25 Cdo 547/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 547/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 547/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.547.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dokazování Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 03.12.2025II.ÚS 3592/25 Pavel Šámal odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 547/2025-539 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: R. G., zastoupený Mgr. Petrou Krauss, LL.M., advokátkou se sídlem Šumavská 991/31, Praha 2, proti žalované: Zámek Hrádek, s. r. o., IČO 29089310, se sídlem Pivovarská 4, Pakoměřice-Bořanovice, zastoupená Mgr. Jakubem Lejskem, advokátem se sídlem Krátká 16, Sušice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 384/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2024, č. j. 25 Co 50/2024-488, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 19 796 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jakuba Lejska. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, č. j. 36 C 384/2019-331, zastavil řízení ohledně 4 700 EUR (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 853 025 Kč a 42 788,74 EUR s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu ohledně 1 207,48 EUR a části příslušenství (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky, vedlejší účastnicí a vůči státu (výroky IV až VI). Soud ve sporu o náhradu nemajetkové újmy na zdraví (za vytrpěnou bolest a za ztížení společenského uplatnění) a majetkové újmy (ušlého výdělku, zbytečně vynaložených nákladů na startovné ve dvou loveckých soutěžích, nákladů léčení a ušlého bonusu ze zdravotního pojištění) vyšel ze zjištění, že dne 1. 6. 2019 kolem 7:40 hodin v hotelu XY, provozovaném žalovanou, upadl žalobce v hotelové hale na mokré (čerstvě vytřené) rampě, která nebyla označena jako mokrá s rizikem uklouznutí. V důsledku pádu utrpěl tříštivou, dislokovanou zlomeninu dolní třetiny pravé kosti holenní, dislokovanou zlomeninu dolního konce kosti lýtkové a došlo k porušení senzitivního nervu vpravo s výpadkem čití. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 2900, § 2910, § 2911, § 2958, § 2960 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalovaná porušila svou prevenční povinnost chovat se tak, aby nezpůsobila nebezpečnou situaci s rizikem uklouznutí v jí provozovaném hotelu a odpovídá za vzniklou újmu, která žalobci vznikla. Prohlášení a výpověď zaměstnankyň žalované, že mokrý úklid předmětných prostor byl proveden kolem 7:00 hodin, považoval za vyvrácené zejména fotodokumentací a shodnými výpověďmi žalobce a svědka, který ji pořizoval. Ze znaleckého posudku Milana Mrkáčka č. 133/15/21, znalce z oboru chemie – hmoty umělé se specializací podlahové krytiny (PVC, přírodní linoleum, laminátové, vinylové podlahy) a související doplňkové materiály (lepidla, stěrkové hmoty, penetrace, laky, oleje), a dále z oboru dřevozpracování se specializací dřevěné, vrstvené a masivní podlahy, korkové podlahy, mohl být učiněn maximálně závěr o vhodnosti použitého materiálu do vnitřních prostor hotelu splňující normu i z hlediska skluznosti PVC krytiny na rampě, nebyl však podle soudu prvního stupně vypovídající ohledně změny vlastností povrchu v případě mokrého úklidu rampy. Po částečném zpětvzetí žaloby proto žalobě vyhověl s výjimkou části nároku na náhradu ušlého výdělku. 2. Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. 6. 2024, č. j. 25 Co 50/2024-488, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, žalobu v tam uvedeném rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky, vedlejší účastnicí a vůči státu. Zopakoval a doplnil dokazování v intencích § 213 o. s. ř. (o projektovou dokumentaci vstupní haly, fotodokumentaci vstupní haly a fotodokumentaci žalobce po pádu, vyjádření Ing. Pavla Vinického, autorizovaného inženýra pro pozemní stavby, zkušební protokol akreditované laboratoře INSTITUT PRO TESTOVÁNÍ A CERTIFIKACI, a.s., a posudek znalce Milana Mrkáčka, kterého nově vyslechl) a uvedl, že skutkový stav věci byl po doplnění a zopakování dokazování odvolacím soudem zjištěn jinak, než jak jej zjistil soud prvního stupně. Dospěl ke skutkovému závěru, že v době pádu žalobce (který neviděl žádný ze svědků a není ani zachycen na žádném kamerovém záznamu) byla sice podlaha ve vstupní hale hotelu žalované po vytření, avšak vlhké stopy vykazovala pouze na podlaze tvořené kamennými (žulovými) dlaždicemi (a to jen v jejích částech), nikoliv na PVC krytině, položené na bezbariérové rampě. Podle znalce dojde při klasickém vytírání (při použití mopů či hadrů) za běžných klimatických podmínek k odpaření mokrého filmu na této krytině do tří minut. Vlhkost na žulové dlažbě se drží déle než na krytině na rampě z PVC, kde žalobce upadl. I z fotodokumentace ze dne 1. 6. 2019 předložené žalobcem je seznatelné, že zbytky vlhkosti jsou pouze na dlažbě vstupní haly, nikoliv na krytině položené na rampě. Odvolací soud proto dovodil, že za této situace nebylo povinností žalované instalovat ve vstupní hale hotelu jakékoliv výstražné označení. Žalovaná neporušila svou prevenční povinnost ani jiným způsobem než žalobcem tvrzeným neoznačením mokré, čerstvě vytřené podlahy, když bylo po zopakování a doplnění dokazování prokázáno, že krytina, použitá žalovanou na nakloněnou plošinu (bezbariérovou rampu) odpovídá svou užitnou třídou i protiskluznými parametry místu jejího použití a položení a je navíc tzv. naddimenzována (tzn. její odolnost proti opotřebení je podstatně vyšší, než by bylo podle charakteru užití daných prostor nezbytné); rovněž protiskluzná hodnota je v daném případě naprosto dostačující. Posuzovaná krytina tak překračuje požadavky na krytiny instalované v komerčních prostorách, za které lze považovat i vstupní prostory hotelu, a současně překračuje požadavky, které jsou kladeny na povrchy šikmých ramp. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v otázce hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že odvolací soud nedoplnil ani nezopakoval klíčové důkazy provedené soudem prvního stupně, přesto je následně zhodnotil zcela odlišně (jedná se o fotodokumentaci pořízenou několik sekund po nehodě a dále výslech klíčového svědka, který ji pořídil) a změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, což odůvodnil údajným neprokázáním mokré rampy na místě úrazu, ačkoli důkaz barevnou fotodokumentací nezopakoval (v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2281/2008, 21 Cdo 1472/2017, 21 Cdo 2406/2015) a ačkoli v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně všichni účastníci řízení shodně viděli na fotodokumentaci rampu jako mokrou. Další pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že akceptoval bez dalšího závěry znaleckého posudku předloženého žalovanou (v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009), aniž by řádně zhodnotil znalcovu odbornost a limitaci jeho specializací. Tento znalec je odborníkem na povrchy podlah, a to dřevozpracování, a v případě umělých podlah i jejich chemického složení. Znalec se ovšem cítí být povolán i k hodnocení užívání předmětných produktů, což s jejich složením, strukturou, či případně kvalitou nijak nesouvisí. V rozsahu fabulací o tom, zda se jedná skutečně o podlahovou krytinu, na které není možné uklouznout, by měl být znalecký posudek soudem odmítnut jak odborně zcela nepodložená spekulace. Podle žalobce tedy bylo postaveno na jisto, že dovolatel uklouzl na mokré neoznačené podlaze a způsobil si závažný úraz. Pokud by byla mokrá podlaha hotelové chodby řádně označena, dovolatel by počítal se zvýšeným nebezpečím uklouznutí a při chůzi by se na něj připravil. S ohledem na to, že mokrou podlahu na předmětném místě očekávat nemohl a nebyl na ni upozorněn, porušila žalovaná svou prevenční povinnost a nese odpovědnost za