25 Cdo 707/2006 — Nejvyšší soud

25 Cdo 707/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2007 Spisová značka:25 Cdo 707/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:25.CDO.707.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 79/08 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 707/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a/ S. Z. a b/ R. Z., obou zastoupených advokátkou, proti žalovanému Ing. J. K., zastoupenému advokátkou, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 9 C 2058/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. října 2005, č. j. 10 Co 877/2004 -199, takto: I. Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci a) 999,60 EURO s příslušenstvím se zamítá. II. Dovolání do výroku rozsudku odvolacího soudu o povinnosti žalovaného zaplatit  žalobkyni b) 145,70 EURO s příslušenstvím se odmítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.710,-Kč k rukám advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Poté, co usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 10. 1999, č. j. 10 Co 706/99-88, byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 6. 1999, č. j. 9 C 2058/96-76, jímž byla žaloba na zaplacení částky 4.000,- DEM s příslušenstvím zamítnuta, a věc byla okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení, okresní soud po doplnění řízení rozsudkem ze dne 15. 1. 2001, č. j. 9 C 2058/96-120, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) 1.955,- DEM a žalobkyni b) 285,- DEM s příslušenstvím. Žalobu na zaplacení dalších částek 45,- DEM žalobci a) a 1.715,- DEM žalobkyni b) zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti – živnosti plnění balónků lehkým plynem, plnil balónky vodíkem, dva z nich prodal žalobcům dne 21. 10. 1994 v D. Poté, co žalobci uložili balónky do zavazadlového prostoru svého osobního automobilu M. a ujeli cca 100 m z místa parkování, balónky vybuchly a došlo k poškození vozidla, věcí v něm uložených a k újmě na zdraví druhé žalobkyně. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu podle ust. § 420 obč. zák., neboť prodejem balónků naplněných nebezpečným plynem, tedy prodejem nebezpečného výrobku, porušil ust. § 7 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a protože neprokázal splnění informační povinnosti o vlastnostech prodávaného výrobku, porušil i ustanovení § 415 obč. zák. Při vyčíslení výše věcné škody vycházel z rozpočtu na opravu vozidla ve výši 1.555,- DEM a z potvrzení o ceně zničeného kočárku ve výši 400,- DEM. Znaleckým posudkem lékaře ORL bylo poškození sluchu s trvalými následky ohodnoceno 85 body po 30,- Kč za bod, přičemž s ohledem na prokazatelně nepříznivé důsledky pro další uplatnění v životě a ve společnosti druhé žalobkyně soud zvýšil bodové ohodnocení na dvojnásobek, tj. na celkovou částku 5.100,- Kč, která odpovídá 285,- DEM, a ve zbytku co do 1.715,- DEM žalobu ve vztahu k druhé žalobkyni zamítl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 7. 2002, č. j. 10 Co 337/2001-138, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 19. 6. 2003, č. j. 25 Cdo 2181/2002-164, zamítl, pokud směřovalo proti výroku o povinnosti žalovaného zaplatit prvému žalobci částku 1 955,- DEM, a pokud jím byl napadán výrok o povinnosti žalovaného zaplatit druhé žalobkyni částku 285,- DEM s příslušenstvím, bylo odmítnuto. Na základě ústavní stížnosti Ústavní soud ČR nálezem ze dne 13. 9. 2004, č. j. I. ÚS 534/2003-177, zrušil výroky rozsudku Nejvyššího soudu o zamítnutí dovolání a o nákladech dovolacího řízení a zrušil rozsudek odvolacího soudu. Uvedl, že pokud obecné soudy přijaly názor vyslovený ve vyjádření Inspektorátu  bezpečnosti práce, že balónek naplněný vodíkem je na základě technických pravidel možné definovat jako nebezpečný výrobek dle § 2 odst 1 písm. g) zákona o ochraně spotřebitele, neměly pro tento závěr oporu v zákonném ustanovení, takže uvedenou extenzivní interpretací ust. § 7 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele vybočily z mezí ústavnosti a zásad spravedlivého procesu. Porušení, popřípadě nedodržení technické normy, nelze ztotožňovat s porušením právní povinnosti. Z odůvodnění jejich rozsudků není zřejmé, zda se zabývaly příčinnou souvislostí mezi protiprávním úkonem a vzniklou škodou, a bez odůvodnění nepřihlédly ke znaleckému posudku znalce z oboru plynárenství a ani k  „svědeckým výpovědím“, které předložil žalovaný ohledně plnění obecné informační povinnosti. Odvolací soud, jehož předchozí rozsudek ze dne 10. 7. 2002, č. j. 10 Co 337/2001-138, byl v plném rozsahu zrušen nálezem Ústavního soudu, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a rozsudkem ze dne 12. 10 2005, č. j. 10 Co 877/2004-199, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že žalovaný je povinen nahradit žalobci a) 999,60 EURO s příslušenstvím a žalobkyni b) 145,70 EURO s příslušenství, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem a řízení doplnil výslechem znalce J. V., který vypracoval znalecký posudek z oboru plynárenství o příčinách vzniku škody pro účely Policie ČR. Soud vzal za prokázané, že došlo k výbuchu v důsledku prasknutí balónků naplněných vodíkem, které se dostaly do kontaktu s ostrým nebo i tupým předmětem, došlo k jejich poškození a jejich obsah (směs vodíku) se urychleně dostal do prostoru vozidla, smísil se se vzduchem a následně došlo k výbuchu. Žalovaný, který je vzděláním chemik, v rámci své podnikatelské činnosti dva kusy balónků ve tvaru hraček prodal žalobcům, aniž je informoval o tom, že balónky jsou naplněny výbušnou směsí vodíku. Bylo prokázáno, že žalovaný vědomě plnil balónky výbušnou směsí, i když mu bylo známo, že je lze plnit i nevýbušnými plyny, vědomě nedodržoval technická pravidla a spoléhal se na to, že v té době nebyl zákaz plnění balónků výbušným plynem stanoven závaznou právní normou. Jejich prodejem při nesplnění informační povinnosti si vůči žalobcům nepočínal tak, aby nedošlo ke škodě, a tím porušil obecnou prevenční povinnost dle § 415 obč. zák. a za škodu odpovídá podle ust. § 420 obč. zák. Své odpovědnosti se nezprostil, neboť neprokázal, že škodu nezavinil. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodů nesprávného právního posouzení věci a z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že nebylo zjištěno, zda vůbec škoda vznikla, v jakém rozsahu a zda za tuto škodu nese on odpovědnost. Uvádí, že od samého počátku poukazoval na to, že neporušil žádnou ze svých povinností, a namítá, že soud neprovedl jím navržený důkaz (vyžádání zprávy od výrobce automobilu) o tom, zda je reálné, že balónek byl schopen napáchat tak velké škody v automobilu. Má za to, že rozsah uplatněné škody je v rozporu s výsledky šetření policie ČR, pochybnosti vznáší i k lékařské zprávě o postižení sluchu žalobkyně b), neboť je možné, že k problémům se sluchem mohla mít žalobkyně jiné podněty, a zůstává sporným, proč „neohluchly i další osoby v autě“. Tvrdí, že splnil informační povinnost, dokonce žalobce upozornil v jejich jazyce na způsob plnění balónků a na obsah plynu, a uvádí, že žalobci se musí smířit s tím, že pokud neovládají jazyk této země, podstupují rizika jazykové bariéry, přičemž není povinností zdejších prodejců, aby každý komunikoval s cizincem v jeho rodném jazyku. Namítá, že veškeré důkazní povinnosti ohledně informační povinnosti byly přesunuty na něj jako na žalovaného a žalobci neměli jakoukoli důkazní povinnost. Soudu vytýká, že neuvěřil svědkům, kteří potvrdili, že on upozorňoval na obsah plněných balónků, i když nehovořili o konkrétním dni, kdy k události došlo. Zdůrazňuje, že balónky plnil plynem, který nebyl zakázán, a je obecně známé, že balónky jsou plněny hořlavým plynem, jinak by se nevznášely. Ze znaleckého posudku jednoznačně nevyplývá příčina prasknutí balónku, a namítá, že odvolací soud nerespektoval právní závěry Ústavního soudu, který zrušil jeho předcházející rozhodnutí. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácen