27 Cdo 442/2021 — Nejvyšší soud

27 Cdo 442/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2021 Spisová značka:27 Cdo 442/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.442.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Kolektivní správa autorských práv Bezdůvodné obohacení Dokazování Dotčené předpisy:§ 120 o. s. ř. § 132 o. s. ř. § 157 odst. 2 o. s. ř. § 213 odst. 3 o. s. ř. § 100a předpisu č. 121/2000 Sb. ve znění do 30.06.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 442/2021-797 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce INTERGRAM, nezávislé společnosti výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově-obrazových záznamů, z. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00537772, zastoupeného JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Léčebné lázně Jáchymov a. s., se sídlem v Jáchymově, T. G. Masaryka 415, PSČ 362 51, identifikační číslo osoby 29211808, a 2) Jáchymov Property Management, a. s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 510/38, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45359229, oběma zastoupeným JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, PSČ 120 00, o zaplacení 786.867,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 EC 28/2012, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, č. j. 3 Co 70/2019-1120, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2020, č. j. 3 Co 70/2019-1120, se v prvním výroku, v části, jíž odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 3. 2019, č. j. 2 EC 28/2012-1038, v rozsahu povinnosti žalované 1) zaplatit žalobci 182.713,29 Kč s příslušenstvím, a ve druhém výroku, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 31. 8. 2012 se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení 787.524 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení, které žalované měly získat na úkor osob, jejichž práva žalobce kolektivně spravuje ve smyslu § 95 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Žalované provozovaly lázeňská zařízení, v nichž žalovaná 2) v období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010 prostřednictvím 73 rádií a 573 televizních přístrojů (dále též jen „rádia“ a „televizory“) a žalovaná 1) v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 prostřednictvím 79 rádií a 593 televizorů zpřístupňovaly umělecké výkony výkonných umělců a zvukové a zvukově obrazové záznamy veřejnosti provozováním rozhlasového a televizního vysílání ve smyslu § 23 autorského zákona, a to bez licenčního oprávnění uděleného žalobcem. Žalovaná 2) uzavřela se žalovanou 1) dne 31. 12. 2010 smlouvu o prodeji podniku, na základě které převedla „soubor veškerých hmotných, nehmotných a osobních složek podnikání na žalovanou 1), včetně závazků žalované 2) s tím, že žalovaná 2) ručí za splnění těchto závazků“ (včetně dluhu ve výši 191.589 Kč za období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010). Výši bezdůvodného obohacení žalobce vyčíslil podle § 40 odst. 4 autorského zákona jako dvojnásobek odměny, která byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s předměty ochrany. [2] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, č. j. 2 EC 28/2012-1038, uložil žalované 1) zaplatit žalobci 336.753,62 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobce na žalované 1) domáhal zaplacení 258.524,86 Kč s příslušenstvím (výrok II.), schválil smír, podle něhož: a) žalovaná 1) se zavázala žalobci zaplatit 50.000 Kč za provozování televizního a rozhlasového vysílání v období září až prosinec 2010, čímž se vypořádal předmět řízení co do výše 191.589 Kč s příslušenstvím, b) žalovaná 2) nehradí žalobci ničeho, c) žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů soudního řízení v části vypořádané soudním smírem (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.) a o vrácení části soudního poplatku (výrok V.). [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Žalobce je kolektivním správcem majetkových práv výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů. 2) „Bylo mezi stranami nesporné, na kolika a jakých typech zařízení žalovaná 1) provozovala televizní a rozhlasové vysílání“ v období roku 2011. 3) Obsazenost pokojů lázeňských zařízení provozovaných žalovanou 1) v roce 2011 činila 69 %. 4) Podle sazebníku vydaného žalobcem sazba základní autorské odměny za užití předmětů ochrany na ubytovacím pokoji lázeňského zařízení pro rozhodné období činila měsíčně částku 33,41 Kč za televizor a 11,14 Kč za rádio. 5) Mezi žalobcem a žalovanou 1) nedošlo k žádné dohodě, přestože jim soud poskytl dostatečný prostor k mimosoudním jednáním o licenčních smlouvách pro dané období. 6) Podáním ze dne 3. 12. 2014 vzal žalobce žalobu co do částky 656,52 Kč zpět. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 1. 2015, č. j. 2 EC 28/2012-353, řízení v tomto rozsahu zastavil. Řízení tak nadále bylo vedeno ve vztahu k žalované 1) o zaplacení 595.278,48 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého za rok 2011 a ve vztahu k žalované 2) o zaplacení 191.589 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého v období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010. 7) Podáním ze dne 1. 10. 2018 doplněným dne 7. 2. 2019 a následně upřesněným na jednání soudu konaném dne 26. 2. 2019 vzal žalobce žalobu co do částky 99.233 Kč zpět. Za rok 2011 tak žalobce požadoval po žalované 1) zaplacení 496.045,48 Kč s příslušenstvím. 8) V důsledku plnění žalované 1) ze dne 10. 8. 2018 a započtení „podle požadavků“ žalované 1) vzal žalobce žalobu zpět o částku 159.291,86 Kč. Za rok 2011 tak žalobce ve výsledku požadoval po žalované 1) zaplacení 336.753,62 Kč s příslušenstvím. 9) Za sporný rok 2010 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 31.938 Kč. V důsledku plnění žalované 1) ze dne 10. 8. 2018 a započtení „podle požadavků“ žalované 1) vzal žalobce dále žalobu zpět o částku 53.097,29 Kč. Za rok 2010 tak žalobce ve výsledku požadoval po žalované 2) zaplacení 106.553,71 Kč s příslušenstvím. 10) V průběhu řízení došlo mezi účastníky k uzavření dohody o předmětu sporu za období od 1. 9. 2010 do 31. 12. 2010 a v této části požádali soud o schválení smíru. [4] Soud ke zjištění skutkového stavu provedl dokazování „v rozsahu, ve kterém mu to účastníci sami umožnili; z celé řady listinných důkazů … však nemohl učinit taková skutková zjištění, která by pro rozhodnutí soudu mohla být podstatná. Částečně se listiny vztahovaly k jiným lázním v majetku žalované 1) [Léčebné lázně Luhačovice a. s.], či k jinému než žalovanému období a v neposlední řadě obsahovaly nesouhlas zejména statutárního zástupce žalované 1) s rozhodováním soudů a jeho akcentem na medicínské hledisko. Skutková zjištění naopak učinil z výpisů žalovaných z obchodního rejstříku, výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 17. 2. 2014 včetně dodejky, rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2014, ve věci C-351/12, OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s., proti Léčebným lázním Mariánské Lázně a. s. (dále též jen ‚C-351/12‘), návrhu licenční smlouvy ze dne 12. 12. 2011 včetně příloh, odmítnutí návrhu licenční smlouvy datované 14. 12. 2011, jakož i přednesů stran, sazebníku odměn a i výzvy k zaplacení ze dne 17. 2. 2014“. [5] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně – maje za to, že žalobce je aktivně věcně legitimován – uzavřel, že žalobci vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 40 odst. 4 autorského zákona, a žaloba je tudíž co do částky 336.753,62 Kč s příslušenstvím důvodná. Při zkoumání výše odměny, která by byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s předměty ochrany, soud vyšel ze sazebníku žalobce pro rozhodné období, tedy z toho, že obvyklá odměna odpovídá výši 33,41 Kč měsíčně za jeden televizor a 11,14 Kč za jedno rádio. [6] Odkazuje na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 31 Cdo 3093/2013, uveřejněný pod číslem 56/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 56/2016“), a na C-351/12, soud rovněž uvedl, že se výjimka uvedená v poslední větě § 23 autorského zákona obecně nevztahuje na pacienty ubytované v lázeňských zařízeních. [7] Na základě výsledku dokazování tedy soud ro