vedlejší účastnice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 10 809 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalobkyně je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 10 809 Kč k rukám zástupce vedlejší účastnice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku VI. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 11 404 Kč k rukám zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. VII. Ve vztahu mezi vedlejší žalobkyní a vedlejší účastnicí nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 30. 9. 2022, č. j. 8 C 389/2019-145, uložil žalované zaplatit žalobkyni 69 455 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 22. 2. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná provozuje síť supermarketů, mj. samoobslužnou prodejnu potravin na adrese Patrice Lumumby 2717/1A, Ostrava-Zábřeh. Do této prodejny – provozovny žalované mohou zákazníci vstoupit dvěma vstupy. Na podlaze u obou vstupních dveří se nachází čistící rohož, která zabírá v zásadě celou šíři podlahy. Dlažba v uvedené prodejně má odolnost proti skluzu stupně R10. Dne 8. 12. 2017 byla oblast Ostrava-Výškovice beze srážek, venku bylo sucho, nepršelo ani nesněžilo. Žalobkyně (obutá do kozaček asi do půli lýtek, bez podpatků, s gumovou podešví) dne 8. 12. 2017 ve 12:40 hodin vstoupila do prodejny a poté, co ušla několik kroků, uklouzla a zranila se pádem na listí z ředkviček ležícím na podlaze prodejny. Stalo se tak v úseku zeleniny v místě, kde je koš na naťovou nebo listovou zeleninu, kam mají zákazníci odhazovat odpad ze zeleniny; jak se zákazníci probírají zeleninou, dochází však k tomu, že odpad padá i na zem. V prodejně bylo v době pádu žalobkyně vzhledem k předvánoční době značné množství zákazníků. Žalobkyně při pádu utrpěla dislokovanou zlomeninu pately levého kolene, a ještě v den úrazu byla žalobkyně operována; následně byla operována dne 31. 5. 2018, kdy došlo k odstranění osteosyntetického materiálu. Předmětem řízení byla náhrada za bolesti způsobené úrazem a operacemi, které znalec ohodnotil celkem na 230 bodů, čemuž odpovídá bolestné 63 455 Kč; za znalecký posudek žalobkyně vydala 6 000 Kč. Soud dovodil povinnost žalované k náhradě nemajetkové újmy způsobené žalobkyni provozní činností podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též „o. z.“), aniž by se žalovaná tzv. liberovala podle věty druhé tohoto ustanovení. Kontrolami čistoty podlahy v prodejně byl pověřen určitý pracovník a vedoucí prodejny pak kontrolovala obchůzky pracovníka. Interval kontrol podlahy byl žalovanou stanoven jako dvouhodinový, a to v časech 8:00, 10:00, 12:00 atd. až do 20:00. Naposledy byla čistota podlahy v prodejně před touto škodní událostí kontrolována pracovnicí žalované ve 12:00; ze zápisu o kontrole není zřejmé, zda při této poslední kontrole byly na podlaze zjištěny nečistoty či nikoliv. Pracovnice úseku ovoce a zeleniny případný nepořádek sama uklízela i mimo stanovené intervaly, v případě potřeby prakticky okamžitě, neboť byla na úseku přítomna takřka neustále. V případě většího znečištění pak volala uklízečku či obsluhu uklízecího stroje. Při slevových akcích obecně dochází ke zvýšené aktivitě zákazníků, čímž se zvyšuje i nečistota na úseku a vzniká nepořádek. V takových případech se kontroly podlahy prováděly dříve než ve dvouhodinových intervalech, ovšem soud považoval za racionální, aby probíhaly častěji. Postup žalované tedy soud neshledal dostatečným z hlediska veškeré péče, kterou lze po provozovateli rozumně požadovat, aby nedošlo ke škodě. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 25 Co 111/2023-194, potvrdil rozsudek okresního soudu ve věci samé, změnil jej částečně ohledně nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, tedy že žalovaná je povinna nahradit újmu na zdraví žalobkyně podle § 2924 o. z. Provoz prodejny, včetně nakládání a manipulace s prodávanými předměty (zbožím), a s tím spojené organizační a technické činnosti, jsou provozní činností ve smyslu uvedeného ustanovení. Žalovaná prodejny provozuje za účelem dosažení zisku. Za podstatnou krajský soud považoval skutečnost, že žalobkyně neuklouzla v důsledku např. mokré podlahy či nerovnosti podlahy, nýbrž v důsledku neuklizeného spadlého zboží, resp. jeho části (listů ředkviček). V souvislosti s tímto odpadem z prodávané zeleniny byl také v prodejně nařízen a prováděn pravidelný úklid, který tvoří nezbytnou součást organizačního a technického chodu prodejny. Byla proto dána příčinná souvislost mezi provozní činností žalované a újmou na zdraví žalobkyně. Krajský soud pak dále uzavřel, že žalovaná se odpovědnosti za újmu žalobkyně ve smyslu § 2924 věty druhé o. z. nezprostila, neboť neprokázala, že vynaložila opravdu veškerou péči, kterou po ní lze rozumně požadovat, aby k újmě nedošlo. Pokud na úseku ovoce a zeleniny dochází k vzniku odpadu z prodávaného zboží, čímž se zvyšuje riziko vzniku případné újmy, lze rozumně požadovat jeho častější úklid, zejména pak v době výskytu většího počtu zákazníků v prodejně nebo při slevových akcích. Krajský soud poukázal na to, že po prodejně se běžně pohybují i senioři a osoby se sníženou schopností pohybu či orientace, u nichž je riziko pádu obecně vyšší. Považoval tak za ekonomicky přijatelné a racionální, aby daný úsek byl kontrolován a uklízen častěji než v nejzazším intervalu dvou hodin, dále aby byl opatřen dostatečně velkým košem na odpad z prodávané zeleniny (tak, aby odpad nepadal mimo koš), a aby mu byla věnována zvýšená pozornost v době, kdy je prodejna plná zákazníků, jak tomu bylo v tomto případě. Častější provádění kontrol je odůvodnitelné i z hlediska obecné racionality, resp. z hlediska přiměřenosti vynaložené péče ve vztahu k potencionálnímu riziku. Pokud pracovnice žalované vypověděly, že daný úsek uklízely i mimo úklid prováděný v intervalu dvou hodin, pak šlo podle krajského soudu o neorganizovaný, nahodilý úklid, který v daném případě zjevně nesplnil svůj účel předejít vzniku újmy u zákazníka. 3. Rozsudek krajského soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se při právním posouzení věci odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu k otázkám provozní činnosti ve smyslu § 2924 o. z., konkrétně od závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu např. ve věcech sp. zn. 25 Cdo 1552/2021 a 25 Cdo 2102/2021 a též sp. zn. 25 Cdo 1127/2018 a 25 Cdo 3510/2019 k otázce naplnění liberačního důvodu žalovanou ve smyslu § 2924 věty druhé o. z. a posouzení rozsahu obecné prevenční