26 Cdo 2536/2005 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2536/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2007 Spisová značka:26 Cdo 2536/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:26.CDO.2536.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2536/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně J. Č., zastoupené advokátem, proti žalované Z. S., zastoupené advokátem, o odstranění stavebních úprav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 8 C 178/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2005, č.j. 28 Co 27/2005-148, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2005, č.j. 28 Co 27/2005-148, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 10. 2004, č.j. 8 C 178/2000-134 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 14. 5. 2003, č.j. 8 C 178/2000-102, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2004, č.j. 11 Co 391/2003-124, ve spojení s usnesením ze dne 1. 6. 2003, č.j. 11 Co 391/2003-130, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované „odstranit na svůj náklad nepovolené stavební úpravy a změny v bytě č. 33 sestávajícím z kuchyně, jedné místnosti (pokoje) a příslušenství (předsíň, koupelna, WC), ve 4. patře domu č.p. 1492, Dolní č. 1 na parcele č. 2312 k.ú. P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“ nebo „dům“) a obnovit původní stav; dále rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a ve vztahu ke státu. Vycházel ze zjištění, že předmětný byt nacházející se v domě ve vlastnictví žalobkyně, byl žalované přidělen rozhodnutím o přidělení bytu ze dne 17. 10. 1989. Dále vzal z provedených důkazů (výpovědí žalované a svědků M. V. a J. B., jakož i z listinných důkazů) za prokázáno, že v předmětném bytě byly před nastěhováním žalované provedeny na náklady OPBH úpravy, a to rekonstrukce elektrického a plynového rozvodu, vyvedení rozvodu plynu pro instalaci sporáku v předsíni, instalace sporáku a dvou kusů kamen WAW, výměna dvou dveří se zárubněmi a zazdění třetích dveří. Dále vzal ze sdělení ONV pro P. ze dne 14. 12. 1989 za prokázáno, že odbor výstavby ONV P. neměl námitky proti instalaci kamen WAW, že součástí tohoto rozhodnutí je i plánek bytu potvrzený jeho razítkem, na němž jsou zakresleny již probourané dveře z pokoje do kuchyně, a že proti tomu odbor výstavby nic nenamítal. Dovodil, že tehdejší vlastník domu (OPBH) s těmito úpravami musel souhlasit, neboť je provedl na svoje náklady, a že se tudíž nejedná o nepovolené stavební úpravy; rovněž tak dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že by tyto úpravy provedla žalovaná, i když se na nich finančně podílela (např. nákupem sporáku, obkladů a dlažby). Na základě toho dospěl k závěru, že žaloba není důvodná; vyslovil rovněž názor, že právo žalobkyně domáhat se odstranění uvedených úprav je již promlčeno, když byly provedeny v listopadu až prosinci 1989, žalobkyně se o nich mohla dozvědět nejpozději v roce 1994, žaloba byla podána až v roce 2000 a žalovaná vznesla námitku promlčení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 3. 2005, č.j. 28 Co 27/2005-148, změnil rozsudek soudu v zamítavém výroku o věci samé tak, že „žalovaná je povinna na svůj náklad odstranit nepovolené stavební úpravy a změny v bytě č. 33, sestávajícího z kuchyně, jedné místnosti (pokoje) a příslušenství (předsíň, koupelna, WC), ve 4. patře domu č.p. 1492, Dolní č. 1 na parcele č. 2312 k.ú. P. – zazdít dveře mezi kuchyní a pokojem a obnovit původní dveře mezi předsíní a kuchyní, vše dle plánu bytu č. 33, který je nedělitelnou přílohou tohoto rozsudku, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku“; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně o promlčení uplatněného nároku a konstatoval, že v dané věci jde o výkon vlastnického práva ve smyslu § 126 odst. 1 obč.zák., a že toto právo se dle § 100 odst. 2 obč.zák. nepromlčuje. Uvedl dále, že úpravy, jejichž odstranění se žalobkyně domáhá, jsou stavebními úpravami, neboť mění stavební uspořádání bytu. Takovéto úpravy lze provádět jen se souhlasem pronajímatele a je přitom nutno též respektovat stavební předpisy (§ 54 a následující zákona č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z obsahu dopisu Obvodního úřadu městské části P., odboru stavebně dopravního ze dne 11. 7. 2000 dovodil, že při rekonstrukci předmětného bytu v roce 1989 došlo ke stavebním úpravám, které nebyly ohlášeny stavebnímu úřadu. Jak vyplývá ze sdělení odboru výstavby tehdejšího ONV v P. ze dne 14. 12. 1999, byla mu ohlášena toliko instalace plynových radiátorů WAW, nikoliv též zazdění a vybourání dveří (které jsou předmětem řízení v dané věci); posléze uvedené úpravy tehdejší správce domu OPBH v P. stavebnímu úřadu neohlásil. Podle názoru odvolacího soudu nelze dovodit ani existenci souhlasu tehdejšího správce domu s provedením těchto stavebních úprav, byť je provedl na vlastní náklady, a nejedná se proto o povolené stavební úpravy. Navíc by samotný souhlas vlastníka (správce) nestačil, neboť zde bylo nutné oznámení stavebního úřadu nebo stavební povolení. K tomu však nedošlo, což bylo v řízení postaveno najisto. Vlastníku nemovitosti nelze tedy odepřít právo domáhat se odstranění těchto nedovolených stavebních úprav, neboť je dle stavebněprávních předpisů odpovědný za užívání bytu v souladu s kolaudovaným stavem. Odvolací soud zdůraznil, že „v tomto případě není předmětem sporu žaloba o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, která by byla dána proto, že žalovaná provedla nepovolené stavební úpravy“, a pokračoval, že „kriteria pro posuzování nároku žalobce se v tomto případě liší, neboť jeho požadavek ani nemůže být v rozporu s dobrými mravy“. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost neodůvodnila odkazem na příslušné zákonné ustanovení, a namítla v něm, že napadené rozhodnutí „spočívá na nesprávném právním posouzení věci a nemá oporu v provedeném důkazním řízení“. Namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by provedla stavební úpravy, jejichž odstranění se žalobkyně domáhá, naopak bylo prokázáno, že je provedl tehdejší pronajímatel OPBH P. před jejím nastěhováním. Dovozuje, že proto za ně nenese žádnou odpovědnost a není v řízení pasivně věcně legitimována. Rovněž tak namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, neboť ta nebyla v době provedení těchto úprav vlastnicí domu. Uvádí dále, že občanský zákoník váže odpovědnost či povinnost nájemce odstranit nedovolené stavební úpravy toliko na souhlas pronajímatele a nikoliv též na souhlas stavebního úřadu, jak nesprávně dovodil odvolací soud, který tak směšuje nedovolenost z hlediska občanského práva a nedovolenost z hlediska práva správního. Správní odpovědnost je pak věcí toho, kdo stavební úpravy provádí, nikoliv nájemce, který za jejich neohlášení nenese odpovědnost. Odvolacímu soudu vytýká nesprávnost jeho názoru, že tehdejší správce domu nevyslovil se stavebními úpravami souhlas, přičemž namítá, že tato okolnost by byla relevantní toliko za situace, kdy by bylo v řízení prokázáno, že stavební úpravy provedla, což se však nestalo. Rovněž tak mu vytýká, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť jeho „odůvodnění neobsahuje žádnou úvahu soudu, na základě jakých důkazů mě (míněno dovolatelku) činí odpovědnou za předmětné stavební úpravy“. Dále uvádí, že považuje za „zásadní“ právní otázku, zda právo pronajímatele domáhat se odstranění nepovolených stavebních úprav je promlčitelné, a uvádí důvody, pro které podle jejího názoru podléhá promlčení. Poukazuje též na to, že ustanovení § 694 obč.zák. v době provedení stavebních úprav v předmětném bytě neplatilo, a nelze je proto uplatnit retroaktivně. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém dovolacím vyjádření vyvracela dovolací námitky týkající se nedostatku aktivní a pasivní věcné legitimace a promlčitelnosti práva pronajímatele domáhat se odstranění nepovolených stavebních úprav; dále namítla, že žalovaná neprokázala svoje tvrzení, že neprovedla stavební úpravy v předmětném bytě a zpochybnila věrohodnost výpovědí svědků M. V. a J. B. Ztotožnila se s napadeným rozsudkem odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud jako soud