26 Cdo 3153/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3153/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 2. 2026 Spisová značka:26 Cdo 3153/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.3153.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Společný nájem bytu manžely Obydlí manželů (o. z.) [ Rodinná domácnost (o. z.) ] Rodinná domácnost (o. z.) Výpověď z nájmu bytu Dotčené předpisy:§ 743 o. z. § 745 odst. 1 o. z. § 2290 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3153/2025-525 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce O. S., zastoupeného JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 907/10, proti žalovaným 1) S. Č., 2) M. D., 3) D. L., a 4) P. L., zastoupeným Mgr. Janem Semíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 227/2022, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 23 Co 162/2025-484, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2025, č. j. 23 Co 162/2025-492, a ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 23 Co 162/2025, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 23 Co 162/2025-484, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2025, č. j. 23 Co 162/2025-492, a ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 23 Co 162/2025, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou došlou soudu 11. 12. 2022 domáhal, aby soud rozhodl o neoprávněnosti výpovědi nájmu bytu č. 5 o dispozici 2+1 a výměře 73 m² ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. XY na adrese XY (jednotky č. 1013/5), stojící na pozemku parcela č. XY v katastrálním území XY, obec XY (dále též jen „byt č. 5“ a „dům č. p. XY“), ze dne 7. 10. 2022, kterou mu dala žalovaná 1) jako správkyně pozůstalosti po K. L. (pronajímatelce), doručené dne 12. 10. 2022 (dále též jen „předmětná výpověď“). 2. Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 2. 2025, č. j. 8 C 227/2022-448, žalobu o určení, že předmětná výpověď nájmu bytu č. 5 není oprávněná, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. Na základě odvolání žalobce Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 7. 2025, č. j. 23 Co 162/2025-484, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 3. 9. 2025, č. j. 23 Co 162/2025-492, a ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 23 Co 162/2025, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že určil, že předmětná výpověď nájmu bytu č. 5 není oprávněná (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako nájemce uzavřel dne 1. 11. 2021 s právní předchůdkyní žalovaných paní K. L. jako pronajímatelkou (a vlastnicí bytové jednotky, jíž byla až do své smrti 26. 1. 2022) nájemní smlouvu o nájmu bytu č. 5. Žalobce je v domě č. p. XY současně nájemcem bytové jednotky č. 3, na základě nájemní smlouvy ze dne 6. 12. 2016. Obě bytové jednotky (č. 3 i č. 5) mají dispozici 2+1 a každá podlahovou plochou 73 m², užívá je žalobce s manželkou a dvěma nezletilými dětmi. Paní K. L. zemřela 26. 1. 2022, správkyní pozůstalosti byla jmenována žalovaná 1), jež dne 7. 10. 2022 žalobci dala výpověď nájmu bytu č. 5, doručenou mu 12. 10. 2025, z důvodu spočívajícím v přenechání bytu do užívání společnosti Kro Kitchen s. r. o., bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele, pro užívání bytu jako kancelář a místo provozování fyzioterapeutických činností (namísto k bydlení) a z důvodu stavebních úprav provedených bez souhlasu pronajímatele (výměna vchodových dveří, zazdění průchodu mezi pokoji, přesun rozvodů vody a odpadu). V předmětné výpovědi byl žalobce poučen o tříměsíční výpovědní lhůtě a možnosti podat ve lhůtě námitky a o právu podat žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi; námitky žalobce podal 15. 11. 2022, žalovaná je odmítla. Dále vyšel z tvrzení doplněných žalobcem v odvolacím řízení, že v době uzavření nájemní smlouvy (ohledně bytu č. 5) „byl ženat, je ženat dosud, s manželkou (V. S. M.) a dětmi společně bydlí a vede rodinnou domácnost, vedl ji i v době uzavírání nájemní smlouvy; (předmětná) výpověď … byla adresována pouze jemu (a byla mu doručena do jeho datové schránky fyzické podnikající osoby), manželka ji neobdržela“ (doručena jí nebyla), a z tvrzení žalovaných, že předmětná výpověď (vskutku) nebyla samostatně doručována manželce žalobce, „byla doručována žalobci jako osobě, se kterou byla sepsána nájemní smlouva, v evidenčním listu uváděl žalobce pro bydlení v předmětném bytě sebe, manželku a děti“. 5. Při právním posouzení věci odvolací soud, oproti soudu prvního stupně, zohlednil skutečnost uzavřeného manželství žalobce; vyšel z toho, že v případě uzavření nájemní smlouvy za doby trvání manželství vzniká oběma manželům společné nájemní právo účinností nájemní smlouvy, a to i jestliže nájemní smlouvu uzavřel pouze jeden z manželů, za předpokladu, že manželé mají v obydlí rodinnou domácnost. V daném případě žádný z účastníků netvrdil, a tím méně prokazoval, že by žalobce nevedl rodinnou domácnost se svojí manželkou a nezletilými dětmi, naopak sám žalobce k dotazu odvolacího soudu uvedl, a toto vyplývá i z výpovědi žalobce a jeho manželky (svědkyně), že rodina žalobce obývá byt č. 3 a stejně tak užívala v rozhodné době byt č. 5, a to i v době doručení výpovědi žalobci. Uzavřel proto, že žalobci a jeho manželce svědčí právo společného nájmu bytu č. 5 manžely, jež trvalo též k okamžiku doručení předmětné výpovědi žalobci. Protože právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nerozdílně; v hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje mimo jiné tím, že výpověď jakožto jednostranný právní úkon pronajímatele musí být dána oběma manželům a rovněž oběma musí být doručena. Tak se však v daném případě nestalo; protože předmětná výpověď z práva společného nájmu byla dána pouze žalobci, nebyla dána po právu a je nutno ji hodnotit jako neoprávněnou z titulu její nesprávnosti a neplatnosti. S ohledem na toto odlišné právní posouzení se odvolací soud nezabýval naplněním tvrzených skutkových důvodů předmětné výpovědi. 6. Proti „oběma výrokům“ rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Dovozují jeho přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. 26 Cdo 1704/2008, uveřejněném pod č. 34/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5939/2016, ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1377/2021, ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 615/2017, a dále v jeho rozsudku ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017, či jeho usnesení ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3975/2017, uveřejněném pod č. 110/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 110/2019“), a dále na vyřešení otázek, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, zda se může rodinná domácnost manželů nacházet ve více bytech a může jim oběma vzniknout společné nájemní právo k více bytům, zejména pokud k zajištění jejich bytové potřeby užívají pouze jeden byt, přičemž druhý byt je minimálně zčásti přenechán k užívání za účelem podnikání třetí osobě a nikoliv k plnění bytových potřeb, a zda se může rodinná domácnost manželů nacházet v bytě, kde není ani základní vybavení domácnosti nezbytné k plnění základních potřeb rodiny, např. postel a vybavení kuchyně. Namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu, že k bytu č. 5 má žalobce spolu se svou manželkou společný nájem bytu manžely, když žalobce za účelem plnění bytových potřeb užívá byt č. 3 ve stejném domě, byt č. 5 takto užíván žalobcem není, není užíván ani vybaven k bydlení, ale jako kancelářský (nebytový) prostor; není zde ložnice pro návštěvy, ani dětská herna, nejsou zde věci osobní povahy. Žalovaní přitom v řízení popírají tvrzení žalobce, že předmětný byt č. 5 „užívá s manželkou a dvěma nezletilými dětmi“. Pouhý vznik manželství či bydlení manželů v jednom bytě nemusí znamenat vznik rodinné domácnosti. Proto odvolací soud nesprávně vycházel z pouhé premisy, že pokud žalobce a jeho manželka uzavřeli manželství a žijí spolu, muselo jim automat