26 Cdo 3841/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 3841/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 6. 2023 Spisová značka:26 Cdo 3841/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:26.CDO.3841.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podnájem bytu Dotčené předpisy:§ 2274 o. z. § 1 odst. 1 předpisu č. 67/2013 Sb. § 7 odst. 2 předpisu č. 67/2013 Sb. § 11 předpisu č. 67/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 3841/2022-103 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce J. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 3355/6, proti žalované B. Š., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem Miturou, advokátem se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258, o zaplacení částky 59 020 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově pod sp. zn. 130 C 198/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2022, č. j. 11 Co 20/2022-75, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 211 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Michala Mitury, advokáta se sídlem v Ostravě, Místecká 329/258. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, č. j. 130 C 198/2021-46, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 52 000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu co do částky 7 020 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). 2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud rozsudkem ze dne 12. 7. 2022, č. j. 11 Co 20/2022-75, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II. a III.). 3. Za správná považoval zjištění soudu prvního stupně, že žalobce (nájemce) a žalovaná (podnájemkyně) uzavřeli dne 26. 2. 2014 smlouvu o podnájmu bytu. V souladu s čl. IV. odst. 3 smlouvy o podnájmu byla žalovaná mimo jiné povinna hradit zálohy za služby – dodávku plynu pro ÚT, vodné a stočné a dodávku TUV. Dále bylo dohodnuto, že zálohy za služby budou vyúčtovány vždy nejméně za období jednoho roku počínaje dnem platnosti smlouvy o podnájmu, a to do 15 dnů od obdržení faktury za služby od dodavatelů, resp. doručení vyúčtování družstva (pronajímatele), nejpozději však do 4 měsíců po uplynutí příslušného roku. Žalobce provedl vyúčtování skutečné spotřeby služeb za roky 2017 až 2019 (v celkové částce nedoplatku 52.000 Kč) až po ukončení podnájemního vztahu (ke dni 31. 7. 2020), žalované bylo vyúčtování doručeno 19. 10. 2020. 4. Odvolací soud posoudil věc podle § 2274 - § 2278 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“), a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že podnájemní vztah se vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou a není-li upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Vztaženo na předmětný spor to znamená, že absentuje-li pravidlo o vyúčtování záloh za energie pro podnájemní vztah, není důvod nepoužít analogicky zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), stejně tak na podnájemní vztah jako se použije na vztah nájemní, neboť otázka vyúčtování dodávaných energií je pro podnájemce stejně významná jako pro nájemce bytu. Optikou § 7 zákona č. 67/2013 Sb. proto poměřoval vyúčtování služeb provedené žalobcem a dospěl k závěru, že vyúčtování není nejen včasné, ale ani řádné, neboť je v něm požadována i úhrada za položky, na které žalobce neměl dle podnájemní smlouvy nárok, a to za spotřebu elektřiny ve společných prostorách, výtah a úklid. Nadto vyúčtování bylo provedeno, jako by v bytě bydlely a služby spotřebovávaly 3 osoby, ačkoliv v bytě bydlely pouze osoby 2. Proto uzavřel, že nesprávné vyúčtování nemohlo způsobit splatnost nedoplatku nákladů za služby, a žalobce tak se svou žalobou nemůže být úspěšný. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v pozdějším znění (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. K dovolacímu přezkumu předložil otázky, zda lze na smluvní vztah zakládající podnájem bytu aplikovat právní úpravu zákona č. 67/2013 Sb., konkrétně zda lze na nájemce pohlížet jako na poskytovatele služeb ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb., a je tedy možné na nájemci požadovat splnění povinností obsažených v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., a zda vyúčtování služeb v podobě detailního rozepsání jednotlivých položek realizované nájemcem vůči podnájemci, které obsahuje nad rámec řádných položek také položky, které dle podnájemní smlouvy vyúčtovány být nemají, a jejichž výše tvoří zlomek celkové vyúčtované částky za všechny poskytnuté služby, lze považovat za vyúčtování nikoliv řádné, které nemůže založit splatnost nedoplatku na vyúčtovaných službách. 6. Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a má za to, že dovolání je nepřípustné, neboť otázky předložené žalobcem k dovolacímu přezkumu byly již v minulosti Nejvyšším soudem vyřešeny. Proto navrhuje dovolání odmítnout, příp. zamítnout. 7. Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“. Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem doposud nebyla v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále opět jen „o. z.“), výslovně řešena otázka, zda lze na smluvní vztah zakládající podnájem bytu aplikovat právní úpravu zákona č. 67/2013 Sb. 8. Dovolání není důvodné. 9. Jelikož vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. a ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tvrzeny nebyly a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud otázkou naplněnosti dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci. 10. V rozsudku ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 94/2020 (dále jen „R 94/2020“), Nejvyšší soud vyložil, že pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). 11. V projednávané věci podnajal žalobce žalované byt za účelem bydlení, proto se jejich vztah řídí subsidiárně úpravou o nájmu bytu obsaženou v § 2235 a násl. o. z. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu řeší obecně § 2252 o. z., který upravuje splatnost nedoplatků a přeplatků záloh na poskytnuté služby, ale i právo nájemce nahlížet do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z něj výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů. Po přijetí občanského zákoníku byl následně přijat zákon č. 67/2013 Sb., který shora uvedenou problematiku rovněž upravuje, ale zčásti jinak a zčásti podrobněji. Protože jde o předpis speciální, mají jeho ustanovení aplikační přednost před občanským zákoníkem. 12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. tento zákon upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby. 13. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů za služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. 14. Podle § 11 zákon