27 Cdo 1943/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 1943/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2024 Spisová značka:27 Cdo 1943/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.1943.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba Zneužívání výkonu práv a povinností Společník Dotčené předpisy:§ 157 předpisu č. 90/2012 Sb. § 6 odst. 1 o. z. § 8 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 1943/2023-421 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. Michala Račoka, advokáta, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 66228956, proti žalované Sportovní areál Břve, s. r. o., se sídlem v Hostivicích, Hájecká 1290, PSČ 253 01, identifikační číslo osoby 26158779, zastoupené JUDr. Ondřejem Vodákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, o zaplacení 122.452 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 C 280/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 21 Co 276/2022-391, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2022, č. j. 21 Co 276/2022-391, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. 13 C 280/2020-354, uložil žalované zaplatit žalobci 122.452 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [2] Vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Dne 9. 3. 2015 uzavřely žalovaná zastoupená jednatelem Jiřím Šmídem (dále též jen „J. Š.“) a UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s. (dále též jen „banka“), smlouvu o úvěru ve výši 20.000.000 Kč. 2) Dne 20. 3. 2015 podepsal J. Š. jako jednatel žalované žádost o čerpání úvěru ve výši 20.000.000 Kč, spolu s žádostí byly bance zaslány „faktury společností Stavitelství Kymla s. r. o., TT Real, a. s., GLORIOLA a. s., DORYLEA a. s. a CORBADA a. s.“ (dále též jen „faktury“), k jejichž uhrazení byl úvěr čerpán. 3) Dne 24. 3. 2015 banka převedla na účet žalované 20.000.000 Kč a „na základě příkazu k úhradě zadaného K. S. (dále též jen ‚K. S.‘) prostřednictvím internetového bankovnictví byly dne 25. 3. 2015 z účtu žalované zaslány finanční prostředky za účelem úhrady faktur, přičemž v některých případech šlo o nižší než fakturované částky“. 4) V březnu 2015 byl Ing. Karel Vávra (dále též jen „K. V.“) předsedou představenstva společností GLORIOLA a. s. (dále též jen „společnost G.“), CORBADA a. s. a WELLYEN a. s. a předsedou dozorčí rady společnosti TT Real, a. s., jejímž jediným akcionářem byla společnost WELLYEN a. s. Dále byl K. V. jediným společníkem a jediným jednatelem společnosti HV Systém s. r. o., která byla i jedním ze společníků společnosti CONSULENZA s. r. o., jež je v současnosti jediným akcionářem společnosti DORYLEA a. s. K. S. byla členkou dozorčí rady společnosti TT Real, a. s. 5) Dne 11. 10. 2018 uzavřeli žalobce se žalovanou zastoupenou společníkem J. Š. smlouvu o poskytování právních služeb (dále též jen „smlouva“), v níž se žalobce zavázal poskytovat žalované právní služby spočívající v zastupování před soudem ve sporu o náhradu újmy podle § 71 odst. 1 a 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], ve výši 14.922.807,27 Kč s příslušenstvím proti společnosti G. a K. V. 6) Společnickou žalobou ze dne 25. 3. 2019 podanou proti společnosti G. a K. V. u Krajského soudu v Praze se žalovaná zastoupená žalobcem domáhala náhrady újmy ve výši 14.922.807,27 Kč s příslušenstvím. 7) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. 74 Cm 100/2019-230, společnickou žalobu zamítl, a to mimo jiné „z důvodu promlčení žalovaného nároku“. 8) Žalobce vyúčtoval žalované na základě smlouvy o poskytování právních služeb částku 122.452 Kč za 2 úkony právní služby. 9) Žalobce poskytoval rovněž právní služby P. V. (dále též jen „P. V.“), jenž vedl vůči žalované spor od počátku roku 2018 o zaplacení pohledávky ve výši 5.630.000 Kč s příslušenstvím, kterou nabyl dne 2. 1. 2018 od J. Š. podle smlouvy o jejím postoupení; žalobce dále zastupoval J. Š. ve sporu proti žalované o zaplacení soudního poplatku za společnickou žalobu, vedeném u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 441/2019 a ve sporu o vyloučení J. Š. jako společníka ze společnosti, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 136/2019. Oba spory k datu 11. 10. 2018 ještě neprobíhaly. [3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že J. Š. jako společník žalované byl oprávněn v souladu s § 157 odst. 1 a 3 písm. b) z. o. k., ve znění účinném do 31. 12. 2020, za žalovanou podat žalobu na náhradu újmy dle § 71 z. o. k. a byl i oprávněn uzavřít smlouvu o poskytování právních služeb, která je smlouvou příkazní podle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). [4] Podle soudu nelze podání společnické žaloby hodnotit jako zjevné zneužití práva, které by ve smyslu § 8 o. z. nepožívalo právní ochrany. „Spory probíhající mezi společníky, respektive mezi osobami s jednotlivými společníky spřízněnými, nejsou okolnostmi nijak výjimečnými a k aplikaci § 8 o. z. samy o sobě nepostačují“. [5] Společnická žaloba se jako zjevně nepodložená jakýmikoliv relevantními důkazy nejeví, přičemž soud ani nemůže uzavřít, že by již ze samotných tvrzení bylo zjevné, že žaloba nemůže být úspěšná, neboť v tomto řízení „se ukázaly pravdivými některé skutečnosti tvrzené již ve společnické žalobě, konkrétně jednak skutečnost, že pokyn k proplacení faktur nedal J. Š., ale K. S., … v řízení bylo rovněž prokázáno, že společnosti, jimž byly finanční prostředky zaslány, jsou personálně propojeny se společností G., která je druhým společníkem žalované.“ Soud proto „podání společnické žaloby, a tedy ani související uzavření příkazní smlouvy za zjevné zneužití práva, které by nepožívalo právní ochrany, nepokládá…, a ani skutečnost, že společnická žaloba byla zamítnuta, protože tvrzený nárok je promlčen, závěru o zneužití práva nesvědčí“. [6] Pro úplnost soud dodal, „že pro řešení otázky zjevného zneužití práva není ani rozhodné, zda J. Š. postupoval nebo nepostupoval při výkonu své funkce ve společnosti s péčí řádného hospodáře, neboť i kdyby tomu tak nebylo, a on by při řádném výkonu své funkce mohl tvrzené škodě zabránit, nijak ho to nezbavuje práva společnickou žalobu podat a nijak to ani nesnižuje šanci této žaloby na úspěch“. [7] Soud se neztotožnil s argumentací žalované o tvrzeném střetu zájmů žalobce jako advokáta a žalované jako jeho klientky [§ 437 o. z. a § 32 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], pro který by měla být smlouva o poskytování právních služeb neplatná. Na tomto závěru pak nemůže podle soudu nic změnit ani skutečnost, že žalobce zastupoval P. V. proti žalované o zaplacení finanční částky, neboť následkem porušení povinnosti žalobce stanovené v § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, není neplatnost smlouvy. [8] Soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť žalobce má v souladu s platně uzavřenou smlouvou nárok na odměnu v ní sjednanou, a to za poskytnuté 2 úkony právní služby, která činí celkem 122.452 Kč. [9] Krajský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [10] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, když první rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 16. 6. 2021, č. j. 13 C 280/2020-109, jímž bylo žalobě vyhověno, odvolací soud svým usnesením ze dne 3. 2. 2022, č. j. 21 Co 286/2021-145, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [11] Odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní posouzení věci za správné. [12] Předně „přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že J. Š. byl oprávněn jako tehdejší společník žalované podat za ni společnickou žalobu a uzavřít i příkazní smlouvu s žalobcem stran zastupování žalované v řízení o ní“. [13] Podle odvolacího soudu „nelze přehlédnout ten fakt, že stejně jako v trestním řízení není advokát spolupachatelem obžalovaného, jehož v trestní věci zastupuje (byť to pochopitelně v obecné rovině může nastat), tak i v civilním řízení nelze advokáta považovat za jakéhosi aktivního spojence účastníka“. [14] Posoudit podání společnické žaloby jako zjevné zneužití práva lze podle odvolacího soudu jen