27 Cdo 4296/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 4296/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2020 Spisová značka:27 Cdo 4296/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.4296.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 266 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 4296/2018-171 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně H., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti žalovanému M. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Bedrnou, advokátem, se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, PSČ 160 00, o zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 136/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, č. j. 8 Cmo 178/2016-127, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, č. j. 8 Cmo 178/2016-127, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 72 Cm 136/2013-94, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 3. 5. 2013 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím. Žalovaný jako člen představenstva žalobkyně měl dne 4. 12. 2009 jménem žalobkyně uzavřít se společností L., identifikační číslo osoby XY (dále též jen „L.“), dohodu o ukončení smlouvy o zajištění hypotečního financování ze dne 4. 9. 2006, a to bez vědomí a souhlasu ostatních členů představenstva a dozorčí rady. V dohodě se za žalobkyni vzdal veškerých nároků ze smlouvy vzniklých, konkrétně pohledávek na zaplacení smluvní pokuty a finanční kompenzace ve výši 32.930.000 Kč, aniž žalobkyně za takové vzdání se práv obdržela jakékoliv plnění. Tím žalobkyni způsobil škodu spočívající v zániku uvedených pohledávek. [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, č. j. 72 Cm 136/2013-94, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalovaný byl od 28. 8. 2009 do 3. 12. 2010 spolu s M. R. a s O. R. členem představenstva žalobkyně. 2) Žalobkyně a L. uzavřely dne 4. 9. 2006 smlouvu o zajištění hypotečního financování (dále též jen „smlouva“), a to na dobu pěti let bez možnosti výpovědi. 3) V preambuli smlouvy je uvedeno, že L. je realitní společnost, která se mimo jiné zabývá nákupem a prodejem nemovitostí a zprostředkováním nákupu a prodeje nemovitostí a v souvislosti s touto činností rovněž zprostředkovává zajištění financování koupě nemovitostí prostřednictvím hypotečního makléře. Žalobkyně je na základě mandátních a obdobných smluv smluvním partnerem 11 hypotečních bank a 4 stavebních spořitelen, a je proto oprávněna pro tyto smluvní partnery získávat zájemce pro sjednání a uzavření smluv o poskytnutí hypotečního úvěru a poskytnout jim finanční poradenství a propočty bonity pro získání úvěru. 4) V článku 1 smlouvy se žalobkyně zavázala zajišťovat přípravu a realizaci hypotečních úvěrů pro hypoteční klienty a další služby ve smlouvě uvedené. 5) Podle článku 3.2 smlouvy poruší-li L. svůj závazek, že po dobu trvání smlouvy bude pro veškeré hypoteční klienty k financování koupě nemovitostí využívat výhradně služeb žalobkyně, zavazuje se zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000.000 Kč se splatností 10 dnů ode dne doručení výzvy. 6) Podle článku 4.1 smlouvy bude žalobkyně provádět činnosti bez nároku na odměnu či nároku na úhradu jakýchkoli nákladů ze strany L. 7) Podle článku 4.2 smlouvy doporučí-li L. hypoteční klienty třetí straně, má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši násobku 30.000 Kč a čísla, které se bude rovnat počtu všech hypotečních klientů v projektech zmenšenému o počet jednotek v projektech, pro které žalobkyně zajistila hypoteční úvěr. 8) V článku 5.2 smlouvy se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 100.000 Kč pro případ, že L. použije autorské dílo žalobkyně bez předchozího písemného souhlasu žalobkyně. 9) Dne 7. 9. 2007 uzavřely strany dodatek č. 1 ke smlouvě, podle něhož se smlouva uzavírá na dobu 1 roku od jejího uzavření, a pokud nebude vypovězena, prodlužuje se její platnost o další rok, a to i opakovně. Smlouvu je možné vypovědět, a to i bez uvedení důvodu, s třicetidenní výpovědní dobou. 10) Dne 1. 10. 2008 uzavřely strany dodatek č. 2 ke smlouvě, v němž se dohodly na marketingovém produktu „L. hypotéka“ výlučně pro klienty L. 11) Dne 4. 12. 2009 uzavřela žalobkyně, jednající žalovaným jako členem představenstva, a L., jednající J. S. jako předsedkyní představenstva, dohodu o ukončení smlouvy (dále též jen „dohoda I“). 12) V článku II. bodu 1 dohody I smluvní strany shodně konstatují, že „veškeré nároky a závazky vyplývající pro kteréhokoliv z účastníků dohody ze smlouvy o zajištění hypotečního financování jsou ke dni podpisu dohody vyrovnány, jako jsou splněna ke dni podpisu dohody i veškerá práva a povinnosti vyplývající pro kteréhokoliv z účastníků dohody ze smlouvy o zajištění hypotečního financování“. Dále strany konstatují, že jakákoli další případná spolupráce bude probíhat pouze na základě samostatně uzavřených smluv pro jednotlivá konkrétní plnění. 13) Podle zápisu ze zasedání představenstva žalobkyně ze dne 17. 3. 2010 se zasedání účastnili M. R., O. R. a žalovaný. V bodu 2 zápisu žalovaný informoval, že nejednal s žádným partnerem, ani neuzavřel s žádným partnerem jakoukoli dohodu. 14) Dopisem ze dne 20. 9. 2010 žalobkyně vyzvala L. k zaplacení smluvních pokut v celkové výši 32.930.000 Kč, a to smluvní pokuty ve výši 5.000.000 Kč za porušení článku 3.2 smlouvy, finanční kompenzace ve výši 27.630.000 Kč podle článku 4.2 smlouvy a smluvní pokuty ve výši 300.000 Kč podle článku 5.2 smlouvy (dále též jen „pohledávky“). Výzva byla doručena L. dne 21. 9. 2010. 15) Dne 16. 11. 2010 uzavřely žalobkyně a L. dohodu o vypořádání vzájemných práv a povinností (dále též jen „dohoda II“), kterou za žalobkyni podepsali M. R. jako předseda představenstva a žalovaný jako člen představenstva. 16) V článku II. bodu 4 dohody II žalobkyně prohlašuje, že „pohledávky nikdy platně nevznikly a rovněž ke dni podpisu dohody neexistuje žádná jiná pohledávka ze smlouvy o zajištění hypotečního financování“. [4] Na takto ustaveném základu soud konstatoval, že žalobkyně požaduje náhradu škody „ve formě pohledávky“, která by jí vznikla za L., kdyby tato za trvání smlouvy porušila články 3.2, 4.2 a 5.2 smlouvy. Smlouva však byla ukončena dohodou I ke dni 4. 12. 2009. Lze předpokládat, že pokud by nedošlo k ukončení smlouvy, L. by podle ní i nadále plnila, tj. neporušila by exkluzivitu ani autorská práva. Jde-li o výnosy z dohodnutých obchodů, pokládal soud tuto otázku za hypotetickou, „neboť nikde není prokázáno, kolik by takových hypotečních úvěrů s potenciálními klienty v daném období uzavřela, navíc by se jednalo o provize od jednotlivých hypotečních bank, nikoli od L.“. [5] Soud uzavřel, že „žádná škoda jako taková v účetnictví žalobkyně nevznikla (žalobkyně to ani netvrdila), neboť vztahy s L. byly zcela narovnány oběma dohodami“. Samotný fakt, že žalobkyně začala vymáhat škodu na žalovaném až po téměř třech letech po ukončení spolupráce s L., se soudu jevil „podivným“. Vznikla-li žalobkyni nějaká škoda, bylo podle soudu její povinností „vymáhat na žalovaném s péčí řádného hospodáře škodu dřív a v celém rozsahu, řádně a prokazatelně vyčíslenou“. Nadto žalobkyně ani netvrdila, jaké konkrétní povinnosti žalovaný při výkonu své funkce člena představenstva porušil. [6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud uvedl, že z hlediska jeho rozhodování nebylo významné „ne zcela přesné konstatování“ soudu prvního stupně, podle kterého žalobkyně požaduje „nahradit škodu v podobě toho, co by v případě porušení smlouvy musela zaplatit L. na smluvních pokutách a kompenzacích“. Odvolacímu soudu bylo zřejmé, že soud prvního stupně vycházel z tvrzení žalobkyně, podle něhož jí „nárok na peněžité plnění z titulu úhrady smluvní pokuty a kompenzací“ měl vzniknout již před uzavřením dohody I, přičemž po uzavření dohody I vymožení jakýchkoli nároků vyplývajících ze smlouvy nebylo možné z důvodu svévolného narovnání vzájemných nároků žalovaným obsaženého v dohodě I. [8] Odvolací soud učinil dílčí závěr, podle něhož jednání žalovan