26 Cdo 2393/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2393/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2393/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2393.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Společenství vlastníků jednotek Neplatnost právního jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 1209 odst. 1,2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2393/2025-102 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci navrhovatelů a) M. F., a b) J. F., zastoupených Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, za účasti účastníka Společenství vlastníků domu XY, zastoupeného JUDr. Lukášem Klicperou, advokátem se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 23. 6. 2022, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 150/2022, o dovolání účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, č. j. 11 Cmo 8/2024-76, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Účastník Společenství vlastníků domu XY je povinen zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů dovolacího řízení 12 784,86 Kč k rukám Mgr. et Mgr. Patrika Tauera, advokáta se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Navrhovatelé se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení, kterým shromáždění účastníka (Společenství vlastníků domu XY - dále též jen „Společenství“) konané dne 23. 6. 2022: pod č. 3 schválilo „povinnost vlastníků jednotek uhradit jednorázový příspěvek dle § 1180 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) na každou jednotku stejně ve výši 20 935 Kč, a to do 31. 8. 2022. Předseda společenství tento jednorázový příspěvek započte v co nejvyšší přípustné výši proti pohledávce vlastníků jednotek na zákonnou pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za pozdní dodání řádného vyúčtování za rok 2018. Částky případně skutečně přijaté ze strany společenství na jednorázové příspěvky se mohou případně použít na jiné náklady (vlastní) správní činnosti společenství vlastníků“ (dále též jen „usnesení č. 3“); pod č. 4 schválilo „sadu koeficientů zohledňujících rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou dle přílohy zápisu“ (dále též jen „usnesení č. 4“); pod č. 5 prohlásilo, „že svým usnesením ze dne 8. 6. 2020 o snížení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za pozdní dodání řádného vyúčtování zamýšlelo snížit tuto pokutu na co nejmenší úroveň, jelikož tato pokuta se stala zdrojem nemalých provozních potíží SVJ. Zákon přitom neupravuje meze snížení této pokuty. Pokud by bylo snížení pokuty na 1 Kč posouzeno jako nezákonné (příliš velké), shromáždění požaduje, aby byla šetřena jeho vůle a aby soud případné snížení pokuty zrušil pouze v té části (výši), v jaké ho bude považovat za nezákonné, resp. neplatné. Shromáždění by považovalo za nezákonný zásah soudu, pokud by výsledkem jeho rozhodovací činnosti bylo vrácení pokuty na úroveň 50 Kč za den; takový výsledek by v žádném případě neodpovídal vůli shromáždění, resp. jednotlivých vlastníků jednotek. Toto usnesení nelze vykládat jako uznání, byť jen částečné, neplatnosti usnesení z 8. 6. 2020 o snížení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za pozdní dodání řádného vyúčtování; shromáždění považuje uvedené usnesení za platné“ (dále též jen „usnesení č. 5“); pod č. 6 souhlasilo, „aby (v zájmu reciprocity) soud při rozhodování o usnesení ze dne 8. 6. 2020 o snížení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. postupem dle § 1209 odst. 1 o. z. rozhodl tak, že pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. se snižuje rovněž pro ostatní nepeněžitá plnění, k jejichž plnění se může tato pokuta dle zákona vztahovat. Shromáždění přitom preferuje snížení předmětné pokuty na 1 Kč ve vztahu ke všem nepeněžitým plněním, k jejichž plnění se může tato pokuta dle zákona vztahovat. Úmyslem shromáždění je tedy snížit pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. recipročně co nejvíce“ (dále též jen „usnesení č. 6“); pod č. 7 rozhodlo, „že pokuta dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. se stanovuje ve výši 1 Kč za každý započatý den prodlení s nepeněžitým plněním, a to ode dne přijetí tohoto usnesení a pro všechna nepeněžitá plnění, k jejichž plnění se může tato pokuta dle zákona vztahovat. Stanovení výše pokuty dle předchozí věty se vztahuje také pro případné budoucí povinnosti, resp. jejich porušení, implementované do zákona č. 67/2013 Sb., na které by se mohla příslušná pokuta vztahovat. Pro případ, že by jakýkoliv příslušný orgán z jakýchkoliv důvodů rozhodl, že snížení výše předmětné pokuty je extrémní, a tudíž nezákonné a neplatné, shromáždění výslovně uvádí, že má zájem na co největším přípustném snížení pokuty z výše 50 Kč. Pokud by tedy snížení výše předmětné pokuty na 1 Kč bylo příslušnými orgány posouzeno jako neplatné, má se za to, že shromáždění stanovuje výši této pokuty na 2 Kč. Pokud by však snížení výše předmětné pokuty na 2 Kč bylo posouzeno jako neplatné, má se za to, že shromáždění stanovuje výši této pokuty na 3 Kč a tak dál vždy o 1 Kč. Shromáždění volí tuto konstrukci, jelikož není zřejmé, jaké snížení by mohlo být příslušnými orgány posouzeno jako přípustné. Shromáždění je však přesvědčeno, že nejsou dány žádné zákonné důvody pro posouzení stanovení výše předmětné pokuty na 1 Kč za neplatné, a uvedenou konstrukci volí pouze podpůrně jako zajištění toho, aby byla v co největší míře naplněna jeho vůle“ (dále též jen „usnesení č. 7“); a pod č. 8 vyslovilo, že „pokud vlastník jednotky nesouhlasí s doručeným vyúčtováním služeb dle zákona č. 67/2013 Sb., je povinen v zákonné lhůtě dle § 8 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. podat SVJ námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování služeb. Tyto námitky musí být zcela konkrétní, tj. musí obsahovat zcela konkrétní vady vyúčtování služeb, které jsou vlastníkem jednotky namítány. Pokud mají namítané vady vyúčtování služeb podle příslušného vlastníka jednotky vliv na uvedenou výši přeplatku, či nedoplatku, je vlastník jednotky povinen uvést také tuto skutečnost a současně uvést vlastní představu o přeplatku, či nedoplatku, přičemž tato představa musí zřejmým způsobem (za použití zřejmé, logické a pochopitelné úvahy) vycházet z podaných námitek. To vše platí také pro případná opravná vyúčtování doručená vlastníkovi jednotky. Pokud vlastník jednotky nesplní výše uvedené povinnosti, a přesto po uplynutí zákonné lhůty pro podání námitek zpochybní řádnost vyúčtování služeb, přičemž bude uvádět konkrétní vady vyúčtování služeb, které neuvedl v námitkách, pak bude toto jednání považováno za hrubě neloajální vůči SVJ, hrubě nepoctivé a podstatně omezující výkon práv ostatních vlastníků jednotek, jelikož tito se budou případně fakticky podílet na nákladech souvisejících soudních sporů či pokut dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. a budou negativně ovlivněni souvisejícími provozními potížemi, kterým bylo možné předejít, pokud by nedošlo k porušení výše uvedených pravidel“ (dále též jen „usnesení č. 8“). 2. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 80 Cm 150/2022-52, vyslovil neplatnost usnesení č. 3, usnesení č. 4, usnesení č. 7 a usnesení č. 8 (výroky I, II, III a IV), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení č. 5 a usnesení č. 6, (výrok V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VI). 3. Na základě odvolání účastníka - Společenství Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 3. 4. 2025, č. j. 11 Cmo 8/2024-76, usnesení soudu prvního stupně změnil ve výrocích I a II tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení č. 3 a usnesení č. 4 zamítl (výrok I), usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III a IV (ohledně vyslovení neplatnosti usnesení č. 7 a usnesení č. 8) potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení (výroky III a IV). 4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal účastník dovolání, jímž napadl jeho výrok II, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích III a IV, a výslovně též výroky III a IV o náhradě nákladů řízení. 5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání účastníka proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějšíc