27 Cdo 2409/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2409/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2020 Spisová značka:27 Cdo 2409/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2409.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Obchodní rejstřík Dotčené předpisy:§ 90 odst. 1 předpisu č. 304/2013Sb. § 556 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 2. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2409/2019 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Ivo Waldera a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky A. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, o změnu zápisu do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. B 4031/KSOS, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 5 Cmo 246/2018, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 5 Cmo 246/2018, jakož i výrok II. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2018, č. j. B 4031/RD102/KSOS, Fj 74277/2018/KSOS, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „rejstříkový soud“) dne 8. 8. 2018 se navrhovatelka domáhá výmazu J. H. jako místopředsedkyně dozorčí rady navrhovatelky, včetně dne vzniku členství a funkce, a zápisu J. H. jako předsedkyně dozorčí rady se dnem vzniku členství v dozorčí radě k 25. 7. 2018 a dnem vzniku funkce předsedkyně dozorčí rady k 7. 8. 2018. Současně se domáhá zápisu dne zániku funkce místopředsedkyně dozorčí rady i členství v dozorčí radě k 25. 7. 2018. [2] Rejstříkový soud usnesením ze dne 17. 8. 2018, č. j. B 4031/RD102/KSOS, Fj 74277/2018/KSOS, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2018, č. j. B 4031/RD117/KSOS, Fj 74277/2018/KSOS, rozhodl o výmazu J. H. jako místopředsedkyně dozorčí rady, spolu s výmazem údaje o vzniku její funkce k 16. 5. 2015 a o vzniku jejího členství v dozorčí radě k 17. 9. 2014, o zápisu údaje o zániku jejího členství a funkce k 17. 9. 2017 a o zápisu J. H. jako předsedkyně dozorčí rady, spolu se zápisem údaje o vzniku její funkce k 7. 8. 2018 a jejího členství v dozorčí radě k 25. 7. 2018 (výrok I.) a zamítl návrh navrhovatelky na změnu zápisu v obchodním rejstříku v části, v níž navrhovatelka navrhovala zápis údaje o dni zániku členství J. H. v dozorčí radě a o zániku její funkce jako místopředsedkyně dozorčí rady k 25. 7. 2018 (výrok II.). [3] Rejstříkový soud uzavřel, že navrhovatelka ani přes výzvu, v rozporu s § 19 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), nedoložila listiny, z nichž by vyplývalo, že až k 25. 7. 2018 došlo k odvolání a volbě J. H. jako členky dozorčí rady, když její členství v dozorčí radě skončilo již 17. 9. 2017 uplynutím funkčního období. Členství v dozorčí radě pak nebylo žádným způsobem prodlouženo ani obnoveno a taková skutečnost neplyne ani z rozhodnutí jediného akcionáře o schválení smlouvy o výkonu funkce ze dne 27. 9. 2017. [4] V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil. [5] Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Dne 16. 9. 2014 jediný akcionář navrhovatelky vykonávající působnost valné hromady rozhodl o jmenování J. H. členkou dozorčí rady ke dni 17. 9. 2014. 2) Dne 27. 9. 2017 jediný akcionář navrhovatelky vykonávající působnost valné hromady rozhodl o schválení smlouvy o výkonu funkce mezi navrhovatelkou a členkou dozorčí rady J.H., a to s účinností od 1. 10. 2017. 3) Dne 1. 6. 2018 dozorčí rada navrhovatelky schválila volbu J. H. do funkce předsedkyně dozorčí rady. 4) Dne 25. 7. 2018 jediný akcionář navrhovatelky vykonávající působnost valné hromady rozhodl s účinností ke dni 25. 7. 2018 o odvolání J. H. z funkce členky dozorčí rady a jejím opětovném zvolení do funkce členky dozorčí rady. Zároveň jediný akcionář potvrdil, že rozhodnutím ze dne 27. 9. 2017 byla s účinností od 1. 10. 2017 schválena smlouva o výkonu funkce s členkou dozorčí rady J. H. a že toto rozhodnutí implicitně v sobě zahrnovalo rovněž jmenování J. H. členkou dozorčí rady na další funkční období. [6] Na takto ustaveném základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož listiny doložené navrhovatelkou k návrhu na změnu zápisu do obchodního rejstříku nejsou dostatečným podkladem pro zápis navrhovaných skutečností, když z rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 27. 9. 2017, kterým tento výslovně rozhodl o schválení smlouvy o výkonu funkce mezi navrhovatelkou a J. H., nevyplývá nic jiného než, že došlo ke schválení smlouvy o výkonu funkce. Je tomu tak i proto, že nejen zákon o obchodních korporacích rozlišuje mezi rozhodnutím o volbě člena dozorčí rady a rozhodnutím o schválení smlouvy o výkonu funkce, ale uvedené rozlišoval i sám jediný akcionář navrhovatelky, jak plyne ze srovnání rozhodnutí jediného akcionáře, která odvolací soud provedl k důkazu. [7] Podle názoru odvolacího soudu „v rejstříkovém řízení není nejen žádný prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním, ať již sporném či nesporném řízení, ale není ani prostor k výkladu právních jednání, resp. výkladu projevu vůle ve smyslu § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen ‚o. z.‘), a to za situace, kdy projev vůle není zcela zřejmý z dokládaných listin“. [8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice otázek, zda: 1) je povinností odvolacího soudu v rejstříkovém řízení podle § 114 odst. 1 a § 118 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. sdělit u nařízeného jednání výsledky přípravy jednání, 2) napadené rozhodnutí odpovídá požadavkům kladeným § 157 odst. 2 o. s. ř. na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a 3) jsou rejstříkové soudy v rejstříkovém řízení podle § 90 odst. 1 z. v. r. povinny aplikovat pravidla výkladu právních jednání podle občanského zákoníku. [9] Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že návrhu vyhoví, nebo aby je spolu s dotčenou částí rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. [10] Ve vztahu k první z dovoláním formulovaných otázek dovolatelka namítá, že bez splnění povinnosti soudu sdělit účastníku výsledky přípravy jednání „je účastníku upřena možnost reflexe řádným a plným výkonem práva na vyjádření, uvést skutečnosti a důkazy“. [11] Ve vztahu k druhé z dovoláním formulovaných otázek dovolatelka považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, odkazujíc na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3669/2016, či nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. IV. ÚS 50/10). [12] Ve vztahu k třetí z dovoláním formulovaných otázek dovolatelka dovozuje, že i v rejstříkovém řízení musí soudy aplikovat normy výkladu právních jednání podle občanského zákoníku, z nichž vyplývá „nutnost šetřit zjevnou podstatu projeveného právního jednání, i když nebyla projevena doslovně, … a to zejména pro konstelaci, kdy jde o skutečnosti týkající se členství v orgánech jednočlenné společnosti a kdy zákon pro taková rozhodnutí jediného společníka nepředepisuje formu a mohou se konstatovat implicitně a kdy dojití takového rozhodnutí do sféry společnosti je kupř. nepochybné již z faktu podání návrhu rejstříkovému soudu, popř. jinak implicitně“. [13] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení v pořadí třetí z dovolatelkou formulovaných otázek, a to zda jsou rejstříkové soudy v rejstříkovém řízení povinny aplikovat pravidla výkladu právních jednání obsažená v občanském zákoníku, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. [14] Podle § 90 odst. 1 z. v. r. nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86, rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy, a zda navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím z