27 Cdo 1355/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1355/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2020 Spisová značka:27 Cdo 1355/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.1355.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Představenstvo Dotčené předpisy:§ 66 odst. 2,3 obch. zák. § 187 odst. 1 písm. g) obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1650/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1355/2018-165 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně S., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Janem Siostrzonkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, U Cementárny 1303/16, PSČ 703 00, proti žalovanému A. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem, se sídlem v Ostravě, Hasičská 551/52, PSČ 700 30, o zaplacení 1.380.396 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 27/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2017, č. j. 5 Cmo 212/2017-118, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2017, č. j. 5 Cmo 212/2017-118, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2017, č. j. 29 Cm 27/2016-63, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Krajskému soudu v Ostravě dne 8. 2. 2016 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 1.380.396 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého vyplacením další odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu v letech 2011 a 2012 a paušální náhrady za použití vlastního telefonu a počítače za rok 2012 bez právního důvodu. [2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, č. j. 29 Cm 27/2016-63, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.380.396 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalovaný byl v období od 7. 5. 2008 do 20. 3. 2013 členem představenstva žalobkyně. 2) Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31. 7. 2008 smlouvu o výkonu funkce člena představenstva. 3) Podle čl. V. odst. 1 písm. a) smlouvy o výkonu funkce náležela žalovanému za výkon funkce základní odměna ve výši 50.000 Kč za kalendářní měsíc. 4) Podle čl. V. odst. 1 písm. b) smlouvy o výkonu funkce náležela žalovanému za výkon funkce další odměna za celkové hospodářské výsledky žalobkyně dosažené v příslušném kalendářním roce ve výši maximálně 2,5 násobku základní roční odměny s tím, že podmínky pro přiznání a výplatu další odměny pro příslušný kalendářní měsíc stanoví rozhodnutím představenstvo žalobkyně. 5) V čl. V. odst. 7 smlouvy o výkonu funkce bylo dohodnuto, že žalovaný bude při výkonu funkce člena představenstva při zařizování záležitostí žalobkyně užívat svůj mobilní telefonní přístroj a svůj přenosný počítač a žalobkyně mu za to přispěje paušálem, jehož výši projedná a rozhodne představenstvo žalobkyně. 6) Dne 2. 5. 2012 uzavřela žalobkyně se žalovaným další smlouvu o výkonu funkce účinnou od 2. 5. 2012, která má totožné znění jako předchozí smlouva s tím, že základní odměna se zvyšuje na 55.500 Kč za kalendářní měsíc. 7) Žalobkyně zaplatila žalovanému doplatek další odměny za rok 2011 ve výši 6.062 Kč, dne 9. 2. 2012, 8. 3. 2012, 10. 4. 2012 a dne 10. 5. 2012 zálohy na další odměnu za rok 2012 vždy ve výši 21.967 Kč, dne 11. 6. 2012 a 9. 8. 2012 zálohy na další odměnu za rok 2012 vždy ve výši 20.693 Kč, na základě poukázek na další odměnu za rok 2012 ze dne 29. 2. 2012, 30. 4. 2012, 18. 6. 2012 a 9. 8. 2012 vždy částku 300.770 Kč a za každý měsíc roku 2012 částku 3.500 Kč jako paušální náhradu za používání vlastního telefonu a počítače. 8) Podle čl. 23 odst. 2 písm. g) stanov náleží do působnosti valné hromady rozhodování o všech otázkách, které zákon nebo stanovy svěřují do její působnosti, zejména rozhodování o odměňování členů představenstva a dozorčí rady. 9) Podle čl. 28 odst. 3 písm. j) stanov předkládá představenstvo valné hromadě zejména návrh na odměňování členů představenstva a dozorčí rady. 10) Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 1. 7. 2013 k vrácení žalované částky. 11) Jediným akcionářem žalobkyně je Město Orlová. 12) V usnesení 45/2. ze zasedání Rady města Orlová ze dne 8. 7. 2013 se deklaruje, že o odměně žalovaného za období 2008 až 2011 a za rok 2012 nebylo rozhodnuto v souladu se stanovami a odměna žalovaného za toto období činí 0 Kč. 13) Rada města Orlová na svém 46. zasedání dne 10. 7. 2013 rozhodla při výkonu působnosti valné hromady žalobkyně, že o odměnách žalovaného nebylo rozhodnuto v souladu se stanovami. 14) Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2015, č. j. 24 Cm 4/2015-145, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Cmo 136/2016-304, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2016, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 670.000 Kč s příslušenstvím, neboť porušením právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce (spočívajícím v tom, že v roce 2013 uzavřel pro žalobkyni nevýhodné reklamní smlouvy) způsobil žalobkyni škodu ve výši 670.000 Kč. [4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný se vyplacením další odměny a paušálu bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně „plněním bez právního důvodu“. Neplyne-li ze smlouvy o výkonu funkce konkrétní výše nároku, ani zcela konkrétní způsob určení jeho výše, je nepřípustné, aby smlouvou o výkonu funkce byla působnost valné hromady k rozhodnutí o výši plnění přenesena na představenstvo, neboť se jedná o věc, o níž rozhoduje výlučně valná hromada. I kdyby představenstvo rozhodlo o výši nároku, jednalo by se o „nicotné“ rozhodnutí, k němuž nelze přihlížet. Vzhledem k tomu, že obě smlouvy o výkonu funkce předpokládají rozhodnutí představenstva o výši další odměny i paušálu, jsou podle soudu smlouvy v této části neplatné pro rozpor s § 66 odst. 3 ve spojení s § 187 odst. 1 písm. g) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). [5] Soud prvního stupně dále uvedl, že jediný akcionář žalobkyně nerozhodl při výkonu působnosti valné hromady o konkrétní výši další odměny ani paušálu a k jejich vyplacení žalovanému nedošlo ani na základě vnitřního předpisu žalobkyně, neboť žalobkyně takový předpis nevydala. [6] Navíc, byla-li žalovanému pravomocně uložena povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši 670.000 Kč s příslušenstvím způsobenou zaviněným porušením právních povinností v souvislosti s výkonem funkce, odměna za výkon funkce podle § 66 odst. 3 obch. zák. žalovanému nenáleží, a proto je podle soudu povinen ji žalobkyni vrátit. [7] Námitku žalovaného, podle níž schválením účetní závěrky za rok 2012 jediný akcionář při výkonu působnosti valné hromady schválil rovněž vyplacení paušálu a další odměny žalovanému, považoval soud za nedůvodnou. Měl za to, že ani schválení účetní závěrky jako celku nemůže mít za následek vznik právního titulu pro výplatu další odměny podle smlouvy o výkonu funkce, neboť zákon i stanovy žalobkyně předpokládají samostatné rozhodnutí o schválení odměny členů statutárního orgánu za výkon funkce a samostatné rozhodnutí o schválení účetní závěrky. [8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu ohledně (ve výroku specifikované) části příslušenství zamítl (první výrok), ve zbývající části výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (třetí výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok). [9] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož k výplatě další odměny a paušálu žalovanému došlo bez právního důvodu, čímž došlo na jeho straně k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), za použití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Toto bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen podle § 451 odst. 1 obč. zák. žalobkyni vrátit. [10] Odvolací soud (odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 414/2003) uvedl, že účelem § 187 odst. 1 písm. g) obch. zák. nepochybně bylo zajistit kontrolu valné hromady, tedy akcionářů, nad odměňováním členů orgánů a zabránit tomu, aby si zejména členové představenstva, jímž přísluší obchodní vedení společnosti a jednání jejím jménem, stanovili odměny bez ohledu na majetkové poměry společnosti a kvalitu výkonu funkce.