25 Cdo 2754/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2754/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2754/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2754.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 10 předpisu č. 168/1999 Sb. § 3 odst. 3 předpisu č. 361/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2754/2024-231 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5, proti žalované: Bau-Const-sociální podnik, s. r. o., IČO 49241869, se sídlem Hackerova 573/6, 181 00 Praha 8, zastoupená Mgr. Janem Vančurou, advokátem se sídlem Štěpánská 629/59, 110 00 Praha 1, o zaplacení 140 339 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 174/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, takto: Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, a Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 68 Co 126/2024-208, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 1. 2024, č. j. 33 C 174/2023-180, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 140 339 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 25. 3. 2021 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič P. H. tím, že nedodržel bezpečnou vzdálenost a narazil do zadní části vozidla řízeného K. P. P. H. řídil vozidlo, jehož provozovatelkou byla žalovaná a jež bylo pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem pojištěno u žalobkyně. Řidiči si navzájem umožnili vyfotografovat občanské průkazy, záznam o nehodě nesepsali, policii nevolali vzhledem k předpokladu, že škoda nepřesáhne 100 000 Kč, a zranění řidičky K. P. se projevilo až po určitém čase, a i podle ní si ho řidič H. nebyl vědom; poté řidič H. z místa nehody odjel. P. H. nebyl zaměstnancem žalované, ani pro ni nevykonával činnost jako osoba samostatně výdělečně činná. Žalovaná událost ohlásila žalobkyni, sdělila též policii údaje o řidiči H., které měla k dispozici. Žalobkyně poskytla pojistné plnění v celkové výši 140 339 Kč. Po doplnění dokazování odvolací soud po skutkové stránce rovněž uzavřel, že P. H. v době nehody řídil vozidlo žalované, aniž byl držitelem řidičského oprávnění. Ze žádného provedeného důkazu nevyplynulo, že by žalovaná odmítla žalobkyni nebo policii nějakou informaci poskytnout. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle § 2 písm. f), § 8 a § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném od 23. 9. 2016 do 31. 3. 2024 (dále také jen „ZPOPV“). Ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v případě § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) ZPOPV nebyla splněna podmínka, že by v důsledku pochybení řidiče byla ztížena či znemožněna možnost řádného šetření pojistitele nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. Regres nevznikl ani podle § 10 odst. 1 písm. e) ZPOPV, protože se neprokázalo, že by žalovaná porušila své povinnosti vyplývající z § 8 odst. 1 až 3 ZPOPV. Po zjištění, že řidič H. nebyl v okamžiku dopravní nehody držitelem řidičského oprávnění, poučil odvolací soud žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že přichází v úvahu regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV. Vzhledem k tomu, že po poučení žalobkyně pouze zopakovala své tvrzení, že řidič nebyl v době nehody držitelem řidičského průkazu, a dále uvedla, že o tom, že by žalovaná předala řízení vozidla řidiči H. nic netvrdí, nebyly podle odvolacího soudu splněny předpoklady pro vznik regresu ani podle § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV. 2. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené otázce, zda pro uplatnění nároku podle § 10 odst. 3 ZPOPV je nutné prokázat, že provozovatel řidiči vozidlo předal. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítala, že řidič H. neměl v době dopravní nehody řidičské oprávnění, což jí proti němu zakládá regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV, a proto má tentýž nárok i proti žalované, jako provozovatelce vozidla, a to podle § 10 odst. 3 ZPOPV. Dovolatelka má za to, že ji v souvislosti s uplatněním postižního práva podle tohoto ustanovení netíží důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že provozovatel předal řízení vozidla řidiči, který způsobil dopravní nehodu. Postačovalo, že prokázala splnění předpokladu podle § 10 odst. 1 písm. g) ZPOPV, není nutné současně prokázat i splnění předpokladu podle § 10 odst. 1 písm. j) ZPOPV. Zdůraznila, že je naopak na žalované jako provozovatelce, aby prokázala, že nemohla jednání řidiče H. ovlivnit. Namítala, že odvolací soud zcela nesprávně a v rozporu s textem zákona uvalil břemeno důkazní na žalobkyni, navíc ve vztahu ke skutečnosti, která nebyla pro posouzení postižního nároku podle tohoto ustanovení vůbec podstatná. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nebyl naplněn žádný zákonný důvod zakládající dovolatelce právo na regres, a navrhla, aby dovolací soud její dovolání odmítl jako nepřípustné, nebo aby ho jako nedůvodné zamítl. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro posouzení otázky předpokladů vzniku postižního práva pojistiteli vůči provozovateli vozidla podle § 10 odst. 3 ZPOPV a otázky, kdo ohledně rozhodných skutečností nese důkazní břemeno, které dosud v judikatuře dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Dovolání je důvodné. 5. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 6. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) motorové vozidlo může řídit pouze a) osoba, která je držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel (dále jen „skupina vozidel“) uděleného Českou republikou, státem, který je členským státem Evropské unie nebo smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „jiný členský stát“), nebo jiným státem podle mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která upravuje oblast silničního provozu , b) žadatel o řidičské oprávnění, který se pod dohledem učitele autoškoly podrobuje výcviku v řízení motorového vozidla nebo skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, nebo c) osoba, která se pod dohledem učitele autoškoly připravuje k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel nebo skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení. 7. Podle § 2 písm. f) ZPOPV se pojištěným rozumí ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. 8. Podle § 10 odst. 1 ZPOPV má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný a) újmu způsobil úmyslně, b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, d) způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně, e)