27 Cdo 2916/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2916/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 4. 2020 Spisová značka:27 Cdo 2916/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2916.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Likvidace právnické osoby (o. z.) Dotčené předpisy:§ 191 odst. 4 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 7. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1519/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2916/2018-96 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci společnosti I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovnicí J. K., advokátkou, se sídlem XY, za účasti JUDr. Ladislava Pauluse, likvidátora, se sídlem v Brně, Veveří 456/9, PSČ 602 00, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 9 Cm 392/2017, o dovolání likvidátora JUDr. Ladislava Pauluse proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 3. 2018, č. j. 5 Cmo 46/2018-55, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Notář, JUDr. Ivan Zimola, jako soudní komisař pověřený Okresním soudem v Opavě k úkonům v řízení o pozůstalosti po P. O., narozené XY, naposledy bytem XY, zemřelé 9. 9. 2015, vedeného pod sp. zn. 20 D 1575/2015 podal u Krajského soudu v Brně dne 2. 8. 2016 podnět k zahájení řízení o zrušení společnosti I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále též jen „společnost“), jejíž jedinou společnicí a jednatelkou byla P. O. [2] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 9. 2017, č. j. 9 Cm 392/2017-4, zahájil řízení o zrušení společnosti (výrok I.), zrušil společnost s likvidací (výrok II.), jmenoval likvidátorem společnosti JUDr. Ladislava Pauluse (dále též jen „likvidátor“) [výrok. III.], rozhodl o poplatkové povinnosti společnosti (výrok IV.) a o náhradě nákladů řízení (výroky V. a VI.), ustanovil J. K. opatrovnicí společnosti pro řízení (výrok VII.) a přibral do řízení likvidátora jako účastníka řízení (výrok VIII.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Jediná společnice a jednatelka společnosti P. O. zemřela dne 9. 9. 2015 bez zanechání závěti a všichni zákonní dědicové dědictví odmítli. Dědictví připadlo jako odúmrť státu. Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových navrhla nařízení likvidace dědictví. 2) Společnost nemá statutární orgán ani společníka. 3) Protokolem ze dne 8. 8. 2016, č. j. C 88250/RD19/Fj98116/2016/KSBR, zapsal Krajský soud v Brně (dále též jen „rejstříkový soud“) do obchodního rejstříku uvolněný podíl po společnici P. O. 4) Usnesením ze dne 26. 9. 2016, č. j. C 88250/RD32/KSBR, Fj 124430/2016/KSBR, rejstříkový soud vyzval společnost „ke změně stavu zápisu v obchodním rejstříku“. Usnesení bylo doručeno ustanovenému opatrovníkovi dne 26. 9. 2016. Společnost se „s ohledem na její vnitřní právní poměry vyžadující ustanovení opatrovníka nevyjádřila k právnímu důvodu zakládajícímu procesní podmínky zahájení řízení“. [4] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že podíl P.O. se po její smrti v souladu s § 212 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], považuje za uvolněný podíl. Vnitřní poměry ve společnosti a stav dědického řízení vylučují, aby se uskutečnil proces naložení s uvolněným podílem podle § 213 nebo § 215 z. o. k. [5] Stav zápisu v obchodním rejstříku podle soudu neodpovídá podmínkám vyplývajícím z § 215 odst. 1 z. o. k., „jeho změna je fakticky i právně nemožná“ a je „mimo jakoukoliv pochybnost, že v minulosti vznikly a nadále existují zákonné podmínky pro zrušení společnosti s likvidací“. Jelikož společnost bez statutárního orgánu zastoupená procesním opatrovníkem nemohla reálně učinit opatření k nápravě, soud ji podle § 215 z. o. k. zrušil s likvidací. [6] Protože společnost nemá statutární orgán, soud podle § 191 odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), jmenoval likvidátora z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců. [7] Soud při výběru osoby likvidátora vycházel z následujících pravidel: Soud vybírá likvidátora ze seznamu insolvenčních správců zapsaných pro „příslušný okres“. K insolvenčním správcům zapsaným „pro okres shodný s místem sídla“ společnosti, avšak majícím skutečné sídlo v místě „značně vzdáleném“, soud nepřihlíží. Není-li pro „bývalou správní jednotku“ zapsán žádný insolvenční správce, vybere soud osobu se sídlem v nejbližším místě „vedlejšího okresu“. Primární snahou je „minimalizace vzdálenosti mezi místem sídla zrušené společnosti a sídlem zapsaného insolvenčního správce“. Soud jmenuje insolvenčního správce výhradně podle abecedního pořadí a po jmenování všech osob v abecedním pořadí v „příslušném okrese“ postupuje stejným způsobem znovu od první osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců. K výhradám jednotlivých osob zapsaných v seznamu insolvenčních správců předkládaným v různé podobě (žádosti, stížnosti, odvolání apod.) soud nepřihlíží. Zápis do seznamu insolvenčních správců s sebou nese i povinnosti, nikoliv pouze práva. Jednou z takových povinností je i „postup soudu podle § 191 odst. 4 o. z.“ Žádný předpis „neukládá fyzické nebo právnické osobě povinnost registrace v tomto seznamu a lze kdykoli požádat o výmaz zápisu“. [8] Vrchní soud v Olomouci k odvolání likvidátora v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích III. a VI. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Podle odvolacího soudu u osoby jmenované likvidátorem ze seznamu insolvenčních správců se souhlas se jmenováním do funkce likvidátora nevyžaduje, neboť vyplývá ze souhlasu této osoby se svým zápisem do seznamu insolvenčních správců. [10] Ke způsobu výběru osoby ze seznamu insolvenčních správců provedenému soudem prvního stupně odvolací soud uvedl, že „žádné okresní seznamy insolvenčních správců neexistují a neexistuje ani žádné omezení ve výběru osoby ze seznamu do funkce likvidátora. Samozřejmě krajský soud je veden snahou minimalizovat náklady řízení, a proto se snaží ze seznamu vybrat osobu, která má sídlo blízké sídlu likvidované společnosti.“ Likvidátor sice opakovaně nesouhlasil se svým jmenováním, žádné skutečné okolnosti, které by jeho jmenování vylučovaly, však podle odvolacího soudu neuvedl ani neprokázal. [11] Proti usnesení odvolacího soudu podal likvidátor dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: 1) Lze podle § 191 odst. 4 o. z. jmenovat likvidátorem osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců bez jejího výslovného souhlasu s takovým jmenováním? Lze dovozovat souhlas osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců se jmenováním likvidátorem podle § 191 odst. 4 o. z. z toho, že tato osoba souhlasila se svým zápisem do seznamu insolvenčních správců? Trvá takový souhlas i v případě, že tato osoba po zápisu do seznamu insolvenčních správců výslovně vyjádří svůj nesouhlas se jmenováním likvidátorem? 2) Z jakého seznamu insolvenčních správců je soud povinen při jmenování likvidátora podle § 191 odst. 4 o. z. vycházet? Je soud oprávněn jmenovat likvidátorem libovolnou osobu zapsanou v příslušném seznamu insolvenčních správců dle svého uvážení, nebo je povinen zohlednit všechny osoby zapsané v příslušném seznamu insolvenčních správců? Je v takovém případě povinen postupovat podle tzv. rotačního principu, tj. v pořadí jednotlivých osob zapsaných do příslušného seznamu insolvenčních správců? Je povinen zohlednit i insolvenční správce – veřejné obchodní společnosti, a pokud ano, je povinen zohlednit i počet ohlášených společníků takového insolvenčního správce? [12] Dovolatel je přesvědčen, že při postupu soudu podle § 191 odst. 4 o. z. je nezbytný souhlas osoby zapsané v seznamu insolvenčních správců se svým jmenováním. Insolvenčního správce proto nelze jmenovat likvidátorem proti jeho vůli. Dovolatel má zároveň za to, že souhlas musí být výslovný a není možné jej dovozovat z jiných skutečností. Podmínka souhlasu s výkonem funkce likvidátora vychází podle dovolatele i z ústavních práv každé osoby, neboť každý může mít jen ty povinnosti, k nimž se sám zaváže, nebo povinnosti založené zákonem či na základě zákona. [13] Odkazuje na závěry v odborné literatuře, dovolatel namítá, že zákon