26 Cdo 3550/2021 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3550/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 5. 2022 Spisová značka:26 Cdo 3550/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.3550.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Exekuce Náhradní byt Dotčené předpisy:§ 343 o. s. ř. § 712 odst. 2 obč. zák. § 712a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3550/2021-218 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného DRUŽSTVA D. P., se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem v Praze, Stavitelská 1099/6, proti povinné I. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze, Sokolská 490/31, vyklizením bytu, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 53 EXE 53/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 17 Co 133/2021-193, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2021, č. j. 17 Co 133/2021-193, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 2. 3. 2021, č. j. 53 EXE 53/2019-163, zamítl návrh povinné ze dne 31. 12. 2019 na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Janem Fendrychem, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 904/19. Dospěl k závěru, že oprávněný svůj závazek zajistit povinné náhradní byt splnil předložením nájemní smlouvy k vyklizovanému bytu. K odvolání povinné Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 17 Co 133/2021-193, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.), uložil oprávněnému zaplatit náklady exekutora (výrok II.) a náklady exekučního řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel z toho, že exekučním titulem je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 1987, sp. zn. 15 Nc 878/87, o schválení smíru, které nabylo právní moci dne 28. 10. 1987, jímž bylo zrušeno právo povinné užívat byt v přízemí domu čp. XY, v XY, sestávající z kuchyně a pokoje, II. kategorie, povinná se zavázala byt vyklidit a vyklizený odevzdat do 15 dnů poté, kdy jí bude vykonatelným rozhodnutím příslušného odboru ONV přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování. Přisouzenou bytovou náhradu oprávněný zajistil tak, že spolu s návrhem na zahájení exekuce předložil návrh nájemní smlouvy k bytu v jeho vlastnictví, který je shodný s bytem vyklizovaným, tedy jde o byt, v němž povinná bydlí. Odvolací soud doplnil dokazování stanovami oprávněného a zápisem z jeho členské schůze ze dne 1. 9. 2020, z nichž zjistil, že dle čl. 10 odst. 1 stanov oprávněného smlouvy o nájmu jednotek, které nejsou ve vlastnictví členů družstva, a společných prostor uzavírá s nájemcem představenstvo po předchozím souhlasu členské schůze. Zápis z členské schůze oprávněného vyhodnotil tak, že členská schůze probírala situaci povinné a byla informována o dosavadním průběhu exekučního řízení, ale souhlas k uzavřením nájemní smlouvy projednán nebyl. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1794/2005, uzavřel, že povinnost k zajištění náhradního bytu pro povinnou, k níž je zavázán dle exekučního titulu, oprávněný nesplnil, neboť byt, který má být povinnou vyklizen a v němž povinná bydlí, nemůže současně představovat byt náhradní. Nejedná se totiž o byt, který by byl právně a fakticky volný, protože v něm povinná bydlí na základě práva v bytě bydlet podle ustanovení § 712a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) do doby, než jí bude poskytnuta bytová náhrada. Oprávněný neusiluje o to, aby docílil vyklizení předmětného bytu povinnou, ale o to, aby povinná k předmětnému bytu uzavřela nájemní smlouvu, toho ovšem nelze docílit cestou exekuce. Pokud by předmětný byt měl být současně bytem vyklízeným i bytem náhradním, není ani zřejmé, jak by měla být exekuce vyklizením bytu do náhradního bytu fakticky exekutorem zrealizována. Odvolací soud se s ohledem na svůj závěr ohledně nemožnosti považovat oprávněným nabídnutý byt za byt náhradní nezabýval otázkou, zda by případně nájemní smlouva uzavřená mezi účastníky bez souhlasu členské schůze byla či nebyla platná. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání podle § 237 o. s. ř. Uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla vyřešena (zda může být náhradní byt shodný s bytem vyklizovaným). Namítá, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkázal odvolací soud, není přiléhavá a nezohledňuje konkrétní okolnosti případu. Odvolací soud svůj závěr, dle nějž oprávněný nenabídl povinné právně a fakticky volný byt, v zásadě nijak neodůvodnil. Dovolatel měl za to, že pro povinnou neexistuje žádná překážka, která by jí bránila byt (začít) užívat. Závěry odvolacího soudu ohledně nemožnosti provedení exekuce pak považuje dovolatel za nepřípadné a nemající oporu v zákoně. Dále předkládá dovolacímu soudu otázku, kterou odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (platnost nájemní smlouvy při absenci souhlasu členské schůze). V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2645/2018, maje za to, že v předmětné věci lze dospět k závěru, že povinné jakožto nečlence družstva nepřísluší posuzovat naplnění interních pravidel (stanov) orgány družstva. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť otázka, zda může být náhradní byt shodný s bytem vyklizovaným, nebyla judikaturou Nejvyššího soudu výslovně řešena. Dovolání je důvodné. V projednávané věci je exekučním titulem usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10. 1987, sp. zn. 15 Nc 878/87, jímž bylo zrušeno právo povinné užívat byt v přízemí domu čp. XY, v XY, sestávající z kuchyně a pokoje, II. kategorie (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), povinná se zavázala byt vyklidit a vyklizený odevzdat do 15 dnů poté, kdy jí bude vykonatelným rozhodnutím příslušného odboru ONV přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování. Podle čl. III bodu 6 přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád, pravomocné rozsudky na vyklizení bytu, vyhlášené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 1992), a jimiž je povinnost vyklidit byt vázána na zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování, se ve vykonávacím řízení považují za rozsudky ukládající vyklizení po poskytnutí náhradního bytu. Podle čl. II bodu 9 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, výkon rozhodnutí, kterým je přiznáno právo na bytovou náhradu podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se provede podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle § 343 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (citované ustanovení se přiměřeně použije i v exekučním řízení – srov. § 52 odst. 1 a § 73 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád) ukládá-li rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, aby povinný vyklidil byt nebo místnost, za které je nutno zajistit přiměřený náhradní byt, náhradní byt, náhradní ubytování nebo přístřeší, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže bude prokázáno, že povinnému je zajištěna taková bytová náhrada, jaká byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, nebo že povinnému je zajištěno přístřeší, stanoví-li vykonávané rozhodnutí, že mu při vyklizení bytu náleží přístřeší. Po právní moci tohoto usnesení soud výkon rozhodnutí provede. Z citované zákonné úpravy vyplývá, že podmínkou nařízení výkonu rozhodnutí o vyklizení bytu (provedení exekuce vyklizením) je zajištění bytové náhrady přisouzené vyklizovanému rozhodnutím, jehož výkon se navrhuje. Teprve poté, co oprávněný zajištění bytové náhrady prokáže, lze proti osobě, jíž byla uložena povinnost byt vyklidit, nařídit výkon rozhodnutí (provést exekuci). Ohledně definice náhradního bytu je třeba vyjít z § 712 odst.