26 Cdo 441/2022 — Nejvyšší soud

26 Cdo 441/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 5. 2022 Spisová značka:26 Cdo 441/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:26.CDO.441.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nájem prostoru sloužícího k podnikání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 2302 o. z. § 2314 o. z. § 2313 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 7. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2130/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 441/2022-260 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Č. M. se sídlem XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Dubská 390/4, proti žalovaným 1) J. J., narozenému XY, bytem XY, 2) L. B., narozené XY, bytem XY, 3) J. K., narozenému XY, bytem XY, 4) P. S., narozenému XY, bytem XY, 5) L. K. E., narozené XY, bytem XY, 6) Z. E., narozenému XY, bytem XY, 7) J. J., narozenému XY, bytem XY, 8) J. J., narozenému XY, bytem XY, 9) L. N., narozené XY, bytem XY, 10) A. N., narozenému XY, bytem XY, 11) M. P., narozené XY, bytem XY, 12) J. P., narozené XY, bytem XY, 13) J. P., narozené XY, bytem XY, 14) M. P., narozené XY, bytem XY, 15) M. P., narozené XY, bytem XY, 16) M. Ř., narozenému XY, bytem XY, 17) Š. Ř., narozenému XY, bytem XY, 18) L. S., narozené XY, bytem XY, 19) J. Š., narozenému XY, bytem XY, 20) I. V., narozené XY, bytem XY, 21) M. V., narozenému XY, bytem XY, 22) M. V., narozenému XY, bytem XY, 23) Z. V., narozenému XY, bytem XY, 24) K. V., narozené XY, bytem XY, 25) M. V., narozené XY, bytem XY, 26) Z. V., narozenému XY, bytem XY, 27) J. F., narozené XY, bytem XY, zastoupeným JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Na Maninách 1424/25, o určení nájemního práva a oprávněnost výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 101/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2021, č. j. 25 Co 3/2021-178, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 65.703 Kč k rukám JUDr. Ludmily Pávkové, advokátky se sídlem v Praze, Na Maninách 1424/25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem 1. 4. 2021, č. j. 25 Co 3/2021-178, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soud prvního stupně) ze dne 4. 9. 2020, č. j. 39 C 101/2019-106, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je nájemcem nebytových prostor, situovaných v domě č. p. XY v k. ú. XY na adrese XY, nacházejících se v přízemí a části suterénu (1. NP a 1. PP), které sestávají ze souborů místností (prodejní prostory, kancelář, sklad, WC a chodba), nacházející se v 1. NP o celkové výměře cca 171 m2 a dvou sklepních místností o celkové výměře cca 55 m2, nacházejících se v 1. PP. (dále jen „prostory“), a to na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2015, a že nájemní vztah založený touto smlouvou trvá, a dále žalobu na určení, že výpověď z nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2015, jejímž předmětem byl nájem prostor, je neoprávněná, a rozhodl o nákladech řízení (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud ohledně požadavku na určení existence nájemního vztahu založeného mezi účastníky smlouvou o nájmu z 1. 6. 2015 shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že smlouva o nájmu byla mezi účastníky uzavřena na dobu určitou - na dobu pěti let, tedy do dne 31. 5. 2020. Jestliže v době rozhodování soudu prvního stupně doba nájmu již uplynula, je zřejmé, že na požadovaném určení není naléhavý právní zájem, neboť nájem již netrvá. Za neopodstatněnou měl námitku žalobkyně, že nájem byl prodloužen fikcí na základě dopisu z 18. 12. 2019, v němž požádala o prodloužení nájmu o další rok, když nájemní vztah mezi účastníky k uvedenému datu již neexistoval. Jednak muselo být žalobkyni z emailové komunikace s žalovanými známo, že žalovaní s prodloužením nájmu nesouhlasili z důvodu dlužného nájemného, jednak nájemní vztah skončil výpovědí doručenou žalobkyni 28. 3. 2019, následované předáním prostor dne 12. 4. 2019. Za důvodný neměl ani požadavek žalobkyně na určení neoprávněnosti výpovědi, založené na tvrzení, že její jednatel P. G. jednal v prokazatelném střetu zájmů se zájmy žalobkyně jako právnické osoby, a proto je jeho jednání - spočívající v převzetí výpovědi nájemní smlouvy dne 28. 3. 2019, ve vzdání se práva podat námitky proti této výpovědi a též v předání předmětu nájmu - relativně neplatné. Odvolací soud předně uvedl, že převzetí výpovědi nelze považovat za právní jednání, neboť nemá za následek vznik, změnu či zánik subjektivních práv a povinností, ale má pouze ten význam, že se převzetím (doručením) výpověď stává účinnou. Sama výpověď je pak jednostranné právní jednání druhé strany, v daném případě žalovaných jako pronajímatelů, která se stává perfektní, jakmile se dostane do dispoziční sféry žalobkyně. Z obchodního rejstříku je zřejmé, že P. G. byl v rozhodné době jedním z jednatelů žalobkyně, který mohl jednat za žalobkyni samostatně. Převzal-li tedy výpověď 28. 3. 2019, byla výpověď žalobkyni řádně doručena. Stejně tak považoval za platné vzdání se práva podat námitky proti výpovědi. K tomu dodal, že i v případě neplatnosti vzdání se práva podat námitky žalobkyně podala námitky proti výpovědi až 9. 5. 2019, tedy po uplynutí měsíční lhůty ve smyslu § 2314 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Konečně k tvrzené neplatnosti předání předmětu nájmu uvedl, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně předmět nájmu vyklidila v souladu s výpovědí, v důsledku čehož se výpověď považuje za platnou a přijatou bez námitek, a to ve smyslu § 2313 o. z., jakož i ve shodě s ujednáními sjednanými v rámci nájemní smlouvy mezi účastníky (článek XI odst. 11). Nepřisvědčil přitom tvrzení žalobkyně, že žalovaní o střetu zájmu, a to ve vztahu mezi jednáním jednatele žalobkyně P. G. a zájmy žalobkyně, věděli a vědět museli, neboť na to byli upozorněni dalším jednatelem žalobkyně. Měl totiž za to, že emailová korespondence, kterou měl uvedený jednatel zástupci žalovaných zaslat, prokázána nebyla. Nadto obsah emailu ani o střetu zájmů mezi jednatelem G. a žalobkyní nevypovídal, neboť nebyl ničím doložen. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu nebytových prostor, nyní prostoru sloužícího podnikání) v režimu občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 – dále „obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost (nepřítomné) osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, a ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). Kritérium objektivní možnosti seznámit se s obsahem adresovaného hmotněprávního úkonu se přitom uplatní i při doručování písemností právnickým osobám (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 1030/2004). Doručuje-li se právnické osobě, je logické, že za ni bude zásilku přebírat vždy osoba fyzická, např. osoba, která je za společnost oprávněna přijímat poštu. Předání výpovědi z nájmu jednomu z jednatelů společnosti s ručením omezeným, který je oprávněn jednat samo