26 Cdo 3168/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3168/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 2. 2024 Spisová značka:26 Cdo 3168/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.3168.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1209 odst. 1 o. z. § 1212 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3168/2023-208 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatelů a) J. Š., a b) A. Š., zastoupených Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1024/66a, za účasti XY a XY - společenství vlastníků jednotek, zastoupeného JUDr. Hanou Klusáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 1965/13a, o neplatnost usnesení shromáždění společenství vlastníků, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 141/2020, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, se ve výrocích I, II a IV, zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Návrhem podaným u Krajského soudu v Brně (soudu prvního stupně) dne 11. 6. 2020 (dále jen „Návrh“) se navrhovatelé domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 1, 2 a 3 přijatých mimo zasedání shromáždění účastníka XY a XY – společenství vlastníků jednotek (dále jen „Společenství“) na základě návrhu výboru Společenství zveřejněného dne 10. 4. 2020 (dále jen „napadená usnesení“, resp. „usnesení č. 1, 2 a 3“). Uvedli, že nebyly splněny zákonné předpoklady k přijímání napadených usnesení mimo zasedání shromáždění vlastníků a že usnesení č. 1 je nesrozumitelné a usnesení č. 2 se příčí zákonnému zákazu, podle něhož společenství vlastníků jednotek nesmí zajišťovat dluhy třetích osob. 2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-101, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. 6. 2022, č. j. 1 Cm 141/2020-110, zamítl návrh na určení neplatnosti usnesení č. 1 a 2 (výrok I), zastavil řízení (v důsledku částečného zpětvzetí Návrhu) ohledně usnesení č. 3 (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III) a o povinnosti navrhovatelů zaplatit tam stanovený soudní poplatek (výrok IV). 3. Vrchní soud v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 4. 2023, č. j. 5 Cmo 38/2023-145, rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího usnesení) potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I), změnil ve výrocích III a IV (výroky II a III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok IV). 4. Zjistil, že návrhem na přijetí rozhodnutí mimo zasedání ze dne 10. 4. 2020, jehož součástí byl hlasovací lístek a znění slibu odškodnění společnosti KALAHA a.s., si výbor Společenství vyžádal vyjádření členů k návrhům tří blíže specifikovaných usnesení a že žalobci se k návrhu ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Článek 6.3 stanov Společenství (dále jen „Stanovy“) určoval, že vyjádření vlastníka jednotky se doručují výboru. Lhůta pro vyjádření vlastníka jednotky činí 30 dnů ode dne, kdy byl návrh na přijetí rozhodnutí mimo hlasování vyvěšen na domovní vývěsce. K hlasování o přijetí rozhodnutí mimo hlasování budou přijata pouze platná vyjádření vlastníka jednotky. Za platné vyjádření vlastníka jednotky se považuje pouze písemné vyjádření „souhlasím/nesouhlasím“ člena Společenství s uvedením dne, měsíce a roku, kdy bylo vyjádření učiněno, opatřené vlastnoručním podpisem člena Společenství na listinu obsahující plné znění návrhu rozhodnutí. Nedoručí-li člen Společenství vyjádření včas, platí, že s návrhem nesouhlasí. Většina hlasů se počítá z celkového počtu hlasů všech členů Společenství. 5. Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – posoudil věc podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen ,,o. z.“), a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že aktivní legitimaci k uplatnění návrhu o neplatnost rozhodnutí shromáždění má pouze přehlasovaný vlastník, za nějž je považován ten, kdo hlasoval proti přijímanému rozhodnutí a neuspěl, nikoli ten, kdo se hlasování zdržel. Tento výklad je aplikovatelný i pro rozhodnutí přijímané mimo zasedání shromáždění (tzv. per rollam), takže pokud se navrhovatelé při předmětném hlasování per rollam nevyjádřili, nelze je považovat za přehlasované vlastníky jednotky ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. Na tom podle něj nic nemění ani článek 6.3 Stanov, kterého se navrhovatelé dovolávali. Při hlasování formou per rollam je totiž právně relevantní projev vůle hlasujícího vlastníka pouze na k tomu určeném hlasovacím lístku (§ 1212 o. z.) a ani zmíněné pravidlo Stanov nemůže členu Společenství založit postavení přehlasovaného vlastníka, jestliže zůstal při hlasování mimo zasedání shromáždění pasivní. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že výbor Společenství byl oprávněn navrhnout přijetí napadených usnesení hlasováním per rollam. Za nedůvodnou pokládal námitku navrhovatelů, že usnesení č. 1 je z jimi uváděných příčin nicotné (nulitní), a obiter dictum mimo jiné konstatoval, že slib odškodnění, vyjádřený v usnesení č. 2, nesměřuje (nepřípustně) k zajištění dluhu jiné osoby, nýbrž představuje zvláštní případ mimoodpovědnostní náhrady škody, který neodporuje zákazu danému ustanovením § 1195 odst. 2 o. z. 6. Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Uvedli, že Nejvyšší soud by měl vyřešit (jako dosud neřešenou) otázku statusu přehlasovaného vlastníka v kontextu hlasování mimo zasedání shromáždění. Namítli, že jim nelze takový status upřít s poukazem na to, že nehlasovali aktivně, neboť článek 6.3 Stanov hodnotí jejich nekonání v tomto směru jako konkrétní „formu“ právního jednání, a to obdobně, jak to činí zákonodárce v rámci zákona o obchodních korporacích v jeho § 176 odst. 1, jenž také pojednává o hlasování per rollam. Vzhledem k tomu tak legitimně očekávali, že i „aktivním nehlasováním“ vyjadřují svůj (nesouhlasný) postoj k věci, a proto na ně musí být nahlíženo jako na přehlasované vlastníky. Dále měli za to, že „by měl Nejvyšší soud jinak vyřešit otázku hmotného práva, kterou odvolací soud vyhodnotil nesprávně“, a sice otázku, zda se slib odškodnění, vyjádřený v usnesení č. 2, příčí zákazu obsaženému v § 1195 odst. 2 o. z. či nikoli. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 7. Společenství ve vyjádření k dovolání vyvracelo správnost použitých dovolacích námitek. Mimo jiné zastávalo stanovisko, že otázka, zda vlastník jednotky musí při rozhodování mimo zasedání shromáždění hlasovat aktivně, aby mohl být považován za přehlasovaného ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z., byla již vyřešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 189/2022, a že závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace navrhovatelů je s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu v souladu. Navrhlo, aby dovolání bylo odmítnuto, příp. zamítnuto. 8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání navrhovatelů (dovolatelů) bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). 9. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky (vyplývající z obsahu dovolání), zda podle stanov společenství může být při rozhodování o přijetí usnesení mimo shromáždění vlastníků jednotek za přehlasovaného vlastníka ve smyslu § 1209 odst. 1 o. z. považován i vlastník jednotky, který se ve stanovené lhůtě k návrhu usnesení nevyjádří. Uvedená otázka nebyla v těchto souvislostech dosud v rozhodnutích Nejvyššího soudu řešena. Dovolání je důvodné. 10. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci uvedených vad dovolatelé nenamítli a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. 11. Podle § 1209 odst. 1 o. z. (ve znění účinném do 30. 6. 2020) je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se sprá