25 Cdo 613/2005 — Nejvyšší soud

25 Cdo 613/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2006 Spisová značka:25 Cdo 613/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.613.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 613/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. L. S., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu financí ČR, zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 C 136/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. října 2004, č. j. 18 Co 434/2004-204, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 25. října 2004, č. j. 18 Co 434/2004-204, a rozsudek Okresního soud v Chrudimi ze dne 21. května 2004, č. j. 7 C 136/98-182, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Chrudimi k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s pochybeními tehdejšího Okresního národního výboru v Ch. a Státního notářství v Ch. při prodeji nemovitostí ve vlastnictví státu v roce 1983. Žalobce, který do koupených nemovitostí investoval, byl nucen vydat je později restituentovi a vznikla mu tím škoda sestávající z hodnoty jím zhodnocené nemovitosti samotné, z hodnoty jím instalovaného technologického zařízení a z ušlého zisku za provozování malé vodní elektrárny za dobu od vydání nemovitosti do dubna 1998. Poté, co předchozí rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 4. 1999, č. j. 7 C 136/98-46, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 3. 2000, č. j. 20 Co 239/99-70, a rozsudek téhož soudu prvního stupně ze dne 27. 9. 2001, č. j. 7 C 136/98-120, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 5. 2002, č. j. 22 Co 44/2002-138, mezitímním rozsudkem ze dne 21. 2. 2003, č. j. 7 C 136/98-157, Okresní soud v Chrudimi znovu vyslovil, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci nesprávným úředním postupem Okresního národního výboru v Ch. a Státního notářství v Ch. při uzavření a registraci kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem (dále též jen „zákon“), je dána. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako kupující dne 23. 8. 1983 uzavřel kupní smlouvu s Č. s. r – Okresním národním výborem (dále též jen „ONV“) v Ch., jíž nabyl do vlastnictví mlýn čp. 5 se všemi přilehlými budovami a přístřeškem s turbínou malé vodní elektrárny, vše na st. p. č 26, v obci B., k. ú. P. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 26. 7. 1994, č. j. 6 C 42/92-79, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6.1995, č. j. 14 Co 835/94-107, byla žalobci pravomocně uložena povinnost uzavřít se Z. P. dohodu o vydání předmětných nemovitostí s odůvodněním, že Z. P. je oprávněnou osobou podle restitučních zákonů č. 403/1990 Sb. a č. 87/1991 Sb., přičemž žalobce nemovitosti nabyl v rozporu s tehdy platnými právními předpisy - vyhláškou č. 156/1975 Sb., o správě národního majetku, neboť k uzavření kupní smlouvy nebyl dán souhlas Krajským národním výborem (dále též jen „KNV“) v Hradci Králové ani vyžádáno stanovisko příslušného VLHZ ONV a souhlas příslušného MNV ve smyslu ustanovení § 490 odst. 2 obč. zák. v tehdy platném znění. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že nezískal-li ONV v Ch. souhlas s převodem předmětných nemovitostí od KNV v H. K. podle § 16 odst. 2 vyhlášky č. 156/1975 Sb., porušil právní povinnost tím, že nesplnil všechny podmínky pro uzavření právně účinné smlouvy. S poukazem na skutečnost, že žalobci byla vrácena pouze kupní cena a nikoli investice do nemovitostí, s níž spojuje vzniklou škodu, soud prvního stupně dovodil příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním ONV a vzniklou škodou. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 8. 2003, č. j. 18 Co 169/2003-171, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Za nepřezkoumatelný označil závěr soudu prvního stupně, že základ nároku žalobce je dán v důsledku nesprávného úředního postupu Státního notářství v Ch. při registraci kupní smlouvy ze dne 23. 8. 1983. V této souvislosti vyložil, že registrace kupních smluv státním notářstvím byla rozhodovací činností ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 58/1969 Sb., a jelikož v posuzované věci ke zrušení rozhodnutí o registraci nedošlo, nebyla tak naplněna zákonná podmínka pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu státu. Odvolací soud dále vyložil, že správa národního majetku pověřeným orgánem státu (bývalým ONV) při jeho prodeji fyzické osobě není výkonem státní moci, účastníci zde vstupují do občanskoprávního vztahu s rovnými právy, tudíž je aplikace ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. vyloučena. Následně poukázal na skutečnost, že žalobcem vymezený skutkový základ je možné právně posuzovat podle zákonů č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích nebo č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, které současně upravují i povinnost oprávněných osob k náhradě v případě zhodnocení vydávaných nemovitostí povinnou osobou, čímž rovněž není vyloučena aplikace obecného předpisu, tj. občanského zákoníku, pro posouzení uplatněného nároku z titulu náhrady škody či bezdůvodného obohacení, za splnění podmínky řádného poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. Závěrem uvedl, že bude-li aplikován na daný případ některý z restitučních zákonů, bude třeba posoudit otázku pasivní legitimace žalované pro žalobcem uplatněný nárok. Okresní soud v Chrudimi mezitímním rozsudkem ze dne 21. 5. 2004, č. j. 7 C 136/98-182, rozhodl, že odpovědnost žalované za škodu vzniklou žalobci nesprávným úředním postupem Okresního národního výboru v Ch. a Státního notářství v Ch. při uzavření a registraci kupní smlouvy ve smyslu ustanovení § 18 zákona č. 58/1969 Sb., dána není. S odkazem na vázanost právním názorem odvolacího soudu, že na daný případ nelze aplikovat ustanovení zákona č. 58/1969 Sb., a na vymezení skutkového základu sporu (žalobce setrval na svých tvrzeních, že škoda byla způsobena nesprávným úředním postupem státu, a jiné skutečnosti netvrdil) dospěl k závěru, že nelze aplikovat ani restituční předpisy či obecná ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody či bezdůvodném obohacení. K odvolání žalobce Krajský soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 25. 10. 2004, č. j. 18 Co 434/2004-204, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že byť byl žalobce řádně poučen ve smyslu ustanovení § 5 a § 118a o.s.ř. o možnosti odlišné právní kvalifikace, setrval na skutkovém vymezení žalobního nároku, svá tvrzení nedoplnil a důkazní návrhy neučinil, přestože mu muselo být zřejmé, že v takovém případě soud prvního stupně s ohledem na závazný právní názor vyslovený odvolacím soudem žalobě nevyhoví. V zájmu ekonomie řízení odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil, a to i přes výhrady k neúčelnému vydání mezitímního rozsudku za situace, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř., a namítá nesprávné právní posouzení věci, tedy dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zpochybňuje především právní závěr, že na postup státu při správě jeho majetku nelze aplikovat ustanovení zákona č. 58/1969 Sb., který považuje za rozporný s ustálenou judikaturou (viz rozsudek NS ČR ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 420/2002 a rozsudek NS ČR ze dne 11. 2. 2000, sp. zn. 29 Cdo 575/99). Rovněž z dikce zákona dovolatel dovozuje, že úmyslem zákonodárce bylo postihnout veškeré jednání státu bez ohledu na to, zda se jedná o výkon veřejné moci nebo o výkon vlastnických práv. Namítá dále, že státní notářství zaregistrovalo smlouvu bez všech hmotněprávních náležitostí, účastníky nepoučilo a nezamezilo tak vzniku újmy, což zakládá odpovědnost státu za nesprávný úřední postup; i zde se jedná o výkon státní moci. Soudům vytýká, že se měly zabývat i posouzením rozhodnutí o registraci předmětné smlouvy, přestože k jeho zrušení nedošlo, neboť podle názoru dovolatele lze za jeho zrušení považovat soudní rozhodnutí o povinnosti vydat nemovitosti podl