26 Cdo 33/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 33/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 6. 2023 Spisová značka:26 Cdo 33/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.33.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem bytu Byty družstevní Dotčené předpisy:§ 2220 o. z. § 2263 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 8. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2558/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 33/2023-546 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce BD P. D., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 317/5, proti žalované E. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Terezou Rajchlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 729/11, o odstranění nepovolených stavebních úprav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 51/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2022, č. j. 21 Co 160/2022-489, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Vlasty Skálové, advokátky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 317/5, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce (bytové družstvo a vlastník domu) se domáhal, aby žalovaná (členka družstva a nájemkyně bytu) na své náklady odstranila rozvody studené a teplé vody v bytě č. 121 nacházejícím se ve 20. patře domu č. p. XY v ulici XY (dále jen „byt“ a „dům“), které jsou zabudované v jeho podlaze a vedou ze stoupačky pro dům umístěné u místnosti s WC tohoto bytu a přiléhající ke koupelně tohoto bytu do kuchyně tohoto bytu (dále též jen „stavební úpravy“). 2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (vyhovující) rozsudek ze dne 13. 9. 2019, č. j. 19 C 51/2017-200, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 11. 3. 2020, č. j. 21 Co 9/2020-261, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 15. 10. 2021, č. j. 19 C 51/2017-426, ve znění usnesení ze dne 10. 3. 2022, č. j. 19 C 51/2017-477, žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). 3. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 21 Co 160/2022-489, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost odstranit stavební úpravy do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a nákladech státu (výroky II. a III.). 4. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a uvedl, že žalovaná jako nájemkyně bytu podle smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 29. 7. 2015 v něm prováděla stavební úpravy na základě Dohody o podmínkách k provedení drobných oprav a údržby bytu ze dne 4. 8. 2015 (dále jen „Dohoda“), přičemž k dotčeným stavebním úpravám (změně trasy vedení rozvodů vody do kuchyně nikoli ze stoupačky k ní přiléhající, ale ze stoupačky přiléhající k WC podlahou bytu) souhlas žalobce z Dohody nevyplývá a žalobce jí jej neudělil ani poté, co jej o svém záměru informovala, naopak vyjádřil s nimi kategorický nesouhlas. 5. Po právní stránce věc posoudil podle § 731 odst. 1 písm. b) a § 741 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“, § 2263 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a čl. 52 odst. 5 a čl. 52 odst. 2 písm. f) Stanov BD „P. D.“ přijatých dne 18. 6. 2014 (dále jen „Stanovy“). Dovodil, že žalovaná byla oprávněna provádět v bytě jakékoliv stavební úpravy a podstatné změny pouze se souhlasem žalobce [čl. 52 odst. 5 a čl. 52 odst. 2 písm. f) Stanov], k provedeným stavebním úpravám týkajícím se změny trasy vedení rozvodů vody do kuchyně napojením na jinou stoupačku jej však neměla, proto jí stíhá povinnost je odstranit. Doplnil, že původní rozvod vody do kuchyně, který byl částečně společný pro byt žalované a byt sousední, přičemž uzávěr rozvodu na stoupačce byl přístupný jen ze sousedního bytu, nepředstavoval vadu bytu, a dodal, že i kdyby o vadu v bytě šlo, žalovaná nebyla oprávněna ji odstranit sama, neboť ze Stanov vyplývá, že poškození či vady v bytě, jejichž odstranění přísluší žalobci, je povinna žalobci oznámit a provedení opravy mu umožnit [čl. 52 odst. 2 písm. f) Stanov]. Uvedení do předešlého stavu pak nepovažoval za neúčelné ani nehospodárné, neboť z obou v řízení vypracovaných znaleckých posudků vyplynulo, že rozvody vody do kuchyně je možné vést i jiným způsobem, než jak učinila žalovaná, s tím, že by bylo zachováno napojení na stoupačku přiléhající ke kuchyni v bytě a zároveň by rozvody nebyly umístěny v podlaze. Neúčelnost a nehospodárnost nemůže vyplývat pouze ze skutečnosti, že by se muselo zasáhnout do již opravené kuchyně či provést práce v bytě souseda. Byla to totiž žalovaná, která v prvé řadě porušila svou povinnost nájemce, jestliže se na dalším postupu se žalobcem nedohodla a stavební úpravy v bytě provedla bez jeho souhlasu. Z těchto důvodů i s přihlédnutím ke skutečnosti, že prozatím byty nebyly převedeny do vlastnictví členů družstva, jednání žalobce nepovažoval za rozporné s dobrými mravy, resp. za zneužití práva. Za nepřípadný považoval též argument, že i ostatní nájemci si rozvody vody v bytech upravili odlišným způsobem. V žádném jiném bytě totiž nejsou rozvody vody vedeny způsobem, jak učinila žalovaná, a ve všech případech zůstalo zachováno napojení na obě stoupačky. Z vyložených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Předně odvolacímu soudu vytkla, že v rozporu s tam uvedenou judikaturou dospěl na základě hodnocení důkazů provedených před soudem prvního stupně k jiným skutkovým zjištěním, aniž by tyto důkazy sám zopakoval, což mělo význam pro řešení otázky, zda původní rozvod vody v bytě byl či nebyl vadný. Dále nesouhlasila s názorem odvolacího soudu ohledně její povinnosti odstranit stavební úpravy za trvání nájemního vztahu a ohledně účelnosti odstranění nového rozvodu, zpochybnila i jeho závěr, že nejde o zjevné zneužití práva žalobcem při výkonu jeho vlastnického práva. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku. 7. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu s odůvodněním, že odvolací soud se od skutkových zjištění soudu prvního stupně neodchýlil, pouze věc odlišně právně posoudil. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto včetně nedůvodného návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku. 8. Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem doposud nebyla v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“), řešena otázka odstranění stavebních úprav provedených nájemcem v bytě bez souhlasu pronajímatele. Není však důvodné. 9. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedenou vadu dovolatelka v dovolání uplatnila (námitkou, že pro ni byl překvapivý závěr odvolacího soudu, podle něhož nešlo o vadu bytu, jelikož původní rozvod vody do kuchyně byl opatřen samostatným uzávěrem, k němuž odvolací soud dospěl v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř.). Dovolací soud se