26 Cdo 2059/2018 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2059/2018 citace  Právní věta:Při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši. Pronajímatel má právo na náhradu za užívání bytu (bývalým) nájemcem ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z. do doby, kdy mu je byt skutečně odevzdán (§ 2292 o. z.), bez ohledu na to, zda ho nájemce užívá. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 6. 2019 Spisová značka:26 Cdo 2059/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2059.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 2270 odst. 1 o. z. § 2271 o. z. § 2295 o. z. § 1970 o. z. § 2235 odst. 1 o. z. § 2239 o. z. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 2292 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:17. 9. 2019 Publikováno ve sbírce pod číslem:33 / 2020 Anotace:Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaní jako nájemci uzavřeli s žalobkyní (pronajímatelkou) smlouvu o nájmu bytu. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 3. 2014 do 28. 2. 2015 s tím, že prodloužit ho lze jen formou písemného dodatku. Nájemné bylo dohodnuto ve výši 10 500 Kč měsíčně a strany si pro případ prodlení s úhradou nájemného sjednaly úrok z prodlení ve výši 0,25% denně. Od září 2014 do února 2015 žalovaní byt neužívali, neboť nebyl pro jeho „vytopení“ způsobilý k užívání. Žalobkyně jim po tuto dobu zajistila dočasné náhradní ubytování v jiném bytě, 2. žalovaný se zpět nastěhoval v únoru 2015, žalovaná 1. se již do bytu nevrátila, neboť s 2. žalovaným ukončila společné soužití. Žalovená1. žalobkyni však již tuto skutečnost neoznámila s tím, že předpokládala, že 2. žalovaný, bude-li chtít v bytě zůstat, uzavře novou nájemní smlouvu sám, bez její účasti. Nová nájemní smlouva uzavřena nebyla, dne 24. 3. 2016 žalobkyně vyzvala žalované k vyklizení a předání bytu a uhrazení dluhu, 2. žalovaný byt užíval do 21. 4. 2016, kdy byl vyklizen soudním exekutorem. Žalovaní nezaplatili žalobkyni za užívání bytu za 10 měsíců. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaným vznikl společný nájem bytu podle § 2270 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen „o. z.“), na dobu určitou. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že práva a povinnosti ze společného nájmu svědčila oběma žalovaným společně a nerozdílně (§ 1872 odst. 1 o. z.), tudíž i 1. žalovaná byla povinna po skončení nájmu byt vyklidit a předat pronajímateli (§ 1040 a násl. o. z.), což neučinila. Z její výpovědi navíc vyplynulo, že do bytu i nadále docházela, neboť v něm měla uloženy své věci. Žalobkyni nelze odepřít její nárok plynoucí z § 2295 o. z. vůči 1. žalované, která s ní skončení nájmu a předání bytu nijak neřešila a jen spoléhala, že tak učiní 2. žalovaný. Rozsudek soudu prvního stupně v napadené části proto změnil a uložil 1. žalované, aby (společně a nerozdílně s 2. žalovaným, kterému již tato povinnost byla uložena soudem prvního stupně) zaplatila žalobkyni v souladu s § 2295 o. z. náhradu za užívání bytu ve výši ujednaného nájemného, tj. 10 500 Kč měsíčně spolu s úrokem z prodlení sjednaným v nájemní smlouvě (§ 1970 o. z.). Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání musel ve svém rozhodnutí vypořádat s otázkou, zda má pronajímatel nárok na náhradu ve výši ujednaného nájemného podle § 2295 o. z. proti nájemci, který po skončení nájmu již byt neužívá, avšak nepředal mu ho. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.10.2019II.ÚS 3230/19 JUDr. Kateřina Šimáčková, Ph.D. odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost31. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2059/2018-158 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Prague Properties s. r. o., se sídlem v Praze 1, Elišky Krásnohorské 10/2, IČO 27092241, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, proti žalovaným 1. E. Č., narozené XY, bytem XY, a 2. M. J. U., narozenému XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem se sídlem v Praze 1, Navrátilova 664/10, o zaplacení 98.350 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 52/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2017, č. j. 30 Co 342/2017-130, takto: I. Dovolání 2. žalovaného se odmítá. II. Dovolání 1. žalované proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2017, č. j. 30 Co 342/2017-130, v části, jíž jí uložil zaplatit společně a nerozdílně s 2. žalovaným částku 98.350 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.500 Kč od 6. 5. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 7. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 8. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 9. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 11. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 12. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 1. 2016 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 2. 2016 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 3. 2016 do zaplacení a z částky 3.850 Kč od 6. 4. 2016 do zaplacení, se zamítá. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2017, č. j. 30 Co 342/2017-130, v části, jíž uložil 1. žalované zaplatit společně a nerozdílně s 2. žalovaným úrok z prodlení ve výši 0,228 % denně z částky 10.500 Kč od 6. 5. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 7. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 8. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 9. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 11. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 12. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 1. 2016 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 2. 2016 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 3. 2016 do zaplacení a z částky 3.850 Kč od 6. 4. 2016 do zaplacení, se mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. května 2017, č. j. 30 C 52/2016-92, se ve výroku I. v části, jíž zamítl vůči 1. žalované žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,228 % denně z částky 10.500 Kč od 6. 5. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 7. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 8. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 9. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 11. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 12. 2015 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 1. 2016 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 2. 2016 do zaplacení, z částky 10.500 Kč od 6. 3. 2016 do zaplacení a z částky 3.850 Kč od 6. 4. 2016 do zaplacení, se potvrzuje. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 22.728 Kč k rukám JUDr. Pavla Kiršnera, advokáta se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to společně a nerozdílně s 2. žalovaným, kterému byla tato povinnost uložena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 5. 2017, č. j. 30 C 52/2016-92. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 17.889 Kč k rukám JUDr. Pavla Kiršnera, advokáta se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 5. 2017, č. j. 30 C 52/2016-92, zamítl vůči 1. žalované žalobu o zaplacení 132.890 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil 2. žalovanému zaplatit žalobkyni 98.350 Kč s tam specifikovaným smluvním úrokem z prodlení (výrok II.), zamítl vůči 2. žalovanému žalobu co do částky 34.540 Kč s příslušenstvím (výrok III.), rozhodl, že žalobkyně a 1. žalovaná nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 22.728,50 Kč (výrok V.). Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 11. 2017, č. j. 30 Co 342/2017-130, odmítl odvolání 2. žalovaného proti výroku IV. o nákladech řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou, změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v odvoláním napadené části ohledně částky 98.350 Kč s příslušenstvím tak, že uložil 1. žalované společně a nerozdílně s 2. žalovaným zaplatit žalobkyni částku 98.350 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně, rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou před soudy obou stupňů a o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a 2. žalovaným (odvoláním nebyly napadeny zbývající výroky soudu prvního stupně, jimiž uložil 2