26 Cdo 550/2020 — Nejvyšší soud

26 Cdo 550/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 4. 2020 Spisová značka:26 Cdo 550/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.550.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zastoupení Plná moc Dotčené předpisy:§ 449 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 550/2020-125 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva v XY, se sídlem v XY, IČO: XY, zastoupeného JUDr. Janem Handlířem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 1758/4, proti žalovanému D. B., bytem XY, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 108 C 56/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2019, č. j. 71 Co 382/2018-112, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. července 2018, č. j. 108 C 56/2018-52, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 3 v domě č. p. XY na ulici XY“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Z provedených důkazů učinil zejména následující skutková zjištění. Vlastníkem předmětného domu je žalobce – Bytové družstvo v XY (dále též jen „družstvo“). V roce 2007 nabyla matka žalovaného J. B. děděním po svém zemřelém manželovi Z. B.členský podíl v družstvu, jehož součástí byla rovněž členská práva a povinnosti k předmětnému (družstevnímu) bytu. V návaznosti na to uzavřeli žalobce jako pronajímatel a matka žalovaného jako nájemkyně dne 17. dubna 2008 smlouvu o nájmu (předmětného) bytu na dobu neurčitou (dále jen „nájemní smlouva“), v níž bylo rovněž uvedeno, že spolu s ní (nájemkyní) bude byt užívat též žalovaný (její syn). Dne 22. října 2016 udělila J. B. jako zmocnitelka žalovanému jako zmocněnci plnou moc k zastupování při jednání s družstvem (dále jen „Plná moc“). Konkrétně ji měl žalovaný zastupovat „při převodu družstevního podílu, skončení nájmu, skončení členství“; výslovně byl pak oprávněn „zejména… k uzavření a podpisu smlouvy o převodu družstevního podílu na jinou osobu“. Dne 18. ledna 2017 bylo žalovanému jako zmocněnci doručeno oznámení o rozhodnutí ze dne 12. ledna 2017, jímž představenstvo vyloučilo jeho matku z družstva (dále jen „Oznámení“ a Rozhodnutí“). V Oznámení byl uveden důvod jejího vyloučení, jenž spočíval v tom, že opakovaně a přes výstrahu neplatila nájemné a úhrady za služby z předmětného bytu, čímž jí vznikl dluh, který k 31. prosinci 2016 činil 34.874,- Kč. Oznámení obsahovalo rovněž poučení o možnosti podat proti Rozhodnutí odvolání (s odkladným účinkem) ke shromáždění delegátů ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se vylučovaný člen dozvěděl nebo mohl dozvědět o rozhodnutí o vyloučení z družstva. Dne 11. dubna 2017 matka žalovaného zemřela. Následně žalovaný a L. N. (vnuk J. B.) dopisem datovaným dnem 10. dubna 2017 (dále jen „dopis z 10. dubna 2017“), který byl označen jako „Odvolání“ a který byl doručen družstvu dne 18. dubna 2017, požádali v zastoupení J. B. představenstvo, resp. delegáty družstva, o přehodnocení Rozhodnutí; žádost odůvodnili vážným onemocněním J. B. a zároveň se „zaručili“, že její dluh vůči družstvu bude uhrazen do čtyř měsíců. Podle čl. 24 stanov družstva, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „Stanovy“), mohlo představenstvo rozhodnout o vyloučení člena z družstva mimo jiné tehdy, jestliže opětovně a přes výstrahu porušoval své členské povinnosti (čl. 24 odst. 1 písm. a/ Stanov). Proti rozhodnutí představenstva o vyloučení měl člen právo podat odvolání ke shromáždění delegátů. Právo na odvolání zaniklo, nebylo-li uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dozvěděl nebo mohl dozvědět o rozhodnutí o vyloučení. Odvolání mělo odkladný účinek (čl. 24 odst. 4 Stanov). Na takto zjištěný skutkový stav aplikoval soud prvního stupně zejména ustanovení § 610 písm. c/, § 614, § 617 odst. 1, § 618 odst. 1 a § 619 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném v době vyloučení J. B. z družstva, z nichž dovodil, že matce žalovaného zaniklo členství v družstvu marným uplynutím třicetidenní lhůty, běžící ode dne následujícího po doručení Oznámení (tj. od 19. ledna 2017), v níž měla, a to případně prostřednictvím žalovaného jako svého zmocněnce, podat proti Rozhodnutí odůvodněné námitky, což však neučinila. V návaznosti na to uzavřel, že v důsledku zániku členství v družstvu jí zanikl též právní důvod k užívání předmětného bytu (nájemní poměr k bytu); jestliže tedy žalovaný užívá byt i v současné době, činí tak bez právního důvodu. Za této situace žalobě na vyklizení bytu vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. září 2019, č. j. 71 Co 382/2018-112, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem, avšak na jeho základě dospěl k odlišným právním závěrům. Předně konstatoval, že dopis z 10. dubna 2017 je třeba považovat – zejména s ohledem na výkladová pravidla obsažená v § 555 odst. 1 a § 556 odst. 1 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. z.“, resp. „občanský zákoník“) – za odvolání ve smyslu čl. 24 odst. 4 Stanov, které směřovalo proti Rozhodnutí, jímž byla J. B. vyloučena z družstva; to platí tím spíše, že i družstvo pokládalo uvedený dopis za odvolání proti Rozhodnutí a že tento dopis také splňoval veškeré požadavky kladené na takové právní jednání. Zmíněné odvolání však družstvo dosud neprojednalo, neboť – jak uvedlo již v žalobě – se domnívá, že žalovaný (společně s L. N.) jej podal v zastoupení za svou matku teprve v době, kdy mu v důsledku jejího úmrtí již nesvědčilo oprávnění ji zastupovat. Za tohoto stavu se odvolací soud zabýval rovněž otázkou, zda v době, kdy byl družstvu doručen dopis z 10. dubna 2017, nadále svědčilo žalovanému oprávnění zastupovat svoji, tehdy již zemřelou, matku při jednání s družstvem. Zdůraznil, že i po smrti zmocnitele je zmocněnec zásadně povinen učinit vše, co nesnese odkladu bez nebezpečí újmy pro právního nástupce zmocnitele, a že právní jednání zmocněnce učiněné v tomto rámci má shodné právní účinky, jako by zmocnění ještě trvalo (§ 449 odst. 1 o. z.). Konstatoval, že jednání zmocněnce může mít podobu jak jednání hmotněprávního, tak i procesního, a dodal, že neodkladné bude především takové právní jednání, jež je nezbytné k odvrácení nebezpečí zmeškání určité hmotněprávní či procesní lhůty. V návaznosti na to dovodil, že uvedené znaky jednání ve smyslu § 449 odst. 1 o. z. splňuje i odvolání, které učinil žalovaný v zastoupení své matky dopisem z 10. dubna 2017, a to zejména proto, že v době, kdy byl uvedený dopis doručen družstvu, šlo – s ohledem na běžící lhůtu k podání odvolání proti Rozhodnutí, jímž představenstvo vyloučilo J. B. z družstva – o neodkladnou záležitost. Uzavřel, že nebylo-li za této situace odvolání do současné doby družstvem (k tomu povolaným orgánem družstva) projednáno, není splněn hmotněprávní předpoklad pro to, aby bylo možné rozhodnout (kladně) o vyklizení předmětného bytu. Vzhledem k tomu změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na vyklizení bytu zamítl. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (dále jen „o. s. ř. “). Odvolacímu soudu především vytkl, že není správný právní názor, že podané odvolání proti Rozhodnutí bylo neodkladným jednáním ve smyslu § 449 odst. 1 o. z. V této souvislosti zejména podotkl, že citované ustanovení je obdobou právní úpravy, která byla dříve obsažena v § 33b odst. 6 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „obč. zák.“). Aplikace posledně uvedeného ustanovení přitom přicházela do úvahy tehdy, činil-li zmocněnec úkony, jež nesnesou odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech (např. činil-li zmocněnec opatření k odvrácení škody, jež by jinak na majetku zemřelého zmocnitele vznikla). Z tohoto úhlu pohledu pak nešlo o neodkladný úkon mimo jiné v případech podání dovolání, jednostranného zvýšení nájemn