26 Cdo 782/2019 — Nejvyšší soud

26 Cdo 782/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 4. 2019 Spisová značka:26 Cdo 782/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.782.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení Nájem Dotčené předpisy:§ 3074 odst. 1 o. z. § 36 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 782/2019-298 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně TAPAS BOREK s.r.o., se sídlem v Borku, č. p. 74, IČO 49549049, zastoupené JUDr. Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému městu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Masarykovo náměstí 1/6, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, o určení existence právního poměru, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 10 C 23/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala určení, že právní poměr založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi ní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. března 2011 trvá. Tvrdila, že žalovaný od smlouvy nejprve odstoupil, poté ji vypověděl, přičemž oba tyto úkony jsou neplatné. Vzhledem k tomu, že jako žadatelka o povolení otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska na těchto pozemcích dokládá zmíněnou smlouvou obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), dále jen „horní zákon“, má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. května 2018, č. j. 10 C 23/2018-101, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 19 Co 222/2018-176, rozsudek soudu prvního stupně změnil a určil, že „závazkový vztah založený smlouvou o pronájmu pozemků uzavřenou mezi žalobkyní jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem dne 24. 3. 2011 trvá“. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i nákladů odvolacího řízení. Po částečném doplnění a zopakovaní dokazování zjistil shodně se soudem prvního stupně následující skutkový stav. Žalobkyně je podnikatelka, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné i hornická činnost a činnost prováděná hornickým způsobem, a účastnice správního řízení o povolení hornické činnosti v dobývacím prostoru Borek nad Labem zahrnujícím mimo jiné i pozemky parc. č. XY a XY v obci XY, k. ú. XY. Vlastníkem těchto pozemků je žalovaný. Dne 24. března 2011 účastníci uzavřeli smlouvu o pronájmu pozemků (dále též jen „Smlouva“), kterou žalovaný jako pronajímatel přenechal žalobkyni jako nájemkyni do nájmu pozemky parc. č. XY v obci XY, k. ú. XY (dále jen též „Pozemky“). Účelem nájmu bylo vydobytí výhradního ložiska štěrkopísků ve stanoveném dobývacím prostoru Borek nad Labem, včetně provedení sanace a rekultivace těchto pozemků podle schváleného plánu rekultivace na lesní plochy. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou, tj. po dobu potřebnou k zajištění účelu nájmu, s tím, že nájem začíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace pro prostor zahrnující také Pozemky a končí dnem předání Pozemků pronajímateli po provedené rekultivaci. Nájemce je povinen užívat Pozemky pouze ke sjednanému účelu nájmu. Nemůže Pozemky dále pronajmout bez výslovného písemného souhlasu pronajímatele. Nájemce je oprávněn a povinen zajistit údržbu Pozemků před zahájením jejich využívání k předmětu nájmu vhodným zemědělským způsobem, např. mulčováním. Nájemce je v tomto smyslu oprávněn vystupovat před třetími osobami jako zemědělský nájemce Pozemků. Smlouva je platná podpisy obou stran a účinná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o povolení hornické činnosti podle plánu otvírky, přípravy a dobývání a plánu likvidace. Dopisem ze dne 16. listopadu 2016 žalovaný od Smlouvy odstoupil a jako důvod odstoupení uvedl, že v období od 22. dubna 2015 do 4. listopadu 2016 žalobkyně bez souhlasu žalovaného poskytla Pozemky k užívání a požívání společnosti WOR, s.r.o., na základě dohody o hospodaření na půdních blocích ze dne 22. dubna 2015 (dále jen „Odstoupení“). Následně žalobkyně žalovanému oznámila svůj nesouhlas s Odstoupením. Dopisem ze dne 26. dubna 2017 žalovaný Smlouvu vypověděl a výpověď odůvodnil tím, že lze dospět k závěru, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a možnost ji vypovědět vyplývá ze zákona (dále jen „Výpověď“). I v tomto případě žalobkyně žalovanému sdělila, že s Výpovědí nesouhlasí. Správní řízení, probíhající před Obvodním báňským úřadem pro území Hlavního města Prahy a kraje Středočeského, bylo přerušeno. Na tomto skutkovém základě odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – především dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobkyně je totiž povinna doložit obvodnímu báňskému úřadu vyřešení střetu zájmů ve smyslu § 33 odst. 1 horního zákona a vzhledem k tomu, že ze Smlouvy odvozuje své právo Pozemky užívat a žalovaný namítá, že od smlouvy odstoupil a že ji vypověděl, má určení existence právního poměru povahu předběžné otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout. Rovněž se ztotožnil se soudem prvního stupně, že Smlouvou byl sjednán nájemní vztah a že s ohledem na § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, dále jen „o. z.", je třeba ji od 1. ledna 2014 posuzovat podle ustanovení § 2302 až § 2315 o. z. upravujících smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Uvedl, že sice neobsahovala konkrétní data o počátku a konci nájmu, avšak dostatečně určitě stanovila, že nájem počíná dnem právní moci rozhodnutí o povolení plánu otvírky a plánu likvidace a končí dnem předání prostor po provedené rekultivaci. S odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. června 2005, sp. zn. 31 Cdo 513/2003, uveřejněný pod číslem 17/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 17/2006“, a ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 25 Cdo 833/2006, zdůraznil, že dobu nájemního poměru lze vázat na konkrétním datem neurčitelnou, objektivně zjistitelnou skutečnost, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy nájemní poměr začíná a kdy končí, a měl za to, že uvedenému kritériu smluvní ujednání odpovídá. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že Výpověď je neplatná, neboť žalovaný v ní neuvedl výpovědní důvod, jak bylo jeho povinností podle § 2310 odst. 1 o. z. Vzhledem k tomu, že absence výpovědního důvodu má za následek neplatnost Výpovědi, nikoli její neoprávněnost, nebyla žalobkyně limitována omezeními vyplývajícími z § 2314 odst. 2, 3 o. z. Dále shledal, že předpoklady pro odstoupení od smlouvy stanovené v § 2001 a § 2002 o. z. splněny nebyly, a nájemní vztah založený Smlouvou tudíž ani z tohoto důvodu nezanikl. Smlouva totiž obsahovala závazek žalobkyně zajistit údržbu pozemků před jejich využíváním k účelu nájmu, a uzavřela-li žalobkyně se společností WOR s.r.o. dohodu o hospodaření na půdních blocích, plnila tím zmíněný závazek. Navíc v té době nebyla ani nájemkyní pozemků, proto se ani nemohlo jednat o podnájem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 o. s. ř. Namítal, že odvolací soud (zřejmě) považoval nájem sjednaný mezi účastníky za nájem na dobu určitou, ačkoli jeho skončení bylo vázáno na událost, o níž nemohlo být předem jisté, zda nastane. I když tedy ve svém rozhodnutí citoval R 17/2006 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2006, sp. zn. 25 Cdo 833/2006, ve skutečnosti se od závěrů v nich vyslovených odchýlil. V důsledku toho pak náležitosti Výpovědi nesprávně posuzoval podle § 2310 o. z. Rovněž polemizoval se závěry odvolacího soudu o neplatnosti Výpovědi i Odstoupení a poukazoval na nesprávný postup odvolacího soudu při vyhotovování protokolu z odvolacího jednání. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl nebo aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně považovala dovolání žalovaného za vadné, a navrhla, aby bylo odmítnuto. Nejvyšší soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řá