27 Cdo 1237/2024 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1237/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2025 Spisová značka:27 Cdo 1237/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:27.CDO.1237.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Koncentrace řízení Jednání soudu Změna návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 118 odst. 1 o. s. ř. § 118 odst. 2 o. s. ř. § 118b odst. 1 o. s. ř. § 95 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1237/2024-414 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužnice Agrar Handel s. r. o., se sídlem v České Kubici, Nová Kubice 3, PSČ 345 32, identifikační číslo osoby 29125669, zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému Thomasi Nürnbergerovi, bytem ve Furth im Wald, Daberg 8, PSČ 93437, Spolková republika Německo, zastoupenému doc. JUDr. Janem Brodcem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, PSČ 120 00, o zaplacení 6.880.842 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 6/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 161/2023-378, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 4 Cmo 161/2023-378, v prvním výroku v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části I. výroku zamítající žalobu co do částky 4.380.842 Kč s příslušenstvím, a ve II. výroku, a ve druhém výroku, jakož i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2023, č. j. 44 Cm 6/2022-297, v části I. výroku, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 4.380.842 Kč s příslušenstvím, a ve II. výroku, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Dovolání se ve zbývajícím rozsahu odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 14. 1. 2022 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 6.880.842 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit společnosti Agrar Handel s. r. o. (dále též jen „dlužnice“) jako její jednatel při výkonu funkce porušením péče řádného hospodáře. [2] Žalobkyně v žalobě tvrdí, že žalovaný způsobil škodu dlužnici tím, že rozhodl o nákupu hnojiv a chemických přípravků v hodnotě 4.380.842 Kč v době, kdy již dlužnice ukončila provoz svého zemědělského závodu. Žalovaný měl následně vyvést uvedená hnojiva a chemické přípravky z majetku dlužnice, aniž by za ně dlužnice obdržela přiměřené protiplnění. Současně žalovaný „nezajistil řádnou likvidaci údajně vzniklé škody“ a umožnil, aby z hlavní knihy za účetní rok 2019 byly ke dni 31. 3. 2019 bezdůvodně odepsány zásoby zelené hmoty v hodnotě 2.500.000 Kč, a zároveň dopustil, aby došlo k vyvedení těchto zásob z majetku dlužnice bez jakéhokoli protiplnění. [3] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 6. 2023, č. j. 44 Cm 6/2022-297, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [4] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že: 1) Žalovaný je od 22. 12. 2016 jediným jednatelem dlužnice a zároveň je jejím jediným společníkem. 2) Dlužnice přestala vykonávat zemědělskou činnost na podzim roku 2018. 3) Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 2020, č. j. KSPL 29 INS 20438/2019-A-26, rozhodl o úpadku dlužnice a usnesením ze dne 13. 5. 2020, č. j. KSPL 29 INS 20438/2019-B-7, prohlásil konkurs na majetek dlužnice. Insolvenční správkyní jmenoval žalobkyni. 4) V účetních výkazech dlužnice za rok 2019 je evidován nákup chemických přípravků a hnojiv ke dni 23. 1. 2019 v hodnotě 894.179,90 Kč (chemické přípravky), 187.770,10 Kč (DPH – chemické přípravky), 2.726.353,70 Kč (hnojiva) a 572.534,30 Kč (DPH – hnojiva). 5) V účetních výkazech dlužnice za rok 2019 je na účtu 121 evidován počáteční stav obratu 2.500.000 Kč a následný odpis nedokončené výroby v hodnotě 2.500.000 Kč ke dni 31. 3. 2019. 6) Společnost POZEP s. r. o., identifikační číslo osoby 61168661 (dále též jen „společnost“), vyzvala dlužnici k úhradě kupních cen za zakoupené chemické prostředky a hnojiva v celkové výši 4.380.842 Kč, a to fakturou č. 790003 ze dne 25. 1. 2019, splatnou dne 24. 2. 2019, a fakturou č. 790004 ze dne 25. 1. 2019, splatnou dne 24. 2. 2019. 7) Chemické přípravky a hnojiva v množství a hodnotě odpovídající uvedeným fakturám dodala společnost dlužnici v období od 30. 4. 2018 do 6. 6. 2018. 8) Závazek dlužnice zaplatit společnosti kupní ceny vyúčtované uvedenými fakturami zanikl ke dni 24. 2. 2019 na základě dohody stran započtením proti pohledávkám dlužnice za společností na zaplacení kupní ceny za dodanou kukuřičnou siláž a ceny za poskytnutí zemědělských prací. [5] Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že v řízení „nebylo prokázáno, že dlužnici vznikla škoda jednáním žalovaného, a nebylo prokázáno jednání žalovaného tvrzené žalobkyní v žalobě“. [6] Podle soudu bylo v řízení prokázáno, že společnost dodala hnojiva a chemické přípravky dlužnici v první polovině roku 2018, tedy v době, kdy dlužnice ještě provozovala zemědělskou činnost. K fakturaci kupní ceny za takto dodaná hnojiva a chemické prostředky však došlo s prodlením až na začátku roku 2019. Žalobkyní tvrzenou škodu neprokazuje ani případné porušení předpisů o vedení účetnictví či účtování DPH. [7] K následnému tvrzení žalobkyně, že „nakoupená hnojiva a chemické přípravky představovaly odběry nad rámec potřeb dlužnice i v případě, kdy by k nim došlo v době, kdy dlužnice provozovala podnikatelskou činnost“, soud nepřihlížel, neboť jej žalobkyně uplatnila až po koncentraci řízení podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jelikož se jednalo o „zcela jiná skutková tvrzení, než jaká uplatnila žalobkyně v žalobě“, soud prvního stupně se jimi nezabýval. [8] Soud prvního stupně rovněž uzavřel, že dlužnici nevznikla ani škoda ve výši 2.500.000 Kč spočívající v odpisu zásob vlastní výroby, jelikož žalobkyně tvrzený nárok dovozovala pouze z předloženého účetnictví dlužnice. Účetní záznamy však nemohou (samy o sobě) vést k závěru o vzniku škody, protože „škoda ve výši chybně zaúčtovaných finančních prostředků nevzniká pouhým chybným zaúčtováním“. [9] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jejich právním posouzením a uzavřel, že „zákonná domněnka porušení péče řádného hospodáře žalovaným byla tedy ve vedeném řízení v případě obou dílčích skutků vyvrácena“. [11] Odvolací soud rovněž potvrdil, že ke koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. došlo dne 16. 11. 2022, tj. uplynutím 30denní lhůty poskytnuté účastníkům řízení k doplnění tvrzení a důkazů na prvním jednání konaném dne 17. 10. 2022. Z protokolu o jednání je zřejmé, že „oba účastníci byli o účincích koncentrace řízení řádně poučeni“. Podle odvolacího soudu žalobkyní vznesená „nová skutková tvrzení“ (ohledně nemožnosti zužitkovat odebrané množství chemických přípravků a hnojiva) „odporují nejen koncentraci řízení, ale i vybočují ze skutku vylíčeného podanou žalobou“. Odvolací soud proto potvrdil postup soudu prvního stupně, který „k nově učiněným tvrzením žalobkyně nepřihlížel a zamítl učiněné důkazní návrhy k jejich prokázání“. II. Dovolání a vyjádření k němu [12] Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které „odvolací soud posoudil jinak, než je posuzuje soud dovolací“. [13] Dovolatelka namítá, že soud prvního stupně pochybil jednak tím, že ji nepoučil podle § 118a odst. 1 o. s. ř., a jednak tím, že ke skutečnostem a důkazům, jež dovolatelka uplatnila přesto, že nebyla poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř., nepřihlédl. Nejvyšší soud však v rozsudku ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 604/2012, formuloval závěr, podle kterého absence poučení podle § 118a o. s. ř. zakládá „vadu řízení, pro kterou má být rozhodnutí v něm vydané zrušeno“. [14] Dovolatelka soudu prvního stupně dále vytýká, že měl ke skutečnostem a důkazům jí označeným (týkajícím se reálné možnosti zužitkování nakoupených chemických prostředků a hnojiva dlužnicí) přihlédnout také proto, že je dovolatelka bez své viny nemohla upla