25 Cdo 3113/2006 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3113/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 10. 2008 Spisová značka:25 Cdo 3113/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.3113.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 420a předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3113/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce R., spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ing. S. B., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 316/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, č.j. 55 Co 198/2006-178, ve znění usnesení ze dne 30. 8. 2006, č.j. 55 Co 198/2006-185,  takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.                                            O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20. 12. 2005, č.j. 14 C 316/99-148, zastavil řízení o zaplacení 18% úroku z prodlení z částky 73.167,20 Kč od 20. 11. 1997 do 15. 6. 1999, uložil žalovanému zaplatit žalobci 73.167,20 Kč s 12% úrokem z prodlení od 16. 6. 1999 do zaplacení, zamítl žalobu na zaplacení 6% úroku z prodlení z částky 73.167,20 Kč od 16. 6. 1999 do zaplacení a zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobci. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném náhrady škody vzniklé odplavením stavebního materiálu žalobce vodou vypouštěnou z malé vodní elektrárny ve vlastnictví žalovaného  ve dnech 25. – 26. 6., 1. 7. a 8. 8. 1997. Vyšel ze zjištění, že žalobce  na základě smlouvy s manžely Č. opravoval zeď odpadního kanálu malé vodní elektrárny ve Š., jejímž vlastníkem a provozovatelem je žalovaný, jelikož stav zdi ohrožoval stabilitu blízkého domu manželů Č. Stavební práce byly ohlášeny Městskému úřadu Š., který je vzal na vědomí a souhlasil s nimi. Oprava byla realizována v době, kdy P. V. provádělo opravu jezu na řece Ú. a dohodlo se s žalovaným, že nebude vypouštět vodu z malé vodní elektrárny do odpadního kanálu. Žalovaný byl o pracích na opravě zdi informován a neprokázal, že byl nucen do odpadního kanálu vypouštět vodu z důvodu opravy malé vodní elektrárny.  Uplatněný nárok posoudil soud prvního stupně jako nárok na náhradu škody způsobené provozní činností podle § 420a odst. 2 písm. a) obč. zák. a neshledal předpoklady zproštění odpovědnosti žalovaného dle § 420a odst. 3 obč. zák., neboť žalovaný neprokázal, že škoda vznikla vlastním jednáním žalobce.  Při určení výše škody vycházel ze znaleckého posudku podaného v rámci trestního řízení vedeného proti žalovanému, jež bylo z důvodu amnestie zastaveno.   K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2006, č.j. 55 Co 198/2006-185, (ve znění opravného usnesení) rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci a neshledal opodstatněnými odvolací námitky žalovaného. Dovodil, že provozní činností ve smyslu § 420a odst. 1, odst. 2 písm. a) obč. zák. je činnost, která souvisí s předmětem činnosti (zpravidla podnikatelské či obchodní), kterou fyzická nebo právnická osoba vyvíjí, a je tudíž nerozhodné, zda malá vodní elektrárna byla či nebyla v době škodné události v provozu, neboť voda byla žalovaným vypuštěna v souvislosti s její opravou a revizí. Jde přitom o odpovědnost objektivní, tzn. provozovatel odpovídá za škodu bez ohledu na zavinění. Odvolací soud uzavřel, že námitky vznášené žalovaným nejsou způsobilé zvrátit správnost rozsudku soudu prvního stupně již proto, že je nepřípustné, aby za stavu, kdy nejsou splněny podmínky § 417 obč. zák. (odvracení škody), které [žalovaný] ani netvrdí, svévolně postupoval vůči tomu, o němž se domnívá, že jedná v rozporu se zákonem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Poukazoval na to, že Městský úřad Š. není stavebním úřadem, že jím vydaný souhlas se stavbou je tudíž neúčinný, že stavební povolení, natož pouhé ohlášení neumožňuje stavebníkovi volné nakládání s cizí stavbou či vstup na cizí pozemek, že povinnost vlastníka strpět vstup na svůj pozemek může uložit pouze stavební úřad ve správním řízení, což se v daném případě nestalo, a že tuto povinnost nelze dovodit ani z ustanovení § 127 odst. 3 obč. zák., jelikož zeď se nenachází na sousedním pozemku a není ve vlastnictví manželů Č. Dovozoval, že opěrná zeď je vodohospodářským dílem  ve smyslu zákona č. 138/1973 Sb.,  u nichž  dle § 120 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. vykonávají působnost stavebního úřadu orgány vykonávající státní správu na příslušném úseku podle zvláštních předpisů (speciální stavební úřady), jejichž souhlas, případně vyjádření je podle § 13 odst. 1 a § 14 odst. 2 zákona č. 138/1973 Sb. třeba k jakýmkoli pracím na takovém díle, což se v daném případě nestalo. Vodní kanál je rovněž součástí nemovité kulturní památky – středověkého obranného systému hradu Š., bylo proto povinností stavebníka vyžádat si též souhlas Památkového ústavu v P., což se rovněž nestalo. Proto žalobce, respektive manželé Č. jako objednatelé, neměli oprávnění k provádění stavebních prací. Dovolatel dále namítá, že rozporoval též výši škody, vyjadřuje přesvědčení, že důkaz znaleckým posudkem z trestního řízení nemůže být v tomto řízení použit, neboť to odporuje ustanovení § 127 a § 136 o.s.ř., a uvádí, že tento listinný důkaz nebyl v řízení samostatně proveden. Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že nerozporoval důkazy obsažené v trestním spise, poukazuje na to, že podal odpor proti trestnímu příkazu, čímž vyjádřil nesouhlas s tvrzeními v něm obsaženými a vzhledem k tomu, že trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu amnestie,  již se v trestním řízení k věci nevyjadřoval. S ohledem na zjištění, že malá vodní elektrárna nebyla v důsledku prací na jezu v provozu, nesouhlasí s tím, že by škoda vznikla provozní činností. I pokud by toto právní posouzení obstálo, namítá, že škoda vznikla osobě, která protiprávně vstoupila na cizí pozemek a prováděla zde vlastníkem nechtěné úpravy, jde tedy o škodu zaviněnou vlastním jednáním poškozeného ve smyslu § 420a odst. 3 obč. zák. Dovolatel má za to, že pokud žalobce potřeboval skladovat materiál, měl tak učinit na pozemku objednatelů a nikoli na cizím pozemku. Z toho dovozuje, že zde není příčinná souvislost mezi jednáním žalobce (správně žalovaného) a škodou. Domnívá se, že manželé l. měli využít k ochraně své stavby jiných prostředků (negatorní žaloby, injektáže či stavby opěrné zdi na vlastním pozemku). Dovolatel má za to, že soudy obou stupňů řešily otázky zásadního právního významu v rozporu se zákonem č. 50/1976 Sb., vyhláškou č. 85/1976 Sb., zákonem č. 138/1973 Sb. a občanským zákoníkem, především jeho ustanoveními § 420a odst. 3 a § 442 odst. 1. Dále dovolatel poukázal na to, že valná hromada žalobce dne 7. 11. 2005 rozhodla o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, čímž došlo ke změně obchodní firmy, což soudy obou stupňů nevzaly na vědomí. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil  k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu, v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu  a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně [dovolání tudíž není přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] a nejde ani o případ, že by v této věci bylo