26 Cdo 446/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 446/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2024 Spisová značka:26 Cdo 446/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.446.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:25. 5. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.08.2024I.ÚS 2165/24 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost16. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 446/2024-92 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně A. D., zastoupené JUDr. Markem Czivišem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 48/13, proti žalovaným 1) V. Š., a 2) J. Š., zastoupeným JUDr. Janem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 301/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2023, č. j. 91 Co 237/2023-70, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 700 Kč k rukám JUDr. Jana Opletala, advokáta se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 7 C 301/2022-42, zamítl žalobu na určení, že je neoprávněná „výpověď z nájmu bytu zaslaná žalovanými žalobkyni ze dne 30. 9. 2022“ – dále jen „Výpověď“ (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 10. 2023, č. j. 91 Co 237/2023-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I) a v nákladovém výroku II v tam uvedeném znění (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). 3. Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost. 4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl). 5. Výše uvedeným požadavkům dovolatelka nevyhověla v části, v níž předkládala k dovolacímu přezkumu (s přihlédnutím k obsahu dovolání) rovněž posouzení otázky, zda Výpověď „splňuje formální náležitosti dle § 2286 odst. 1 o. z.“. 6. Dovolatelka odůvodnila přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. v obecné rovině tak, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázky hmotného, nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má být mandantem posuzovaná otázka řešena jinak“. Ohledně shora uvedené otázky však nelze ani z celkového obsahu dovolání zjistit, které ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání považuje dovolatelka v dané věci za splněné. Navíc konstatování, že „má být mandantem posuzovaná otázka řešena jinak“, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. V této části je proto dovolání vadné, a dovolací soud se jím nemohl věcně zabývat. 7. Dovoláním (účinně) zpochybněná otázka oprávněnosti Výpovědi a jejího rozporu s dobrými mravy pak přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá. 8. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vyslovil a odůvodnil závěr, že má-li byt, jehož nájem je vypovídán, užívat pronajímatel, je výpovědní důvod podle § 2288 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), naplněn bez dalšího; pro posouzení oprávněnosti výpovědi z nájmu není významná intenzita pronajímatelovy potřeby bydlení, ani to, zda je jeho potřeba bydlení již plně saturována jinak; zpravidla přitom postačí, aby pronajímatelem zamýšlené užívání vypovídaného bytu bylo alespoň relativně trvalého rázu (srov. rozsudek ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, uveřejněný pod č. 61/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3670/2020). 9. Otázku rozporu výpovědi pronajímatele z nájmu bytu s dobrými mravy soud posuzuje v rámci úvahy o neplatnosti (§ 580 o. z.) výpovědi a přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (výpovědi), které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.). Závěr o (ne)platnosti pro rozpor výpovědi s dobrými mravy je přitom třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody na straně nájemce, tak pronajímatele. Právně významné budou pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci; okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při tomto právním posouzení zohledňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1727/2018, či ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022). 10. V posuzovaném případě dovolatelka (nájemkyně bytu) ani netvrdila, že není pravdivé prohlášení první žalované (pronajímatelky) uvedené ve Výpovědi, že chce využít předmětný byt pro sebe („Ráda by bydlela ve vlastním bytě a zařídila si vlastní samostatný rodinný život.“). V této souvislosti zpochybňovala pouze intenzitu její potřeby bydlení v bytě, která však z pohledu citované judikatury není pro posouzení naplněnosti použitého výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. právně významná. 11. Dovolatelce lze přisvědčit v názoru, že podle výše uvedené judikatury i u výpovědního důvodu podle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. se soud má (k tvrzení účastníků nebo vyplyne-li to ze spisu) zabývat otázkou neplatnosti výpovědi jako právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 ve spojení s § 588 o. z. a že pro posouzení dané otázky může být významná (spolu s dalšími skutečnostmi) i okolnost, jaká je intenzita pronajímatelovi potřeby bydlení v bytě. Sama o sobě však dotčená okolnost k závěru o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.) zpravidla vést nemůže. Přitom jiné právně významné skutečnosti tvrzeny nebyly a ani jinak nevyšly v řízení najevo. 12. Okolnost, zdůrazňovaná v dovolání, že druhá žalovaná je vlastnicí bytové jednotky na adrese Přípotoční 1334/7, Praha 10, neplatnost Výpovědi odůvodnit nemůže již proto, že předmětný byt nemá užívat ona sama, ale první žalovaná, po níž nelze spravedlivě požadovat, aby svou bytovou potřebu uspokojovala v (de iure) cizím bytě, má-li zájem užívat k bydlení byt vlastní. S tím současně koresponduje, že je-li nájem pojmově dočasný (viz § 2201 o. z.), pak ani okolnost, že dovolatelka užívala daný byt po relativně dlouhou dobu, nemůže převážit nad zájmem první žalované, aby uspokojovala potřebu bydlení v předmětu svého (spolu)vlastnictví, jež časově ohranič