25 Cdo 3100/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3100/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2023 Spisová značka:25 Cdo 3100/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3100.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 28 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 31 předpisu č. 372/2011 Sb. § 93 o. z. § 94 odst. 1 o. z. § 2638 odst. 1 o. z. § 2639 odst. 1 o. z. čl. 5 předpisu č. 96/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 5. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1288/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3100/2021-218 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: J. P., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalované: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, IČO 00064173, se sídlem Šrobárova 1150/50, Praha 10, zastoupená JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, o 1.498.789 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 167/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 21 Co 133/2021-176, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.922 Kč k rukám advokáta JUDr. Jaromíra Bláhy do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, č. j. 26 C 167/2019-136, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 1.498.789 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu újmy na zdraví (požadována náhrada 69.392 Kč za náklady na léčení, 115.424 Kč bolestného a 1.313.943 Kč za ztížení společenského uplatnění) bylo z provedeného dokazování zjištěno, že žalobkyně podstoupila na ortopedicko-traumatologické klinice žalované dne 27. 4. 2016 operaci kyčelního kloubu postiženého artrózou. Při náhradě kloubu došlo ke komplikaci spočívající v útlaku a následnému ochrnutí ischiadického nervu, ačkoliv byl výkon proveden v souladu s předepsanými postupy a pravidly lékařské vědy. Žalobkyni dne 26. 4. 2016 v 7:49 hod. přijal k operačnímu zákroku v přijímací kanceláři V. D., který jí vysvětlil povahu plánovaného zákroku a vyplnil s ní tzv. stranový protokol s údajem o léčeném kloubu a straně těla. Žalobkyně dále obdržela pět tištěných stran informovaného souhlasu, v nichž bylo kromě jiného uvedeno poučení o možných rizicích spojených s operací, včetně následku, ke kterému u ní v důsledku operace došlo, totiž k ochrnutí dolní končetiny. Žalobkyně podepsala v přijímací kanceláři na předloženém formuláři informovaný souhlas s plánovaným výkonem, v 9:15 hod. žalobkyni prohlédl J. V. a poté byla umístěna na pokoj; následovalo ještě setkání s anesteziologem, od nějž byla poučena o anestezii. Ze svědeckých výpovědí zaměstnanců žalované vyplynulo, že pacient nemusí podepsat informovaný souhlas v přijímací kanceláři, neboť mu bývá sděleno, aby si listiny přečetl, seznámil se s nimi, a pokud něčemu nerozumí, má možnost zeptat se zdravotnického personálu až do doby bezprostředně před vlastním operačním výkonem. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalovaná zvolila správný lékařský postup a při operaci ani pooperační péči nepochybila, neporušila tedy povinnost postupovat s péčí řádného odborníka v souladu s pravidly svého oboru (§ 2643 odst. 1 a § 2645 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, dále též jen „o. z.“), a neodpovídá podle § 2913 o. z. za újmu na zdraví žalobkyně. O riziku negativního následku, který nastal, byla žalobkyně poučena v souladu s požadavky plynoucími z § 2638 a § 2639 o. z. Tím, že žalobkyně formulář informovaného souhlasu podepsala, stvrdila, že si je vědoma rizik s operací spojených. Námitka, že neměla dostatečný časový prostor k seznámení se s předloženými informacemi, není podle soudu důvodná, neboť ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že formulář s informovaným souhlasem nemusí pacient podepsat hned v přijímací kanceláři, ale má možnost tak učinit až do doby bezprostředně před operací. Podepsala-li žalobkyně přesto listinu již v kanceláři, nelze to přičítat k tíži žalované, která nezasáhla do integrity žalobkyně bez jejího souhlasu (§ 93 odst. 1 o. z.), a nejsou tak dány předpoklady pro vznik její povinnosti hradit újmu na zdraví vzniklé při operaci. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 21 Co 133/2021-176, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shodně s ním dovodil, že samotný operační zákrok byl proveden tzv. lege artis stejně jako pooperační péče, což ostatně odvolání nezpochybnilo. Zdůraznil, že žalobkyně neprokázala, že jí byla předložena pouze poslední podpisová strana formuláře se samotnou formulací informovaného souhlasu (nikoliv celý text obsahující poučení), lze proto považovat za správný skutkový závěr, že se seznámila se všemi stranami dokumentu; proto je neopodstatněná námitka, že se jí nedostalo dostatečného ústního poučení. Příjem žalobkyně k hospitalizaci probíhal v několika krocích s různými zdravotnickými pracovníky, proto je jen stěží pravděpodobné, že by neměla dostatek časového prostoru k tomu, aby se některého z lékařů dotázala na rizika spojená s lékařským zákrokem, o kterém věděla po dobu několika měsíců (endoprotéza pravého kyčelního kloubu byla žalobkyni doporučena 13. 7. 2015). Protože tedy byla žalobkyně o riziku srozumitelně poučena, odpovědnost žalované za újmu není dána. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o otázku 1) dostatečného poučení pacienta před udělením informovaného souhlasu k lékařskému zákroku a 2) o problém, zda by žalobkyně operaci podstoupila v případě, že by o možných rizicích byla řádně poučena. K první otázce dovolatelka uvádí, že pacient musí být poučen především o rizicích výkonu. Poučení musí být ústní a vyčerpávající, byť je současně podloženo písemnou informací, a musí být provedeno v dostatečném předstihu před zákrokem, aby pacient mohl poučení v klidu prostudovat a zvážit rizika navrženého postupu. Musí mu být dán dostatečný prostor a čas, aby tato rizika posoudil a v klidu a svobodně se mohl rozhodnout, zda je podstoupí, nikoliv tedy pod nátlakem situace, ve stresu, zmatku nebo v časové tísni. Nejsou-li tato kritéria splněna, nelze pacientův souhlas považovat za informovaný. Dovolatelka poukázala na to, že obdržela od sestry v přijímací čekárně písemně vyhotovený předtisk informovaného souhlasu dne 26. 4. 2016 ve zhruba 7:59 hod. a tentýž den v 9:15 hod. před přijetím na pokoj jí byl dokument sestrou v čekárně odebrán. Pacient při příjmu podepisuje větší množství dokumentů, informovaný souhlas je přitom vyžadován ještě v přijímací kanceláři. Žalobkyně měla tištěný informovaný souhlas maximálně několik desítek minut a tato krátká doba, při které ve stresu kolovala mezi přijímacími procedurami, jí nemohla stačit k přečtení pěti stránek značně složitého textu, k jeho posouzení a k rozhodnutí, zda operaci podstoupí. Dále opakuje, že jí sestra dala k podpisu pouze poslední stránku informovaného souhlasu, zatímco zbylá část byla připojena až následně. V den příjmu s ní komunikovala pouze anestezioložka ohledně způsobu anestezie. I kdyby však obdržela všechny strany informovaného souhlasu, byl by čas k jejich prostudování a následnému rozhodnutí stále neadekvátní. V úvahu by mělo být vzato i to, že informovaný souhlas byl předkládán pouze sestrou, aniž by ji viděl někdo z lékařů; žádný z lékařů ji o rizicích spojených s operací nepoučil. Odvolací soud dále nesprávně uvedl, že povinnost zeptat se na rizika má pacient. Žalobkyni nebyla dána ani kopie informovaného souhlasu, proto k první otázce uzavírá, že informovaný souhlas nebyl platně udělen. Ke druhé otázce uvádí, že odvolací soud nezkoumal tvrzení žalobkyně, že by operaci nepodstoupila, kdyby byla o rizicích řádně poučena. V případě řádného poučení o rizicích by se totiž rozhodla pro řešení formou medikamentů. Požadavek zkoumat, zda by se pacient pro operaci rozhodl či nikoliv, přitom pramení i z judikatury Nejvyššího soudu. U žalobkyně řada okolností svědčila pro to, aby se pro operační zákrok nerozhodl