26 Cdo 1984/2018 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1984/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 3. 2019 Spisová značka:26 Cdo 1984/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1984.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z nájmu bytu Poctivost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2282 o. z. § 2283 odst. 1 o. z. § 2283 odst. 2 o. z. § 6 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 6. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1984/2018-123 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyň a) Y. T., narozené XY, bytem XY, a b) L. R., narozené XY, bytem v XY, , zastoupených Mgr. Sylvou Medkovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Pražská 1660/25a, proti žalovanému městu Znojmo, se sídlem ve Znojmě, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupenému Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, o oprávněnosti výpovědi, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 18/2017, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2018, č. j. 19 Co 189/2017-102, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně jsou povinny zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Roberta Valy, advokáta se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Znojmě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 6. 2017, č. j. 4 C 18/2017-80, ve výroku I. zamítl návrh „na určení“, že výpověď z nájmu bytu č. XY, sestávajícího ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve 2. podlaží domu č. p. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětný byt“ resp. „byt“), kterou dal žalovaný žalobkyni a) dne 24. 11. 2016 a žalobkyni b) dne 23. 11. 2016, je neoprávněná; současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyň a) i b) Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, č. j. 19 Co 189/2017-102, potvrdil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a výrok II. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že původními nájemci předmětného bytu byli rodiče žalobkyň R. K. a L. K., kteří dne 25. 5. 2015 podepsali smlouvu o převodu této bytové jednotky do svého vlastnictví po té, co dne 14. 5. 2015 uhradili žalovanému kupní cenu ve výši 194.041 Kč a administrativní poplatek 2.200 Kč. Dne 30. 5. 2015 zemřela R. K. a dne 8. 6. 2015 zemřel L. K.. Po jejich smrti k dokončení převodu jednotky (podpisu smlouvy žalovaným) nedošlo. Podle usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 7. 7. 2016, č. j. 13 D 651/2015-49, se staly dědičkami po zůstaviteli L. K. žalobkyně. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 8. 2016 a žalovaný byl o výsledku dědického řízení vyrozuměn notářkou dne 31. 8. 2016. Dopisem ze dne 21. 11. 2016, který byl žalobkyni a) doručen dne 24. 11. 2016 a žalobkyni b) dne 23. 11. 2016, dal žalovaný žalobkyním jako dědičkám zemřelého nájemce výpověď z nájmu bytu (vzhledem k tomu, že nájem nepřešel na členy nájemcovy domácnosti) s tím, že nájem bytu skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že po smrti zůstavitele L. K. nebyly splněny podmínky pro přechod práva nájmu bytu na členy nájemcovy domácnosti ve smyslu § 2279 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), proto na žalobkyně jako dědičky přešla práva a povinnosti z nájmu předmětného bytu v souladu s ustanovením § 2282 o. z., a že žalovaný v zákonné tříměsíční lhůtě podle § 2283 odst. 1 o. z. vypověděl nájem bytu bez uvedení důvodů s dvouměsíční výpovědní dobou. Uzavřel, že postup žalovaného podle § 2283 odst. 1 o. z. je v posuzovaném případě v souladu s dikcí občanského zákoníku a nelze hovořit o nepoctivosti jednání ze strany pronajímatele jako vlastníka nemovitosti (§ 6 o. z.), jestliže využil zákonného ustanovení a nájem vypověděl. Tvrzení žalobkyň, že výpovědí z nájmu bytu došlo k porušení jejich předkupního práva podle § 1187 odst. 1 o. z., odvolací soud odmítl s tím, že původní nájemci – rodiče žalobkyň zemřeli ještě před uzavřením smlouvy o převodu bytové jednotky (k prvnímu převodu předmětného bytu tak nedošlo) a žalovaný jako vlastník předmětného bytu jiné osobě odkup předmětné bytové jednotky nenabídl. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, v němž za dosud neřešenou považovaly otázku, zda obstojí z pohledu § 6 odst. 1 o. z. (jenž upravuje povinnost každého jednat v právním styku poctivě) jednání žalovaného jako pronajímatele, který dal výpověď nájmu z bytu podle § 2283 odst. 1 o. z. za situace, kdy na žalobkyně přešla práva a povinnosti z nájmu v době existence předkupního práva podle § 1187 odst. 1 o. z. a nedokončeného převodu předmětného bytu do vlastnictví nájemce, a to i s přihlédnutím k tomu, že zůstavitel (původní nájemce) přijal návrh kupní smlouvy na odprodej bytu, předložil ji k podpisu statutárnímu zástupci pronajímatele po odsouhlasení převodu zastupitelstvem města a zaplatil požadovanou kupní cenu. Podle jejich názoru s nimi měl žalovaný dokončit proces prodeje bytu. Namítaly, že odvolací soud nesprávně zhodnotil jednání žalovaného, které považují za rozporné s § 1187 odst. 1 o. z., a že se při posouzení oprávněnosti výpovědi nedostatečným způsobem zabýval aplikací zásad hmotného práva (zásadou poctivosti, dobrými mravy a zásadou spravedlnosti). Navrhly, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že výpověď z předmětného bytu je neoprávněná, nebo aby rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry soudů obou stupňů. Trval na tom, že se nepoctivého právního jednání nedopustil, jestliže postupoval v souladu se zákonem, a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto, případně aby bylo zamítnuto a byly mu přiznány náklady dovolacího řízení. Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř., a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastnicemi řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelek (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (za jakých okolností lze výpověď z nájmu bytu podle § 2283 odst. 1 o. z. posoudit jako neoprávněnou pro rozpor s povinností každého jednat v právním styku poctivě dle § 6 odst. 1 o. z.), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelky existenci těchto vad nenamítaly a neplyne ani z obsahu spisu. Podle § 2282 věty první o. z. nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Podle § 2283 odst. 1 o. z. pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost. Podle § 2283 odst. 2 o. z. nájemcův dědic může nájem vypovědět s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl o smrti nájemce, o svém dědickém právu a o tom, že práva a povinnosti z nájmu nepřešla na člena nájemcovy domácnosti, nejpozději však do šesti měsíců od nájemcovy smrti. Právo vypovědět nájem má i ten, kdo spravuje pozůstalost. Citovaná ustanovení neměla v dřívější úpravě (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) obdoby. Podle důvodové zprávy je jejich účelem vypořádat majetkové vztahy k bytu (zejména otázku nájemného) i v období po smrti původního nájemce. Z tohoto účelu i vzhledem k možnosti pronajímatele i nájemce (srov. § 2283 odst. 2 o. z.) nájem vypovědět