26 Cdo 2397/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2397/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2025 Spisová značka:26 Cdo 2397/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.2397.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem Zadržovací právo Dotčené předpisy:§ 2234 o. z. § 1395 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2397/2024-417 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Františka Jelena, se sídlem v Berouně – Jarově, Hlavní 72, IČO 67745539, zastoupeného Mgr. Vladimírem Náprstkem, advokátem se sídlem v Berouně, Seydlovo nám. 25/4, proti žalované KUNICK Group Czech Republic, s.r.o., se sídlem v Nižboru-Žloukovicích 35, IČO 25661230, zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, o zaplacení částky 126.457 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 13 C 171/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 28 Co 244/2023-330, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 28 Co 244/2023-330, ve výroku I, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 31. 5. 2023, č. j. 13 C 171/2021-156, ve výroku I o zaplacení částky 71.815,63 Kč s úrokem z prodlení, a ve výroku II o nákladech řízení se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 126.457 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 4. 9. 2018 uzavřel se žalovanou ústní dohodu o zajištění prací, dodávce materiálů a nájmu bagru. Přesnou cenu si účastníci nesjednali s ohledem na neurčitě specifikovaný rozsah prací a dobu půjčení bagru. Po provedení prací proto žalobce žalované vyúčtoval cenu v místě a čase obvyklou v celkové výši 126.457 Kč včetně DPH se splatností do 30. 7. 2019; žalovaná mu však ničeho neuhradila. Dodal, že vzhledem k dluhu žalované uplatnil zadržovací právo k tam specifikovanému vysokozdvižnému vozíku v jejím vlastnictví, o čemž ji vyrozuměl. 2. Okresní soud v Berouně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 13 C 171/2021-156, uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 126.457 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 29. 2. 2024, č. j. 28 Co 244/2023-330, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalobu o zaplacení částky 54.641,37 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl, jinak jej ve zbývající části výroku I potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem a jednatelem žalované vznikl na základě ústní dohody závazkový vztah o tom, že žalobce žalované poskytne bagr na dobu, na kterou to „bude třeba“, následně odveze vykopanou zeminu a dodá materiál typu písek, štěrk, drť a beton. Cenu jednotlivých plnění si účastníci nesjednali, ale jejich vůle směřovala k tomu, že půjde o plnění úplatné. Bagr byl u žalované v provozu pět pracovních dnů v týdnu od 10. 9. 2018 a poté tři dny při práci na domě jednatele žalované, tj. osm dnů celkem. Beton, písek i písek B-16 žalobce žalované dodal, podle žalované ovšem třikrát méně, než kolik jí vyúčtoval. To je tedy rozsah, na němž se účastníci shodli; dodání většího množství se provedenými důkazy prokázat nepodařilo. Obvyklé ceny jednotlivých plnění zjistil z ceníků a zpráv podnikatele M. V., společností Plošiny Rybáček s.r.o. a HYSTER CZ a.s. a z faktury žalobce č. 107/2018. Zadání znaleckého posudku za účelem určení obvyklých cen, jak navrhovala žalovaná, považoval za nadbytečné, jsou-li k dispozici uvedené zprávy podnikatelských subjektů, které poskytovaly srovnatelné plnění v roce 2018 v tomtéž regionu. Dále měl za prokázané, že v letech 2018 a 2019 existoval mezi účastníky nájemní vztah týkající se haly v Trubíně v areálu žalobce a od ledna do června roku 2020 nájemní vztah ohledně venkovních prostor v tomto areálu. Vysokozdvižný vozík, který žalovaná vlastní, se nacházel v hale v Trubíně, kde jej žalovaná používala. Žalobce jej zadržel nejpozději v prosinci roku 2019, do současnosti je v jeho dispozici. V lednu 2020 vykazoval stav motohodin 1584, k datu konání místního šetření soudem prvního stupně pak 1630. Konečně z obsahu spisu zjistil, že podáním došlým soudu prvního stupně dne 6. 6. 2022 žalovaná uplatnila obranu formou zápočtu jí tvrzené pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neoprávněného zadržení vysokozdvižného vozíku, jež k uvedenému datu činila 1.076.048 Kč (tj. 1.180 Kč za každý den, od data oznámení zadržení žalobcem dne 10. 12. 2020), do výše žalované částky; zároveň žalobce vyzvala k zaplacení této částky. Žalobci bylo toto podání doručeno dne 14. 6. 2022. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 12. 12. 2022 žalovaná učinila další námitku započtení, avšak s tím, že žalobce vysokozdvižný vozík neoprávněně zadržel již dne 11. 12. 2019, a opět jej vyzvala k zaplacení této částky. I její pohledávka se tedy stala splatnou a pohledávky účastníků se setkaly dne 7. 6. 2022. 5. Po právní stránce dovodil, že ve vztahu k bagru účastníci uzavřeli smlouvu o podnikatelském nájmu věcí movitých (§ 2316 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“), přičemž při absenci ujednání o nájemném je třeba hradit nájemné v obvyklé výši. Odvoz zeminy, dovoz stavebního materiálu a jeho dodání naplňuje parametry smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 2582 o. z.) a cenu za jednotlivé cesty je třeba stanovit jako obvyklou. Konečně ujednání o dodání stavebního materiálu představuje smlouvu kupní (§ 2079 o. z.) s tím, že i tady je na místě kupní cenu určit jako cenu obvyklou. Z titulu nájemní smlouvy týkající se bagru má žalobce nárok na nájemné ve výši 12.000 Kč, tj. 1.500 Kč krát osm dnů, kdy byl v provozu, bez DPH. Pokud žalobce požadoval za dodání betonu celkem 10.000 Kč, je jeho nárok důvodný co do ⅓, tj. 3.333 Kč bez DPH. Žalobce má dále nárok na zaplacení kupní ceny za dodání písku B-16, ovšem nikoli v požadované výši 5.250 Kč, ale opět co do ⅓, tj. 1.750 Kč bez DPH. Totéž platí pro dodání písku, žalobci tedy náleží ⅓ z jím požadované částky 7.560 Kč, tj. 2.520 Kč bez DPH. V tomto kontextu odvolací soud posuzoval též realizovaný počet cest. Na dopravu betonu byla podle jeho názoru potřeba toliko jedna cesta v ceně 600 Kč, na dopravu písku jedna cesta v ceně 500 Kč a na dopravu písku B-16 rovněž jedna cesta v ceně 500 Kč. Nárok na zaplacení ceny za odvoz zeminy shledal důvodným v celkové výši 44.000 Kč bez DPH, neboť odvoz všech 20 kontejnerů považoval provedenými důkazy za prokázaný. Nedůvodným naopak shledal požadavek na zaplacení 5.000 Kč za odvoz zeminy uskutečněný dne 6. 9. 2018, neboť bagr byl zapůjčen až dne 10. 9. 2018 a podle ujednání účastníků měl být nejprve zapůjčen bagr a až poté měla být odvážena vykopaná zemina. Celkový nárok žalobce na zaplacení ceny tudíž činí 65.203 Kč bez DPH, čili po připočtení 21% sazby této daně 78.895,63 Kč. Poté se odvolací soud zabýval námitkou započtení ze strany žalované. V této souvislosti uzavřel, že žalobce zadržel vysokozdvižný vozík v souladu s § 2234 o. z., neboť v době zadržení mezi účastníky existoval nájemní vztah, žalobce má vůči žalované pohledávku, která se stala splatnou dne 30. 7. 2019, žalovaná ji do této doby ani zčásti neuhradila a vozík se nacházel v pronajatých prostorech. Nemohl však pominout, že v průběhu doby zadržení se zvýšil počet motohodin vozíku. Užívání zadržené věci přitom není součástí zadržovacího práva. Žalobce tedy vozík užíval bez právního důvodu a žalovaná má nárok na vydání bezdůvodného obohacení za toto užívání. Pohledávka žalobce i pohledávka žalované jsou pohledávkami způsobilými k započtení, neboť jsou existentní, splatné a námitka započtení žalované představuje dostatečně určitý kompenzační projev. Jde-li o rozsah obohacení žalobce, vyšel odvolací soud ze skutečnosti, že rozsah motohodin na vozíku se navýšil o 46. To představuje šest pracovních směn po osmi hodinách, tedy šest dnů, přičemž obvyklé nájemné za srovnatelnou techniku činí 1.180 Kč za den. Celkem tedy žalované náleží částka 7.080 Kč. S ohledem na výše uvedené odvolací soud uzavřel, že po provedení zápočtu činí důvodný nárok žalobce vůči žalované částku 71.815,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ode dne 31. 7. 2019. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalova