26 Cdo 2832/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2832/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:26 Cdo 2832/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.2832.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Obec Pachtovní smlouva Dotčené předpisy:§ 39 odst. 1 předpisu č. 128/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2832/2024-229 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně SiteOne, s.r.o., se sídlem v Praze 4 – Modřanech, Krouzova 3038/14, IČO 27398471, zastoupené Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovaným 1) městu Votice, se sídlem ve Voticích, Komenského nám. 700, IČO 00232963, zastoupenému JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, a 2) AGROFARMA spol. s r.o., se sídlem ve Voticích, Klášterní 430, IČO 46349669, zastoupené JUDr. Davidem Černeckým, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, o určení neplatnosti pachtovní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 508/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2024, č. j. 27 Co 1/2024-184, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2024, č. j. 27 Co 1/2024-184, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovaným určení, že smlouva o propachtování zemědělských pozemků ze dne 31. 5. 2021 uzavřená mezi žalovaným 1) - městem Votice, a žalovanou 2) - AGROFARMA spol. s r.o. (dále též jen „předmětná smlouva“) je neplatná. 2. Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 4 C 508/2022-145, žalobě vyhověl a určil, že předmětná smlouva je neplatná (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). 3. Vyšel z toho, že předmětná smlouva byla mezi žalovanými uzavřena, na dobu určitou od 1. 6. 2021 do 31. 12. 2026; předcházelo jí zveřejnění záměru žalovaným 1) dne 30. 11. 2020 dle § 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále též jen „zákon o obcích“) „uzavřít pachtovní smlouvu na dobu určitou s počátkem 1. 1. 2021“. Tento záměr se však týkal předchozí pachtovní smlouvy uzavřené žalovanými ohledně týchž pozemků dne 28. 12. 2020, na dobu určitou 5 let od 1. 1. 2021, jež však nebyla zveřejněna v registru smluv. Proto byla následně nahrazena předmětnou smlouvou. Nový záměr žalovaným 1) před jejím uzavřením však zveřejněn nebyl, ačkoliv toho bylo třeba, neboť předmětná smlouva „byla uzavřena na jiné období, než na jaké byl uveřejněn záměr, navíc obsahovala narovnání a uznání dluhu“. Ve zveřejněném záměru má být „uvedeno vše, co má být obsahem smlouvy“. Z uvedených důvodů uzavřel, že předmětná smlouva je absolutně neplatná. 4. Na základě odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2024, č. j. 27 Co 1/2024-184, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 27 176 Kč a lhůta k plnění se stanoví do tří dnů od právní moci rozsudku; jinak jej ve zbylém rozsahu výroku II. a ve výroku I. potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 5. Odvolací soud měl za to, že žalovaný 1) dne 30. 11. 2020 zveřejnil záměr propachtovat tam uvedené pozemky, avšak (odlišně od skutkového zjištění soudu prvního stupně) bez uvedení doby pachtu či výzvy, aby doba pachtu byla předmětem nabídky zájemců (dále též jen „předmětný záměr“). To bylo v souladu s předcházejícím usnesením rady města – žalované 1) ze dne 9. 11. 2020 i s následnou opravou jeho chyby ohledně výčtu katastrálních území (v nichž leží propachtovávané pozemky) usnesením ze dne 7. 12. 2020. První pachtovní smlouva uzavřená mezi žalovanými dne 28. 12. 2020 byla podle § 7 odst. 1 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, ve znění pozdějších předpisů, zrušena od počátku, neboť nebyla uveřejněna prostřednictvím registru smluv. Předmětem posouzení je smlouva další, ze dne 31. 5. 2021 – předmětná smlouva. Předeslal, že žalobkyně má na požadovaném určení její neplatnosti naléhavý právní zájem podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Žaloba totiž směřuje k naplnění povinnosti obce řádně a transparentně hospodařit s obecním majetkem. K posouzení otázky naléhavého právního zájmu proto postačí, jestliže požadované určení postaví najisto, zda obec své povinnosti při dispozicích s majetkem splnila či nikoliv. Žalobkyně navíc v reakci na předmětný záměr podala konkurenční nabídku, aktivní legitimace jí tudíž podle ustálené rozhodovací praxe svědčí. Ve vztahu k věci samé zdůraznil, že je nezbytné, aby zveřejněný záměr obce učinit dispoziční úkon obsahoval buď všechny podstatné, tedy nutné, a obvyklé náležitosti zamýšleného právního jednání, nebo výzvu, aby tyto náležitosti byly předmětem nabídek případných zájemců. Jinak zůstává „část skutečného záměru obce skryta“ a nabídky ke srovnání nelze podat, resp. nelze transparentně zhodnotit, zda podané nabídky záměr obce splňují, a pokud ano, která je pro obec nejvhodnější. Počítá-li totiž záměr obce s podáním konkurenčních nabídek podle konkrétního kritéria, pak se bez zveřejnění takového kritéria obejít nelze. Jestliže se s určitým kritériem naopak nepočítá a jde o nutnou či obvyklou (zamýšlenou) součást smlouvy, musí být tato informace v záměru také zveřejněna, jinak nejde o řádné zveřejnění záměru. To je případ předmětného záměru. V případě pachtu je totiž rozhodující též zamýšlená doba pachtu. Žalovaný 1) však takový údaj v předmětném záměru neuvedl, ani neučinil výzvu, že doba pachtu má být předmětem nabídek jednotlivých zájemců. Proto nelze posoudit, zda následné právní jednání žalovaného 1) - předmětná smlouva, zveřejněnému záměru odpovídá. Předmětná smlouva je proto absolutně neplatná dle § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 41 odst. 3 zákona o obcích, neboť žalovaný 1) nezveřejnil řádný záměr, jak požaduje § 39 odst. 1 zákona o obcích. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, podali žalovaní (dále též jen „dovolatelé“) obsahově shodná dovolání. Dovozují přípustnost svého dovolání podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 29 ICdo 32/2016, ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1932/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 28 Cdo 516/2005. Namítají, že odvolací soud nesprávně vyžadoval jako povinnou náležitost zveřejnění záměru obce dle § 39 odst. 1 zákona o obcích uvedení doby pachtu. Povinností obce je zveřejnit toliko „záměr pachtu“. Náležitosti záměru nejsou zákonem stanoveny. Ze záměru musí plynout konkrétní zamýšlená vůle obce ve vztahu k určitému majetku. Nezbytnou náležitostí předmětného záměru nebylo uvedení doby pachtu ani jiných jeho podmínek. Takové neuvedení proto nezpůsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Navrhují shodně změnu rozsudku odvolacího soudu tak, aby (rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žaloba byla zcela zamítnuta. 7. Žalobkyně považuje rozsudek odvolacího soudu za správný, předmětný záměr byl formulován neurčitě, náležité porovnání nabídky žalobkyně s nabídkou žalované 2) nebylo „pro nedostatek informací“ možné. Dispozice obcí se svěřeným majetkem musí být transparentní a přezkoumatelná, včetně dodržení předepsaných procesních postupů. Navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále opět též jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání byla podána včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 9. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř. může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. 10. Napadený rozsudek o