27 Cdo 2573/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2573/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 1. 2022 Spisová značka:27 Cdo 2573/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:27.CDO.2573.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Započtení pohledávky Dotčené předpisy:§ 98 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 4. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 897/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2573/2021-898 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce A. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 10, Šrobárova 2002/40, PSČ 101 00, proti žalované S. E., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Pavolem Riškem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, PSČ 602 00, o zaplacení 15.232.853,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 343/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 7 Cmo 18/2020-785, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2021, č. j. 7 Cmo 18/2020-785, se ruší v prvním výroku v části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. 71 Cm 343/2015-608, ve výroku I. v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 4.500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 9. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II., a dále ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2019, č. j. 71 Cm 343/2015-608, se ruší ve výroku I. v rozsahu, v němž bylo žalované uloženo zaplatit žalobci 4.500.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 9. 8. 2011 do zaplacení, a ve výroku II., a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2019, č. j. 71 Cm 343/2015-608, uložil žalované zaplatit žalobci 15.232.853,20 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.). [2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1/ Žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 3. 7. 2015 se žalobce domáhá zaplacení 15.232.853,20 Kč s příslušenstvím z titulu (části) vypořádacího podílu, na který mu vznikl nárok v důsledku zániku jeho účasti v žalované společnosti. 2/ Žalobce byl společníkem žalované od jejího vzniku v roce 1999. 3/ Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 29. 12. 2010, č. j. 49 EXE 4244/2010-12, nařídil ve věci oprávněné G. C. proti žalobci jakožto povinnému pro částku ve výši 16.880.000 Kč s příslušenstvím exekuci a jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Moniku Elfmarkovou. Usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2011. 4/ Soudní exekutorka JUDr. Monika Elfmarková, Exekutorský úřad Praha 4, vydala dne 31. 1. 2011 exekuční příkaz č. j. 115 EXE 519/10-19, jímž postihla obchodní podíl žalobce ve výši 10/11 v žalované, pro vymožení shora popsané pohledávky oprávněné G. C. (dále též jako „exekuce č. 1“). 5/ Soudní exekutor JUDr. Arnošt Hofman, Exekutorský úřad Pardubice, vydal dne 18. 8. 2011 exekuční příkaz, č. j. 029 EXE 2142/10-45, jímž postihl obchodní podíl žalobce ve výši 10/11 v žalované, pro vymožení pohledávky oprávněných J. a A. M. proti žalobci jakožto povinnému. 6/ Podle znaleckého posudku č. 5359-02-2018 ze dne 26. 6. 2018, vypracovaného Českou znaleckou a. s., činí výše vypořádacího podílu žalobce v žalované k datu 8. 2. 2011 v první variantě (stanovené z vlastního kapitálu společnosti zjištěného z mezitímní účetní závěrky) 15.851.000 Kč, a ve druhé variantě (stanovené z čistého obchodního majetku – tržní hodnoty – společnosti) 29.378.000 Kč. Při zohlednění (sporné výše) závazků společnosti ke společníkům by vypořádací podíl činil v první variantě 34.952.000 Kč a ve druhé variantě 37.385.000 Kč., 7/ Žalovaná společnost vlastnila ke dni zániku účasti žalobce bytovou jednotku, jejíž hodnota nebyla zohledněna ve výše uvedeném znaleckém posudku. 8/ Společenská smlouva žalované výši vypořádacího podílu neupravuje. 9/ Žalovaná v podání doručeném soudu prvního stupně dne 18. 8. 2016 (na č. l. 105 spisu) započetla svoji pohledávku za žalobcem ve výši 4.500.000 Kč, vzniklou z titulu neoprávněného výběru z účtu žalované provedeného žalobcem jakožto jednatelem. [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že účast žalobce v žalované zanikla ke dni 8. 2. 2011, „v souvislosti s vydáním exekučního příkazu č. j. 115 EXE 519/10-019 na obchodní podíl žalobce a s ohledem na právní moc usnesení o nařízení exekuce“. Výši vypořádacího podílu proto posuzoval podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). [4] Námitku promlčení, vznesenou žalovanou, neshledal důvodnou. Odkazuje na § 113 odst. 6 a § 150 obch. zák., a dále na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3645/2008, vyložil, že „vypořádací podíl žalobce byl splatný do 6 měsíců po zániku jeho účasti ve společnosti, tedy do 8. 8. 2011“. Nárok žalobce byl uplatněn před uplynutím čtyřleté promlčecí doby podle § 392 a § 397 obch. zák. [5] Soud prvního stupně poukázal na rozdílnou výši vypořádacího podílu stanoveného z vlastního kapitálu žalované (15.851.000 Kč) a z jejího čistého obchodního majetku (při zohlednění hodnoty bytové jednotky 31.742.000 Kč). Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, shledal mezi těmito dvěma částkami hrubý nepoměr. Proto – přihlížeje k principu poctivosti vypořádání – určil vypořádací podíl z čistého obchodního majetku žalované společnosti. [6] K námitce započtení vznesené žalovanou soud prvního stupně dovodil, že „uvedený zápočet učiněný žalovanou nemůže s ohledem na ustanovení § 359 obch. zák. akceptovat“. Nárok uplatnila žalovaná vůči žalobci žalobou a tento spor je veden u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 2/2018. Řízení je v současné době přerušeno až do pravomocného skončení řízení v projednávané věci, což „soud považuje za zcela nepochopitelné“. Jelikož soud prvního stupně nemá k dispozici pravomocný rozsudek v tamní věci a „zjišťování, zda-li se žalobce v dané záležitosti skutečně bezdůvodně obohatil, nebylo předmětem tohoto sporu, pak uvedenou částku nemohl na vypořádací podíl žalobce započítávat“. [7] „Jedinou částku, kterou“ soud prvního stupně „uznal za oprávněnou k odečtení od zjištěné hodnoty vypořádacího podílu (…), pak jest částka exekuce č. 1“, tedy částka ve výši 13.195.295 Kč. Po odečtení této částky by měla výše vypořádacího podílu žalobce činit 18.546.705 Kč. Jelikož soud nemůže žalobci přiznat více, než kolik požaduje, uložil žalované zaplatit žalobci jím uplatněnou částku. [8] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok), uváděje, že soud prvního stupně „z provedených důkazů vyvodil správné skutkové závěry a věc správně posoudil po právní stránce.“ Odvolací soud se „s jeho obsáhlým, detailním a po všech stránkách správným a precizním rozhodnutím plně ztotožňuje.“ [9] Výslovně pak odvolací soud přisvědčil jak posouzení otázky promlčení žalobou uplatněné pohledávky, tak i způsobu určení výše vypořádacího podílu (z čistého obchodního majetku žalované ke dni zániku účasti žalobce). [10] K námitce započtení pohledávky ve výši 4.500.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, uplatněné žalovanou, odvolací soud uvedl, že ji nelze „z pohledu ustanovení § 359 obch. zák. akceptovat, a to vzhledem k probíhajícímu soudnímu řízení o tuto částku“ a dále že „otázka samotné existence jmenované pohledávky není vůbec jistá“. II. Dovolání a vyjádření k němu [11] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil (podle názoru dovolatelky) od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (otázky 1 až 4), resp. otázky, jež v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyla dosud řešena (otázka 5). [12] Dovolatelka předestírá Nejvyššímu soudu k posouzení: 1) otázku promlčení nároku na zaplacení vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti zanikla bez právního nástupce, 2) otázku hrubého nepoměru mezi výší vypoř