26 Cdo 3216/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3216/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2025 Spisová značka:26 Cdo 3216/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.3216.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:9. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3216/2024-123 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) E. K., a b) P. K., zastoupených JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem se sídlem Domažlice, Mánesova 272, proti žalovaným 1) J. T., a 2) A. T., zastoupených JUDr. Denisou Neumannovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Jateční 2121/6, o zaplacení částky 128 676,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 115/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2024, č. j. 61 Co 106/2024-88, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 664 Kč k rukám JUDr. Denisy Neumannové, advokátky se sídlem Karlovy Vary, Jateční 2121/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobci (bývalí nájemci „bytové jednotky č. 2, o velikosti 4+1, v domě čp. XY, XY ulici v XY“ – dále jen „byt“) se změněnou žalobou domáhali, aby jim žalovaní (bývalí pronajímatelé bytu) zaplatili částku 142 550 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Z toho částku 128 550 Kč požadovali uhradit z titulu pokuty (ve výši 50 Kč denně) podle § 13 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za prodlení se zasláním řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za léta 2019 a 2020 a za poměrnou část roku 2021 (konkrétně za období od 1. 1. 2021 do 16. 5. 2021), dále též jen „rozhodné období“; přitom prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2019 mělo činit 1140 dnů (od 1. 9. 2020 do 16. 10. 2023), za rok 2020 898 dnů (od 1. 5. 2021 do 16. 10. 2023) a za rok 2021 533 dnů (od 1. 5. 2022 do 16. 10. 2023). Zbylou částku 14 000 Kč pak požadovali uhradit z titulu složené kauce, která jim měla být vrácena nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu bytu (tj. do 30 dnů od 16. 5. 2021). 2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Namítali, že běh smluvní pokuty jim skončil ke dni 30. 8. 2022, kdy žalobcům zaslali vyúčtování služeb z bytu za celé rozhodné období, z něhož vznikly žalobcům nedoplatky. Tyto nedoplatky pak započetli na pohledávky žalobců tak, že na složenou kauci šlo 12 500 Kč (zbylou část kauce v částce 1 500 Kč žalovaní započetli na úhradu nákladů na odborné zapojení nového sporáku v bytě, k němuž museli přistoupit, jelikož „starý“ sporák žalobci z bytu bezdůvodně odstranili) a na pokuty z prodlení zbylých 54 976,18 Kč. 3. Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 15 C 115/2023-59, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 12 023,82 Kč (výrok I) a zamítl žalobu ohledně zaplacení (zbylých) částek 116 526,18 Kč a 14 000 Kč s příslušenstvím (výrok II). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 4. K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 61 Co 106/2024-88, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba do částek 116 176,18 Kč a 14 000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (dále jen „potvrzující výrok“), a změnil ve zbylé části tohoto výroku tak, že uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 350 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 309,42 Kč (dále jen „měnící výrok“) [výrok I]. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III) a o vrácení tam specifikované části zaplaceného soudního poplatku (výrok IV). 5. Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu, které podle obsahu směřuje do částky 128 676,18 Kč, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost. 6. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 7. Dovolatelé zpochybňovali obsah zásilky odeslané jim 30. 8. 2022 s tím, že není zcela jasné, zda jím bylo právě Vyúčtování, k této otázce však (kromě citace části textu § 237 o. s. ř. v úvodu dovolání) nevymezili, které z kritérií přípustnosti dovolání považují za splněné; dovolání je proto v této části vadné. 8. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky doručení Vyúčtování dovolatelům, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 9. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účinnost adresných právních jednání předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného právního jednání adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát právního jednání objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem právního jednání, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. S těmito právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v § 570 odst. 1 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3499/2023, a v něm citovanou judikaturu). 10. V posuzované věci bylo Vyúčtování dovolatelům doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) na adresu jejich trvalého bydliště (XY), jež byla v té době jejich jedinou známou adresou (viz bod 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Dovolatelé netvrdili, že by se v době doručování Vyúčtování na uvedené adrese nezdržovali a neuvedli ani žádný relevantní důvod, který by bránil tomu, aby si doručovanou písemnost vyzvedli dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila dne 19. 9. 2022 zpět odesílateli; okolnost, že žalovaní se nepokusili jim Vyúčtování zaslat opakovaně nebo jim je doručit jinými způsoby, takovým relevantním důvodem není. Jestliže za tohoto stavu dospěl odvolací soud k závěru, že zásilka obsahující Vyúčtování se dostala do jejich dispoziční sféry, tedy byla jim doručena, je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe. 11. Odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3039/2020, a ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2977/2021, je v této souvislosti nepřípadný. Citovaná rozhodnutí totiž řeší otázku „zavinění druhé strany“ ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které vylučuje, aby poskytovateli či příjemci služeb, jenž nesplnil včas svoji povinnost upravenou tímto zákonem, vznikla povinnost platit protistraně pokutu podle citovaného ustanovení. Za takové zavinění je považována např. skutečnost, že se příjemce služeb na adrese, kterou sdělil poskytovateli služeb, několik let nezdržuje, poštu zde nepřebírá a současně odmítá sdělit, na jakou adresu mu má doručovat, a zavinil tak, že mu vyúčtování služeb nemohlo být doručeno. O takový případ však v projednávané věci nešlo. 12. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani pro řešení otázky, zda Vyúčtování bylo provedeno řádně, neboť i tuto otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. 13. V soudní praxi není pochyb o tom, že vyúčtování, které poskytovatel služeb provedl, je řádné (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) jen tehdy, jestliže obsahuje všechny předepsané náležitosti a je v něm uvedena cena provedené služby ve sprá